Třetí sezóna seriálu Dycky Sunderland je krátká, ale není to žádný zbytný přílepek

„První, předloňská sezóna Dycky Sunderland zachytila tým z anglického severovýchodu ve chvíli, kdy v roce 2017 sestoupil z Premier League. Pro chudé město, pro jehož ‚modré límečky‘ je fotbal skutečně jedním z mála útočišť, se jednalo o antickou tragédii. Cíl byl jasný. V sezóně 2017/2018 ovládnout English Football League Championship a vrátit klub mezi elitu,“ psal roku 2020 na tomto webu Vít Schmarc v recenzi prvních dvou řad. „Unikátnost první řady seriálu Dycky Sunderland posílila vedle brilantního pozorovatelství a práce s napětím i bezmála filmová zápletka. Tým, který se má rvát o přední příčky, začne prohrávat zápas za zápasem, krize se zhoršuje, mění se trenéři, roste napětí mezi fandy… Championship odhaluje, proč je některými pokládán za nejtvrdší ligu světa.“

Pointa druhé řady byla depresivní. Klub spadl dokonce do třetí ligy, zvané League One. A když později Sunderland AFC podstoupil rozhodující zápas o návrat do druhé ligy, prohrál jej. Jen na okraj: když se podíváte na tabulku League One, najdete tam několik klubů, které v ne zase tak dávné minulosti hrály Premier League. Například Portsmouth (nastupovali za něj i Patrik Berger a Milan Baroš). Nebo Derby County. Nebo Bolton. Sportovní prohry těchto týmů šly ruku v ruce s finančními problémy a sešup byl pak fatální. A jak zní název jedné ze tří epizod třetí řady: Z téhle ligy není jednoduché se dostat.

Ano, třetí řada má pouze tři epizody, dohromady čítá něco málo přes dvě hodiny. Zatímco tedy úvodní sezóna obsahovala osm epizod a druhá šest, ta letošní je co do rozsahu (i stopáží) poloviční té předešlé. Je však velmi koncentrovaná a vedená jedním režisérem, Britem Benjaminem Riadem (v televizním průmyslu se dosud pohyboval především jako producent).

Fanoušek s vyšitým sloganem, který je i v originálním názvu série (Sunderland ʼTil I Die), foto: Netflix

Zelenáč na pažitě

Tvůrci našli výtečný výchozí bod: klubu začal v roce 2021 šéfovat Kyril Louis-Dreyfus, narozený 18. prosince 1997. Skutečně, ještě mu nebylo ani čtyřiadvacet, když začal Sunderland AFC řídit! Stal se nejmladší hlavou fotbalového klubu v Anglii. Koupil minoritní podíl akcií (asi 40 procent) a vymohl si řízení firmy. Zlatý chlapec je jedním ze tří dětí francouzského podnikatele Roberta Louise-Dreyfuse (1946–2009), jenž byl generálním ředitelem společností Adidas Salomon a Saatchi & Saatchi i většinovým akcionářem fotbalového Olympique de Marseille, který vyprofiloval ve velkoklub.

Drama fotbalové sezóny 2021/2022, na níž třetí řada stojí, tkví proto v tom, jak „zlatý chlapec“ obstojí. Zda se mu podaří klub vytáhnout ze soutěže, která pro Sunderland AFC coby firmu logicky znamenala pokles příjmů, a tudíž ztrátu řady pracovních míst a snížení platů. A to se nakonec 21. května 2022 podaří, když na londýnském stadionu Wembley, před návštěvou dvaasedmdesáti tisíc (!) diváků, Sunderland v play-off zápase porazí tým Wycombe Wanderers.

Obdobně jako v předešlých dvou řadách, ani tentokrát si na své nepřijdou diváci, kteří by se něco chtěli dozvědět o herním stylu Sunderlandu AFC, tedy jaké jsou přednosti a slabiny týmu (zatímco o finálovém soupeři Wycombe je sděleno, že hraje hodně fyzickým, brutálně jednoduchým a tvrdým způsobem). Hra, především však výsledky „hlavního hrdiny“, jsou pouze opakovaně přirovnávány k emocionální houpačce mezi euforií a depresí, což koresponduje s tím, jak je celý seriál postaven: Fotbalový klub je nedílnou a podstatnou součástí města čítajícího nyní necelých tři sta tisíc obyvatel.

