Tour de France je na Netflixu sice bez příkras, ale také některých nepohodlných pravd
Ještě před startem letošního ročníku nasadil Netflix dokument Tour de France: Bez příkras. Filmaři se v osmi zhruba čtyřicetiminutových dílech pokusili odvyprávět příběh minulé Tour. Dokázali svět silniční cyklistiky zachytit citlivě? A co prozradil pohled do zákulisí jednotlivých týmů?
Dokumentárních sérií se již dočkaly automobilové závody (Formule 1: Touha po vítězství), golf (Dokonalý švih), tenis (Break Point) či osud fotbalového klubu (Dycky Sunderland); zmínku si zaslouží i nedávný pohled do fungování fotbalové organizace FIFA (FIFA: Pod povrchem). Sport je zkrátka atraktivní téma a dá se o něm vyprávět z různých úhlů.
V tomto roce přišla na řadu silniční cyklistika. Na osmidílnou sérii Tour de France: Bez příkras se fanoušci tohoto sportu těšili prakticky celý rok – od prvního oznámení před loňským ročníkem slavného „žlutého” závodu až po jeho uvedení na začátku června.
Jak se toho chopí
Filmaři na ploše pěti a půl hodiny detailně mapují loňskou Tour de France, přičemž v hojné míře používají záběry ze zákulisí osmi z celkových dvaadvaceti týmů, které se závodu zúčastnily. Samozřejmostí jsou letecké pohledy na francouzskou krajinu, ty jsou ostatně každoročním tahákem i přímých televizních přenosů.
Ještě před uvedením seriálu se z cyklistické komunity ozývaly obavy. Dokáží tvůrci tento sport, v němž platí mnohá obtížně srozumitelná pravidla a do kterého je třeba se ponořit, aby se v něm člověk dokázal zorientovat, představit důstojnou formou? Nepůjde pouze o honbu za senzací? Ve zkratce: neprodá se cyklistika lacino a pod cenou?
Příčinou těchto obav zčásti byl seriál Formule 1: Touha po vítězství, který sice závodům přinesl obrovské množství nových fanoušků, ti „staří” si však stěžovali na uměle vytvořené kontroverze, které seriál rozdmýchává za účelem většího dějového napětí. Napomáhají tomu i umný střih, leckdy kombinující události z několika různých závodů do jednoho a zkreslující tak výsledný dojem.
S určitou obezřetností lze přistupovat také k filmové Tour de France. Ta sleduje cyklistický peloton od startu v Kodani až do pařížského finále. Se složitostí tohoto sportu, který je někdy označován jako „týmový sport individualit”, se pere statečně, byť některé věci nevysvětluje. Že se tak na Tour de France nejede jenom o žlutý dres, se divák „zvenčí” nedozví. Vytknout se dá i to, že po absolvování seriálu můžete nabýt dojmu, že v silniční cyklistice neexistuje jiný závodu, než právě Tour de France. Ta je přitom – pravda největší – součástí prakticky celoročního kalendáře závodů. To na druhou stranu může sloužit i jako doklad nezdravého nepoměru, s ním se cyklistika potýká dlouhá léta.
Trailer k seriálu Tour de France: Bez příkras, zdroj: YouTube Megapodnik v době klimatických změn
Seriál se až na výjimky vyhýbá obtížným tématům. Měl jsem možnost se v loňském roce na Tour de France sám podívat a na svém kole si i projet klíčové etapy na Col du Granon, kde se celý závod nakonec rozhodl, a Alpe d’Huez. Kromě řady krásných zážitků jsem si domů přivezl i několik negativních dojmů.
Prvním z nich bylo až děsivé vedro, které v červenci ve Francii panovalo. Závodníci, kteří na silnicích nad rozpáleným asfaltem stráví kolem pěti hodin denně po dobu tří týdnů, si na podmínky často stěžovali. Někteří se po etapách koupali v kašnách a pomoci se snažil i organizátor, společnost ASO, která nechala před pelotonem projíždět chladící vozy, které kropily silnici.
Silniční cyklistika je jako venkovní sport dána napospas počasí, což v době probíhající klimatické změny znamená jeho dramatičtější výkyvy. Loni v červenci to tedy byla vedra. „Jakmile jsme se dostali do údolí, byla to šílenost,” poznamenal během Tour Francouz Romain Bardet. V jiných letech přichází nečekané srážky. Tak jako před čtyřmi lety, kdy celý závod zastavily sesuvy půdy.
