Beckham aneb Když jen fotbal k životu nestačí
Občas se říká, že něčí život by vyšel na dva tři jiné. V případě Davida Beckhama to sedí. Anglický špičkový fotbalista z přelomu milénia. Člověk, jemuž toto prostředí začalo být těsné a časem se stal víc módní než sportovní ikonou. Obratný podnikatel, který pro USA objevil svět socceru. Všechny tyhle roviny se snaží postihnout dokumentární minisérie Netflixu.
Minisérie se režisérsky ujal americký herec, režisér a producent Fisher Stevens (* 1963), v poslední době známý především díky roli Huga v oceňovaném seriálu Boj o moc (2018–2023). Jeho „Beckham” s ní má leccos společného. Přestože nejde o obdobně hloubkový ponor do rodinných traumat, i do těchto vod Stevens alespoň zašnorchluje. Ostatně rodinné prostředí bylo klíčové pro fakt, že se z Davida Beckhama (ten je ročník 1975) stal fotbalista, nadto v dresu Manchesteru United. Oboje si vysnil jeho otec – fanatický příznivec tohoto klubu. Otcův autoritativní způsob výchovy by v tomto století zřejmě narazil, ovšem pedantským drilem dokázal ze syna udělat hvězdu světových trávníků a hlavně toho, na němž mu nejvíc záleželo – pažitu na stadionu Old Trafford.
Manchester United tak má David Robert Joseph Beckham prostě v krvi (jméno Robert je přitom poctou klubové legendě, siru Bobbymu Charltonovi, který letos 21. října zemřel). Coby talentovaný fotbalista Beckham rychle stoupal mládežnickými týmy United, až se stal podstatným dílkem takzvané Class of ‘92, generace nadějných hráčů, kteří pod vedením manažera Alexe Fergusona později vytvořili kostru týmu, jenž třikrát po sobě zvítězil v anglické nejvyšší soutěži a v roce 1999 vyhrál také Ligu mistrů.
Stevensův dokument bohatě využívá obrazového archivu a divák se může dosyta vynadívat na Beckhamovo fotbalové umění. Naštěstí se nezastavuje pouze u toho. Tak jako Beckham nebyl nejpozději od roku 1997 pouze fotbalistou, ani příběh minisérie není ryze fotbalový. Právě tehdy David poznává Victorii Adamsovou, členkou popových Spice Girls. Fotbalista číslo 1 z týmu číslo 1 se potkal se zpěvačkou z pop kvintetu číslo 1. A nic už pak nebylo jako dřív. Beckhamovi obsadili první stránky novin, ostrý britský bulvár je sledoval na každém kroku, jak na kameru ostatně vzpomínají tehdejší paparazzi. Každý v Británii na ně měl svůj názor, což ještě zesílilo, když se anglický záložník na mistrovství světa 1998 nechal v osmifinále proti Argentině hloupě vyloučit a tým z turnaje předčasně vypadl. Veřejný lynč dosáhl netušených rozměrů: noviny Davida B. pranýřují, na stadionech zní ohlušující pískot, fotbalista dostává výhrůžky smrtí. V dokumentu je tomuto období věnován nemalý prostor. Je zřejmé, že tyto „měsíce hrůzy“ měly hluboký dopad na sportovcovo psychické zdraví. „Vlastně nevím, jestli jsem se s tím někdy doopravdy vyrovnal,” vzpomíná s odstupem čtvrtstoletí protagonista.
Na jiném hřišti
Balancování mezi rolí fotbalisty, od něhož se na trávníku čeká výkon výhradně na sto a více procent, a pozicí veřejně známé osobnosti, která má čím dál víc sponzorských, mediálních a obchodních povinností, tvoří jádro dokumentu. Beckham byl první fotbalovou hvězdou, u níž věci „mimo hřiště” postupně ekonomicky přerostly ty „na hřišti”. Dobře to ukazuje období po roce 2003, kdy po deseti letech opustil Manchester a přestoupil do Realu Madrid.
Španělský velkoklub v té době procházel megalomanským obdobím, které vstoupilo do historie jako éra Los Galácticos. Beckham se zařadil po bok pohádkově placených hvězd jakými byli Ronaldo Luis Nazario de Lima, Zinedine Zidane či Luis Figo (i o něm Netflix nedávno natočil sérii), které sice nepřinesly vytoužené trofeje, nicméně klubu se vynaložené prostředky vracely na prodeji dresů a dalších reklamních předmětů. Fotbal se stal součástí grandiózní show, která se zdaleka již neodbývá pouze na stadionu. Dokument poměrně vtipně ilustruje i to, jak z toho byli překvapeni samotní hráči – obrázky z příletu tehdejšího Realu Madrid na předsezonní turné po Číně a Thajsku si nezadají se záběry z února 1964, kdy se Beatles poprvé vydali do Spojených států. Španělský list Marca to nikoliv bezdůvodně označil za „Beckham mánii”.