Klub a jeho stadion Stadium of Light (s kapacitou téměř devětačtyřiceti tisíc míst) jsou identitárními fenomény přístavu s průmyslovou tradicí, který se nesnadno (jako mnohá a mnohá další města, včetně řady českých) adaptuje na znalostní ekonomiku jednadvacátého století. Když se klubu (ne)daří, projevuje se to na náladě a energii nemalé části obyvatel.

Kyril Louis-Dreyfus, předseda anglického fotbalového Sunderlandu, sleduje zápas svého klubu, foto: Netflix

Pro určitou vrstvu populace Sunderlandu je totiž fandovství – bez ohledu na generace – součástí života v míře u nás sotva představitelné. Filmaři několik takových skalních fandů soustavněji sledují. V poměru k celkové stopáži oněch tří epizod je reflexe, co pro identitu některých sunderlandských občanů klub znamená, asi vůbec nejhutnější sondou z dosavadních tří sezón.

Partie o příslušnosti ke klubu, jenž existuje od roku 1879, se mohou na první pohled jevit coby přílišné naslouchání fanaticky oddaným fandům. Ale tato linie vyprávění má své oprávnění a svůj nemalý smysl. Ač se nám fandovství třeba nemusí líbit, neboť je máme za „proletářsky“ prosté, ba za určité opium, tak reálně vzato fandovství sunderlandského typu může dnes být jedním z mála sdílených fenoménů, které tmelí společenský život v daném místě. V čím dál atomizovanější společnosti, s rostoucím počtem lidí, kteří jsou single nejen co do intimních vztahů, ale vůbec v zapojení do nevirtuálního jsoucna, je příslušnost k fandovské komunitě důležitým sociálním pojítkem.

I v Sunderlandu AFC ekonomická stránka věci pochopitelně není zanedbatelná, jde o profesionální klub, na němž jsou existenčně závislí nejen hráči s uzavřeným kontraktem. Nicméně pořád tu ještě spíš běží o „srdce“, než o sofistikovaný i drsný byznys – na rozdíl od špičkových týmů nejen v Anglii, které se transformovaly v ekonomické giganty a turistické atrakce (Arsenal, Real Madrid, Bayern Mnichov, Paris Saint-Germain i další).

Záběr ze třetí sezóny série Dycky Sunderland, foto: Netflix

Otázka času

Euforický okamžik velkého vítězství ve Wembley, který klub vynesl zpět do druhé ligy zvané Championship, nastal tedy předloni v květnu, a tím také třetí řada série vrcholí. Otázka je, proč ji Netflix nasadil až po více než roce a půl, letos v únoru. Stalo se tak snad proto, že filmaři byli svědky svého druhu happy endu, který postrádá drásavost předchozích dvou sezón, tudíž zde není rozměr dramatu? Nebo snad točili dál a doufali, že se Sunderlandu v ročníku 2022/2023 podaří z Championship probojovat do nejvyšší soutěže?

Týmu se totiž dařilo, bojoval o postup do Premier League, nakonec skončil šestý, čímž zůstal pod vrcholem. Dojemná, srdceryvná tečka na úplném konci třetí řady, kterou tu nebudeme prozrazovat, však byla natočena vloni v březnu, což napovídá, že buď Netflix nadále dění v klubu průběžně dokumentuje, anebo dotyčná událost prostě přišla vhod a dodatečně se natočila coby punkt, jenž třetí řadu silně, pohnutě uzavře.

Stojí za to dopovědět, jak si stojí někteří protagonisté třetí řady teď, v roce 2024. Hlavní trenér Alex Neil, který předloni klub pomohl dostat ze třetí ligy, ještě týž rok v klubu skončil, přešel do konkurenčního Stoke City, rovněž účastníka Championship; vydržel tam ovšem jen do loňska, nyní je bez angažmá. Produktivní a ve třetí řadě exponovaný útočník Ross Stewart přestoupil vloni do jiného týmu druhé ligy, Southamptonu FC (ten minulý víkend porazil Sunderland 4:2, Stewart nehrál, je zraněný). Majitelem klubu, nyní už většinovým, zůstává uhlazený Kyril Louis-Dreyfus.

V týmu se však mění koučové, fanoušci s tím jsou nespokojeni, poslední hlavní trenér, Michael Beale, byl odvolán po dvou měsících ve funkci. Sunderland se po nadějném podzimu na jaře propadá tabulkou (momentálně je dvanáctý, jen devět bodů od sestupových příček). Zase nejspíš nastala fáze zmaru či marných doufání, která jsou převažujícím leitmotivem série Dycky Sunderland.