Je možné uživit se v Česku jako novocirkusový profesionální akrobat?

Ivona Szantová je vystudovaná ekonomka a diplomatka. Ovládá několik světových jazyků, v diplomové práci, kterou obhájila na Vysoké škole ekonomické v Praze, se věnovala nelegální migraci v Evropské unii. Profesní zkušenosti sbírala v marketingu i v zákaznickém servisu. Takhle nějak by mohl znít její medailonek. Ovšem dost dobře by mohl znít taky takto: Ivona Szantová je tanečnice a od roku 2019 členka novocirkusového souboru Losers Cirque Company. Předtím, než se k souboru přidala, neměla s akrobacií zkušenosti a říká o sobě, že není ta pravá cirkusačka. „Když jsem se dostala do Losers, pracovala jsem v korporátu, ale byla jsem na to moc velký exot. Cirkus mě tehdy vůbec neživil, jen jsem si občas přivydělala jako tanečnice,“ říká pro ČT art.

Samu sebe považuje performerka spíše za tanečnici, která se „šťastnou náhodou“ – prostřednictvím vypsaného konkurzu – dostala do profesionálního novocirkusového souboru s téměř desetiletou tradicí, vlastním divadlem (soubor sídlí v Divadle Bravo! v pražském Braníku) a profesionálním zázemím. „Všechno jsem se naučila nějak za pochodu,“ přiznává umělkyně, která nakonec opustila korporát a stabilní příjem a nějakou dobu se živila výhradně vystupováním s Losers a nárazovými tanečními zakázkami.

Ovšem po nějaké době jí začala vadit nepředvídatelnost příjmů, bytostně spojená s povahou práce cirkusového performera. „Navíc to bylo po covidu a vydělávat si kulturou bylo těžší než jindy. A tak jsem se rozhodla, že si k vystupování přiberu ještě jiný typ práce. A taky jsem chtěla nějak zúročit své vzdělání,” říká umělkyně, která v současnosti pracuje „tak nějak napůl“ jako performerka pro Losers Cirque Company a coby produkční pro jeden taneční soubor. „Byla to moje volba, kdybych se dál chtěla živit pouze cirkusem a tancem, tak bych mohla.“

„Vzhledem k náročnosti toho povolání a k životnosti performera jsou honoráře skutečně minimální. Všechno se zdražuje, je obrovská inflace a s honoráři to nijak nehýbe,“ říká členka souboru Losers Cirque Company Ivona Szantová, foto: Vítězslav Ramba

Nezbude, než to kombinovat

Byť se kombinace výkonné umělkyně a produkční může jevit poněkud netradičně, obdobné tendence v prolínání různorodých profesí u novocirkusových umělců vykázala i studie Český tanec v datech z roku 2018 od Institutu umění. Veronika Jošková Štefanová v ní na základě dotazníkového šetření dospěla k závěru, že pro novocirkusové artisty představují významný zdroj příjmů i činnosti, které dokonce nemusí mít s novým cirkusem či uměním nic společného. „V dotazníku jsou zmíněny jazykové korektury textů, tvorba PR článků, lektor lesní školky, divadelní technik, produkční nebo kameramanská činnost, ale také vědecká činnost anebo IT profese,“ vyjmenovává ve studii badatelka. Mezi profesionálními akrobatkami najdeme třeba i vystudované bohemistky. Jednou z nich je akrobatka na visuté hrazdě Pavla Rožníčková z cirkusu TeTy, jejíž korektury doprovázely také vydání první novocirkusové české učebnice TěloCIRK pokřtěné počátkem letošního roku.

„Nemusíte se na nás tolik třpytit,“ vyzývá mystickým hlasem opakovaně diváky akrobatka na visuté hrazdě Pavla Rožníčková v inscenaci Ke zdi, foto: Tristan Ben Mahjoub

Na druhou stranu lepení rozličných profesí neplatí pro všechny cirkusáky bez výjimky. Jedním z novocirkusových umělců takzvaně na plný úvazek donedávna byl Michal Boltnár, který již třináctou sezonu účinkuje jako akrobat v asi největším tuzemském novocirkusovém souboru Cirk La Putyka. Dnes devětatřicetiletý artista se do souboru rekrutoval ze sportovní gymnastiky, jejíž kariéra končí o deset až dvacet let dříve než ta cirkusová. Boltnárova novocirkusová dráha se pomalu blíží ke konci, ale stále ho v inscenaci Cesty (Cirk La Putyka ji v těchto dnech uvádí v šapitó Azyl 78 v pražské Stromovce) můžete vidět skákat pár metrů nad zemí jedno salto za druhým. „Posledních jedenáct let jsem patřil k hlavním aktérům Cirku La Putyka. V nejlepším období jsem odehrál deset až patnáct představení v měsíci a z toho se dalo bez problémů vyžít,“ sděluje Boltnár a dodává, že vystupování včetně zkoušek věnoval obvykle osmdesát procent veškerého svého času.

Ovšem ani Boltnár jakožto kmenový člen v tuzemsku dobře etablovaného souboru Cirk La Putyka nikdy v souboru neměl stálé angažmá, běžné v „kamenných“ divadelních souborech. „Bylo to na dohodu, dobré slovo a Putyka dělala vždy všechno pro to, aby pro nás tu práci měla. To se nezměnilo. Když jste na volné noze, tak nikdy tak úplně nevíte, co bude dál.“

Férové je poznamenat, že Cirku La Putyka se v předpandemických letech podařilo dosáhnout značné finanční soběstačnosti – v roce 2018 byl soubor z osmdesáti procent financován z příjmů ze vstupného, jak soubor uvádí ve výroční zprávě z roku 2021. Na druhou stranu je třeba také říct, že například vstupenka na zmíněné Cesty dnes stojí 1 290 korun (pro mládež a studenty 590), což je téměř dvakrát více, než zaplatí diváci za vstupné na Novou scénu Národního divadla na nyní uváděnou novocirkusovou inscenaci Krajina těla.

