Artchiv: Československé silvestry – rozlučka s Lanďákem i patos sametové revoluce

Tradice televizních silvestrů v podání revuálních komponovaných večerů sahá až k úplnému počátku televizního vysílání u nás. S trochou nadsázky by se dalo říct, že je to nejdéle vysílaný pořad v historii Československé/České televize.

Totiž: už v roce 1953 připravila tuzemská televize první silvestrovské pásmo začínající od 16:00 a s titulkem: Pestrý pořad veselých scén, hříček, zpěvů a výstupů nazvaný Děda Mráz. Vystoupí v něm maňáskové divadlo Dětského domu, mladí artisté Čs. cirkusů a lunaparků, děti a zvířátka. V roli dědy Mráze účinkuje Bohumil Záhorský, člen činohry Národního divadla v Praze. V průběhu večera pokračoval další program písničkami, častuškami a různými estrádními vystoupeními známých umělců.

Blátouch – vozítko pro obyvatele sídlišť. Podívejte se na scénku ze silvestrovského večera roku 1967, zdroj: archiv ČT

„Klasickou“ podobu začal silvestrovský program získávat v roce 1959. Tehdy se poprvé scénáře ujal Vladimír Dvořák, který se – s Jiřinou Bohdalovou po boku – na dlouhá léta stal jakýmsi symbolem silvestrovských večerů. Silvestry během komunistické éry byly většinou vyráběny podle určitého mustru. Jádro tvořily veselé scénky a historky vyprávěné za přítomnosti publika. Od konce šedesátých let silvestrovský program přestal být vysílán živě, předtáčel se – většinou v říjnu či listopadu.

Silvestr 1967 – „v předvečer okupace“

Na obrazovkách se dlouho nemohlo objevit nic, co by řízně kritizovalo a poukazovalo na nedostatky socialistického zřízení. Silvestr občas představoval světlou výjimku. Satirické scénky poukazovaly na problémy, s nimiž se občané potýkali v každodenním životě. V rámci Silvestru 1967 si jedna taková scénka brala na paškál neutěšený stav narychlo budovaných sídlišť. Obyvatelé měli k překonání nevábného okolí použít nově navržené víceúčelové vozítko „Blátouch“. Kdo by si tehdy pomyslel, že jen o několik měsíců později budou „Blátouchy“ takzvaně spřátelených zemí brázdit celým Československem…

Silvestr 1971 – naposledy s Landovským

Zvláštní místo náleží silvestrovskému programu z roku 1971. Na dlouhou dobu naposledy se v něm objevil Pavel Landovský. Vybrat po bok zkušeného moderátora Eduarda Hrubeše právě Landovského se z dnešního pohledu může jevit překvapivě, tehdy to logická volba. Landovský byl jedním z nejpopulárnějších herců šedesátých let, kdy šel z jedné výrazné role do druhé. Ztvárnil hlavní postavu v populárním filmu Františka Filipa Utrpení mladého Boháčka, exceloval v Kachlíkově adaptaci Kunderovy povídky Já, truchlivý bůh nebo v Krejčíkově filmu Svatba jako řemen. Kromě toho se profiloval jako vynikající divadelní herec na jevišti pražského Činoherního klubu. Charismatický a nezkrotný „Lanďák“ byl na vrcholu a svoji popularitu využil i v pěveckém klání. V roce 1971 se totiž společně s Marií Rottrovou zúčastnil jednoho z kol rozhlasové soutěže Písničky pro Hvězdu – a s písní Zatracenej čáp zvítězili. Zatracenýho čápa si však Landovský dlouho neužil. Stihnul ho ještě zazpívat během onoho silvestrovského večera v roce 1971, ale už v lednu následujícího roku bylo zakázáno píseň vysílat.

Podívejte se, jak zářil Pavel Landovský zářil během silvestrovského vysílání roku 1971, zdroj: archiv ČT

Landovský musel zmizet z obrazovek. Jeho výrazné angažmá ve filmové nové vlně i pověst bouřliváka nebyly slučitelné s Husákovou (kulturní) politikou strany. Silvestr 1971 byl jakýmsi epitafem za jeho filmařskou a televizní kariérou v komunistickém Československu. (Kromě Landovského-moderátora na 1. programu mohli diváci ten večer vidět i Landovského-herce na programu druhém. Tam byl vysílán krátký film Silvestrovské kousky Františka Housky, v němž ztvárnil hlavní postavu.)

Silvestr 1989 – první svobodný

V roce 1989 byl podobně jako v přechozích letech silvestrovský večer předtočen s tím, že bude odvysílán poslední prosincový den. Režie se ujal Zdeněk Podskalský, moderace Jan Rosák a Dagmar Veškrnová a celá kompozice měla lehce erotický nádech. Práce zúčastněných nakonec přišla vniveč. Kvůli překotným událostem sametové revoluce se staly jen měsíc staré vtipy neaktuálními a pořad nemohl být zařazen do vysílání. Do programu se dostal až v devadesátých letech pod názvem Silvestr, který se nevysílal.

Koho Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem navrhovali na novou bankovku během silvestrovského večera roku 1989?, zdroj: archiv ČT

V programu roku 1989 ho nahradilo narychlo připravené Silvestrfórum. Opět pod režisérskou taktovkou Zdeňka Podskalského se sešly nejvýznamnější postavy československého zábavního průmyslu a vyprávěly veselé historky. Leitmotivem večera byla radost z nově nabyté svobody. Řada tvůrců umělecky aktivních v předchozích letech se smíchem i úlevou vzpomínala na problémy s režimem a s jistou dávkou patosu vyzdvihovala nové poměry, „ve kterých něco takového není možné“. K tématům večera patřily i blížící se společenské změny – třeba nová podoba bankovek. V ukázce se můžete dozvědět, koho navrhovali Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem jako náhradu Klementa Gottwalda, který od října 1989 „zdobil“ československou stokorunu.

Standardní osazenstvo silvestrovského večera ozvláštnila přítomnost na obrazovce dlouho zakázaných osobností, kupříkladu Vladimíra Škutiny nebo Marty Kubišové. Její podání slavné písně Modlitba pro Martu patřilo k nejsilnějším momentům večera. První slova a přípitek v roce 1990 pronesl herec Rudolf Hrušínský.