Artchiv: Deset (nejen) pražských zastavení. Domácí hokejové šampionáty
V těchto dnech se tuzemským i kulturním fenoménem stává hokej, neboť v Praze a Ostravě se koná další mistrovství světa. Dnešní Artchiv nabízí šoty ze všech deseti šampionátů – od prvního konaného v roce 1933 až do toho zatím posledního z roku 2015.
Na předchozích šampionátech často nešlo výhradně o sportovní výsledky – hokej se propisoval i do politiky a společenského života. Mistrovství se hrála v předvečer války, někteří mistři světa vyměnili led za vězeňské cely, hokej se stal jedním z ventilů nepřátelství vůči Sovětskému svazu po srpnové okupaci v roce 1968. Co se sportovní stránky týče, byla domácí mistrovství pro československý tým velmi úspěšná. Společný národní tým Čechů a Slováků získal některou z medailí na všech osmi tuzemských šampionátech. Kdežto samostatná Česká republika zatím na podobný úspěch na domácí půdě čeká…
1933
Hokejové mistrovství světa se do Československa poprvé vydalo při své sedmé zastávce – a byla z toho velká sláva. Pohár pro vítěze věnoval na turnaj prezident Masaryk. Úvodní zápas na pražské Štvanici byl zahájen shozením věnce z letadla přímo na ledovou plochu. Očekávalo se, že vyhrají Kanaďané, nakonec je přeskočili hokejisté Spojených států. Zámořské týmy na turnaji neměly konkurenci. Československo se spokojilo s bronzovou medailí, kterou v zápase proti Rakousku vystřelil útočník Josef Maleček.
Vzácné archivní záběry z prvního pražského mistrovství světa v roce 1933 uvedené v pořadu Hledání ztraceného času v roce 1993, zdroj: Archiv ČT 1938
Druhý pražský šampionát vešel do historie kromě jiného tím, že na něm Československo poprvé v historii mistrovství světa dokázalo porazit zámořského soupeře, když v zápase s USA zvítězilo 2:0. Sportovní radost z velké části zastínily politické události. Jen pár měsíců před mnichovskou dohodou bylo ve společnosti cítit sílící napětí a strach z válečného konfliktu. Úspěch v zápase o bronzové medaile proti Německu tak dalece přesahoval hranice sportu.
Mistrovství světa 1938, pořad Aréna světového sportu, 1972, zdroj: Archiv ČT 1947
Během druhé světové války si dal hokej nucenou pauzu. Šampionát byl obnoven až roku 1947. Třetí mistrovství konané v československé metropoli přineslo do té doby největší úspěch tuzemského hokeje. Naděje na titul se zdály být ztracené, ovšem když Rakousko překvapivě porazilo Švédsko, cesta ke světovému zlatu byla otevřená. Závěrečná výhra nad USA zajistila československému týmu kolem Modrého, Zábrodského a Konopáska historicky první titul mistrů světa. Svůj úspěch zopakovali ještě o dva roky později, ale pak byl tým v komunisty vykonstruovaném procesu rozprášen a jeho členové odsouzeni k mnoha letům vězení.
Reportáž ze vzájemného zápasu Československa a Rumunska na Mistrovství světa konaném v roce 1947 v Praze, Československý filmový týdeník, zdroj: NFA 1959
Čtvrté domácí mistrovství se neslo ve znamení připomínky padesátého výročí vzniku hokeje u nás. Turnaje se zúčastnilo patnáct mužstev a zápasy se hrály nejen v Praze, ale i v Bratislavě, Brně, Ostravě, Mladé Boleslavi, Kolíně a Kladně. Díky závěrečnému vítězství proti Kanadě získalo Československo bronzovou medaili. Tento zápas byl zároveň posledním utkáním světového šampionátu odehraného na stadionu na pražské Štvanici.
Ohlédnutí za Mistrovstvím světa 1959, Objektivy míří na led, režie: Jiří Papoušek, zdroj: Archiv Krátkého filmu 1972
Páté domácí mistrovství bylo silně ovlivněno politickými okolnosti. Konalo se pouhé tři roky od takzvaných hokejových událostí z března 1969, kdy se oslavy vítězství nad Sovětským svazem proměnily ve veřejnou manifestaci nesouhlasu s okupací. Nepokoje v ulicích, eskalované provokacemi Státní bezpečnosti, se staly záminkou pro odstranění Alexandra Dubčeka z čela strany. V roce 1972 se sovětská sborná v Československu představila poprvé od srpnové okupace z roku 1968 a její zápasy s domácím mužstvem se těšily obrovskému zájmu a také mimořádným bezpečnostním opatřením. Československo se se Sověty během šampionátu střetlo dvakrát. V prvním zápase z toho byla remíza 3:3, v druhém zápase, který rozhodl o vítězi celého turnaje, zvítězil československý tým kolem Martince, Holečka či bratrů Holíků 3:2 a po třiadvaceti letech se opět stal mistrem světa.