Tour de France, která letos startuje 1. července a ve stejný den oslaví 120 let své historie, se tak může v dohledné době dostat do situace (a dalo by se argumentovat, že v ní možná již je), kdy nebude dost dobře možné pokračovat v současném červencovém termínu. Jenže seriál nic z toho neakcentuje a pomíjí i protesty klimatických aktivistů, které závod v závěru přerušily.
Stejně tak se série nezmiňuje, že jeden z týmů, který detailně sleduje (Ineos Grenadiers), sponzoruje čtvrtá největší chemická společnost světa. Ta momentálně plánuje v belgických Antverpách výstavbu obřího zařízení na zpracování ethanu a čelí masivním protestům environmentálních organizací. Týž Ineos platí ve Velké Británie za největšího znečišťovatele ovzduší.
V neposlední řadě je tu i řada přejezdů, které peloton a s nimi i rozsáhlá závodní „infrastruktura” musí absolvovat. Na loňské Tour k tomu došlo hned po třetí etapě, kdy se celý konvoj – čítající tisíce lidí, aut a autobusů nebo samotných kol – musel během jediného dne přemístit z Dánska na sever Francie. Tour de France jistě získala nové fanoušky. Je však otázkou, zda by si něco takového tento sport, který chce propagovat čistý a k životnímu prostředí šetrný způsob pohybu, neměl do budoucna odpustit. Pokud byste se o dlouhých transferech během Tour chtěli ze seriálu něco dozvědět, budete zklamáni.
Vyprávěj
Tour de France: Bez příkras chce totiž především vyprávět. Vyprávět o dramatech, k nimž došlo na trati. V tomto seriál nezklame. Diváka dokáže vtáhnout do toho, jaké to je, když se jako Jonas Vingegaard řítíte po dlažebních kostkách známých ze závodu Paříž–Roubaix a jen se modlíte, aby to už bylo za vámi (druhá pizoda). Lépe pochopíte zoufalství Tadeje Pogačara, jemuž rychle dochází síly a musí čelit početní převaze Vingegaardova týmu Jumbo-Visma (čtvrtá epizoda). A dech vám jistě sebere Tom Pidcock a jeho „slalom” ze svahů Galibieru (pátá epizoda).
Co naopak nepochopitelně schází, je gesto fair play mezi Vingegaardem a Pogačarem v osmnácté etapě. Pozdější vítěz celého ročníku Vingegaard ve sjezdu z Col de Spandelles počkal na svého soupeře, který několik chvil před tím nevybral zatáčku a spadl. Pro mnohé šlo o největší moment celé Tour de France; moment, který se okamžitě po sociálních sítích rozšířil po celém světě. Seriál jej zcela ignoruje.
Naopak vcelku citlivě dokáže zobrazit ty, kterým se zrovna příliš nedaří. Tak jako ve třetí epizodě, která se věnuje francouzským týmům a domácí ikoně Thibautu Pinotovi. Ve chvílích, kdy se Francouzovi nepodaří zvítězit na domácím kopci a jeho týmový ředitel Marc Madiot se jde utěšit s Pinotovou rodinou, působí nejcivilněji a také má největší sílu.
Kvalita Tour de France: Bez příkras kolísá a liší se také díl od dílu. V druhé polovině jako by filmaři často nedokázali vše srozumitelně odvyprávět a docházel jim dech. Některé momenty schází, jindy jsou za sebe poskládány tak, že se mezi nimi těžko hledá návaznost, a to tím spíš, pokud divák s realitou žlutého závodu není důvěrně seznámen.
Zamrzí také, že štáb ve Francii nezůstal ještě o týden déle. Mohl by se býval věnovat i závodu Tour de France Femmes, který si vloni odbyl svou premiéru, a ukázat ženský peloton. V situaci, kdy je cítit zřetelná vůle posunout ženskou cyklistiku blíže do centra dění a věnovat se jí více než v minulých letech, to působí jako promarněná příležitost.
Třeba se Netflix příště poučí. Americká společnost oznámila, že se Tour de France na její obrazovky vrátí za rok s další řadou.
Autor je redaktor webu ČT Sport a moderuje magazín Tribuna na Radiu Wave.
Plakát k netflixovské sérii Tour de France: Bez příkras, foto: Netflix
Tour de France: Bez příkras / Tour de France: Unchained (Velká Británie / Francie, 2023, 8 epizod, celková stopáž 5 hodin a 34 minut)
Režie: Jamie Batten, kamera: Fabio Stoll, hudba: Si Begg, střih: Mark Redfern.
Česká premiéra: 8. června 2023