Dnes je svět na fotbalisty coby „značky”, s množstvím sponzorských kontraktů a mimosportovních aktivit, zvyklý. Na přelomu tisíciletí tomu tak ještě nebylo. Beckham byl tím, kdo svým následovníkům, jako jsou Cristiano Ronaldo či Lionel Messi, vyšlapal cestu. Platí to tím víc v případě Messiho, který jde v jeho stopách i ve zřejmě poslední etapě své hráčské kariéry. Je to etapa americká.
Americké pole neorané
David Beckham v roce 2007 nečekaně oznámil přestup do Los Angeles Galaxy. Nebyl první velkou hvězdou na americké scéně; v sedmdesátých letech dohrával svou kariéru v dresu New Yorku Cosmos slavný Brazilec Pelé. Mnozí přesto nechápali, proč do USA odchází někdo jako Beckham, totiž fotbalista ještě na vrcholu sil, nadto do průměrného klubu, v němž se mezi spoluhráči našli poloprofesionální fotbalisté kloubící sport s běžným zaměstnáním.
Jenže Beckham v USA, kde se fotbal označuje jako soccer, logicky navázal na svou dosavadní trajektorii. V tomhle akcentu je Stevensův dokument možná vůbec nejsilnější: ukazuje Beckhamovy vztahy s mizerně placenými členy týmu, kteří se najednou díky tomuto spoluhráči potkávají na extravagantních párty s hollywoodskými hvězdami. Výstižná je i sekvence, kdy Beckham na hřišti zmateně bloudí mezi čarami, které tu zbyly nalajnované po utkání amerického fotbalu.
Sportovně šlo o pořádný sešup dolů, jenže Beckhamův „brand” na novém trhu vystřelil ještě do úplně jiných čísel; a coby bonus toto angažmá výrazně pomohlo rozvoji „evropského“ fotbalu na americkém kontinentu. Do tamní ligy MLS později následovali mnozí další, kupříkladu Thierry Henry, Zlatan Ibrahimovic či výše zmíněný Messi, který letos v červnu přestoupil do Interu Miami. Klub rázem začal trhat rekordy v návštěvnosti (stoupla mu téměř o polovinu). Jeho prezidentem a spolumajitelem není nikdo jiný než – David Beckham.
Ze Stevensova snímku vychází Beckham jako přátelský, skromný a kapku plachý chlapík, který se málo podobá obrazu, jenž jsme o něm mohli mít v dobách jeho největší slávy. „Lidé si o něm myslí, že to je jen nějaký nafoukaný krasavec, jemuž všechno spadlo do klína. To vůbec není pravda,” hovořil o něm v rozhovoru po uvedení minisérie režisér. Scény, kdy Beckham před jeho kamerou stáčí med nebo obsesivně uklízí špinavé nádobí, putují rovnou do zlatého fondu sportovního dokumentu.
Černobílé sice ne, ale…
Stevensův „Beckham” není černobílý, byť třeba nedávné kontroverze týkající se jeho role v úspěšné kandidatuře Kataru na pořádání mistrovství světa obchází velkým obloukem. (Beckham byl placeným ambasadorem turnaje pořádané v zemi, která potlačuje lidská práva; Katar je také považován za sponzora teroristické organizace Hamás zodpovědné za útok v Izraeli ze 7. října.) Beckhamův dlouholetý parťák na pravé straně sestavy Manchesteru United i anglické reprezentace Gary Neville si kvůli Kataru protrpěl několik trapných minut ve vysílání BBC. Je škoda, že na téměř pětihodinové ploše minisérie nezbyl prostor pro Beckhamovu verzi katarského příběhu.
Pokud toto skousneme, můžeme minisérii označit za pečlivý a vysoce zábavný portrét výjimečného fotbalisty, jenž si nevystačí pouze se sportem. Vlastně se dá říci, že svými činy mimo fotbalové hřiště David Beckham ovlivnil podobu tohoto sportu jako málokdo před ním i po něm. Zda je tato proměna směřující k čím dál užšímu prolnutí se showbyznysem posunem k lepšímu, to už je na posouzení každého.
Autor je redaktor webu ČT sport a moderuje magazín Tribuna na Radiu Wave.
Jeden z plakátů k minisérie Beckham, zdroj: Netflix
BECKHAM (VELKÁ BRITÁNIE / USA, 2023, 4 EPIZODY, CELKOVÁ STOPÁŽ 4 HODINY A 45 MINUT)
Režie: Fisher Stevens, kamera: Tim Cragg, hudba: Camilo Forero a Anže Rozman, střih: Michael Harte.
Česká premiéra: 4. října 2023