Československo versus Sovětský svaz na MS 1972, Sportovní přehled, 1972, Archiv ČT 1978
Na šestém domácím mistrovství Československo obhajovalo titul získaný v předchozím roce ve Vídni. Blížící se desáté výročí okupace se navíc zdálo být ideální příležitostí zopakovat domácí úspěch z roku 1972. V prvním vzájemném utkání československý tým dokázal Sovětský svaz porazit 6:4, v závěrečném zápase turnaje pak ke zlatu stačilo se sbornou, kterou trénoval legendární Tichonov, uhrát remízu nebo dokonce prohrát o jeden gól. Jenže Československo padlo 3:1 a zůstalo pro něj stříbro.
Nešťastný závěr turnaje v zápase proti Sovětskému svazu, Blahopřání – MS v ledním hokeji 1978, zdroj: Archiv ČT 1985
Sedmé československé mistrovství bylo jubilejním padesátým světovým šampionátem. Domácí tým zahájil turnaj nevalně, nic nenasvědčovalo tomu, že na konci turnaje by mohl držet trofej pro mistry světa. O vítězi rozhodlo poslední utkání proti Kanadě, kterou poprvé a naposledy na světovém šampionátu reprezentoval i slavný Mario Lemieux. Ani ten Kanaďany nezachránil – díky hattricku Jiřího Šejby získal československý tým kolem brankáře Králíka a útočníka Růžičky třetí zlatou medaili z domácího šampionátu.
Divoké oslavy mistrovského titulu přímo v československé šatně za přítomnosti předsedy vlády Lubomíra Štrougala, Televizní noviny, 1985, zdroj: Archiv ČT 1992
Šampionát se vrátil do Prahy (a tentokrát i do Bratislavy) po sedmi letech a zastihl Československo mezi dvěma velkými změnami – pádem komunistického režimu a rozpadem společného státu Čechů a Slováků. Mezinárodní hokejová federace nedala zelenou původnímu plánu odehrát MS 1993 pod hlavičkou Československa, a tak se pražský hokejový šampionát stal poslední velkou akcí, na které se společný hokejový tým představil. Mužstvo, vedené Ivanem Hlinkou, dosáhlo na bronzové medaile. Češi byli určeni jako nástupnický tým úspěšné československé reprezentace, Slováci museli začít samostatnou éru až v C skupině mistrovství světa.
Reportáž ze zápasu o bronz na MS 1992, Branky, body, sekundy, 1992, zdroj: Archiv ČT 2004
První domácí mistrovství v novém miléniu s sebou neslo velká očekávání – jak sportovní, tak společenská. Domácí tým, posílený hvězdami z NHL, patřil k favoritům. Kromě toho byl šampionát spojen s otevřením moderní haly v pražské Libni, jejíž stavba byla provázena řadou kontroverzí. Jenže Česká republika vypadla už ve čtvrtfinále po neúspěšných nájezdech proti USA a poprvé v historii domácích šampionátů zůstala bez medaile.
Čtvrtfinálová porážka s USA na MS 2004 pohledem kamer České televize. Branky, body, vteřiny, 2004, zdroj: Archiv ČT 2015
Zatím poslední u nás konané mistrovství se neslo ve znamení loučení Jaromíra Jágra s národním týmem. Co se týče individuálních statistik, těžko pro něj mohl turnaj dopadnout lépe. Jágr byl ve 43 letech zvolen nejužitečnějším hráčem turnaje a připsal si devět kanadských bodů včetně dvou branek a jedné asistence ve čtvrtfinálovém zápasu proti Finsku. Pro české mužstvo to však bylo poslední vítězství v turnaji, po porážkách s Kanadou a USA skončilo čtvrté.
Galapředstavení Jaromíra Jágra ve čtvrtfinále domácího mistrovství v roce 2015. Branky, body, vteřiny, 2015, zdroj: Archiv ČT 