V představení Cesty souboru Cirk La Putyka v Azylu78 vystupuje téměř šedesát umělců a umělkyň různého zaměření, foto: Lukáš Bíba

Vyžaduje to pevné nervy a zdravé tělo

Dle citované studie Veroniky Joškové Štefanové pracuje většina dotazovaných novocirkusových umělců jako osoby samostatně výdělečně činné, tedy na živnostenský list. Zbytek pak na dohodu, to znamená, že umělec uzavírá smlouvu o dílo, dohodu o provedení práce či o pracovní činnosti; výjimkou není ani ústní dohoda.

Jako freelancerka se živí kupříkladu Martina Illichová, členka Losers Cirque Company. I přes nepříznivé zaměstnanecké podmínky se jí podařilo získat hypotéku na byt v Praze, kterou navíc splácí úplně sama. „Část bytu jsem zdědila, na tu další jsem si musela vzít hypotéku. Tu se mi podařilo získat jen díky dobrému finančnímu poradci. Poradil mi banku, která podporuje živnostníky,“ sděluje Illichová. Přestože coby full time performerka v Losers a externě v Národním divadle (například ve zmíněné inscenaci Krajina těla) nemá zrovna stabilní zdroj příjmů, říká, že pro vlastní klid má vždy něco naspořeno. „Hrozně nerada žiju od měsíce k měsíci, může se stát cokoliv a je to v háji,“ podotýká Illichová.

Úrokové sazby u hypotečních úvěrů se v posledním roce ovšem razantně zvedly. A Martina to citelně poznala: „Úroky jsou úplně katastrofální, vybrala jsem si nejhorší dobu. Hypotéka navíc zvyšuje psychický tlak, abych to všechno zvládla. O to víc, když jsem na ni sama. Věřím ale, že se to zase sníží,“ říká Illichová a dodává, že živit se výhradně jako výkonná umělkyně vyžaduje brát hodně zakázek. „Občas jsou měsíce, kdy jsem tak vytížená, že je ze mě chodící zombie. To se pak musím napomínat, abych taky žila a jenom nepracovala,“ popisuje.

Podobnou zkušenost sdílí výše zmíněná Ivona Szantová: „Občas přijde větší projekt, a pak dva měsíce nic. To se sice zvládnout dá, ale člověk na to musí mít náturu a pevné nervy. A samozřejmě taky zdravé tělo.“

„Je nutné stanovovat si vlastní pravidla. Obzvlášť, když jste žena. Role ženy, její postavení, její očekávání se snad ještě nikdy v dějinách neproměňovalo s takovou razancí v tak globálním rozsahu,“ stojí v anotaci k inscenaci Žena, růže, píseň, kost od souboru Losers Cirque Company. Na fotografii Ivona Szantová, foto: Vítězslav Ramba.

Co se týká výše honorářů za umělecký výkon, ve zmíněné studii uvádí artisté nejčastěji částky v rozmezí od dvou do třech tisíc korun. Ty se podle Ivony Szantové od roku 2018, kdy studie vyšla, o něco zvýšily.  Martina Illichová to potvrzuje: „V divadelních souborech, které nejsou podporované státem, se honoráře zastavily na hranici třech tisíc korun. V Národním divadle máme víc,“ přibližuje reálná čísla akrobatka a dodává, že za méně než tři tisíce, zvláště u rizikovější závěsné akrobacie, vystupovat odmítá. „Je potřeba nastavit hranice a bojovat za náročnost disciplín.“

Podle akrobatky a žonglérky Kateřiny Klusákové záleží výše honoráře na konkrétní události. „Pokud jde třeba o kulturní akci, na niž není moc peněz, ale člověk tam vystoupit chce, jsem ochotná pracovat i za nižší částky,“ uvádí Klusáková, členka souboru Cirkus TeTy a autorka vzpomenuté učebnice TěloCIRK. Klusákovou však kromě performance živí pedagogická činnost a administrativní a produkční práce pro Centrum nového cirkusu CIRQUEON . „Je to o prioritách. Podle mě se z nového cirkusu dá žít v pohodě i v Praze a s dětmi,“ tvrdí.

Ale je tu ještě podstatná věc: Budoucnost cirkusačky či cirkusáka, když přijdou léta a tělo už fyzicky náročné povolání nedává. Na otázku, co u ní bude následovat po cirkusové kariéře, odpovídá Martina Illichová vyhýbavě: „Nevím, co bude za sedm až patnáct let. Zatím se mi nad tím nechce přemýšlet, chci se soustředit na práci, kterou mám ráda.“ Michal Boltnár se slovem „bohužel“ konstatuje, že rok a půl už není vystupování jeho hlavním zdrojem příjmů: „V La Putyce nastoupila nová generace a pozornost se přesouvá na ni.“

„Živit se cirkusem je krásné povolání, ale má i odvrácenou stranu. Je to nevypočitatelné, stane se něco nepředvídatelného, a jste na pár měsíců úplně vyřazení,“ poznamenává Ivona Szantová. „Jenže taky vám to dává obrovskou flexibilitu. Nemusíte být ráno v práci, ani žádat šéfa o dovolenou. Všichni to děláme opravdu proto, že to milujeme,“ říká akrobatka a tanečnice, která pro tuto vášeň opustila zázemí stabilní firmy i zaměstnanecké benefity.