Děti oslněné hokejovým zlatem z Nagana. A Dominik Hašek je jim k ruce
V čase, kdy si česká společnost připomíná čtvrtstoletí od vítězství hokejistů na olympiádě v Naganu, byl do distribuce nasazen hraný snímek, který chce étos tehdejšího triumfu zprostředkovat příběhem pro celou rodinu.
Děti Nagana napsal i natočil pětatřicetiletý režisér Dan Pánek, jehož sedm let stará prvotina, vražednický thriller Taxi 121, byla přijata s notnými rozpaky. Tentokrát se rozhodl pro polohu místy úsměvného, místy nabádavého příběhu, který chce zaujmout celou rodinu – vedle dětských kratochvílí na vesnici zaznamenává zátěžové situace, spojené především s rozklížením rodinného zázemí a vztahů. Je zde akcentován náročný otčím, který hocha zatěžuje fyzickou prací (protože není nepřiměřená, sotva ji lze označit za škodlivou), současně se tu vyskytne otec, jenž se ke své dceři chová brutálně a bije ji.
Postavy dospělých se vyznačují řekněme polidšťujícími vlastnostmi: mužskou prchlivostí, tajnůstkářstvím či přehnanou mateřskou starostlivostí. Neméně důležitou skupinu tvoří přidrzlá dospívající mládež, pohrdavě se vymezující nejen vůči mladším dětem. Přiblížení doby před čtvrtstoletím, stejně jako vhled do prostředí vesnice, tvoří pouhou kulisu. Dobová mentalita je vytěsněna ve prospěch očekávatelných zápletek, takže sledované příhody se v podstatě mohou odehrávat kdykoli a kdekoli.
Pozornost se upíná na hlouček dětí, jichž se jako trenér ujme bývalý reprezentant (Hynek Čermák), avšak nejdůležitější místo v příběhu zaujímá jedenáctiletý Dominik (Tom Brenton), uhranutý úspěchem českých hokejistů na olympiádě. Zprvu jej vidíme jako hocha, jehož zájmy – včetně sportovních – rychle vyprchávají, dokonce to vyhlíží, jako kdyby postrádal talent, sílu i rozhodnost. Přesto právě on zosnuje pozemní hokej a přitáhne vrstevníky včetně srdnaté dívky; a je to on, kdo nalezne odvahu postavit se soupeřům mnohem starším, navíc agresivním.
Děti Nagana mají pobavit i dojmout. Vedle snahy o rozkrytí (ne)fungujícího rodinného zázemí, což někdy režisér předvádí v plakátovitém rozvržení, nalezneme podporu soudržnosti a vytrvalosti, což se týká nejen dětí. Příběh je nablýskaný jak vizuálně (kamera Davida Ployhara), tak mravními ponaučeními. Vypomáhá si vizemi (třeba Dominik se v „poeticky“ rozostřených záběrech oddává ve škole snění o kariéře slavného hokejového brankáře), mezi něž patří i přítomnost naganského hrdiny Dominika Haška. Toho potom spatříme ještě jednou, v „reálu“, vedle jeho přepychového auta, kterak uznale praví, že se byl podívat na zápas důležitý pro Dominika a jeho kamarády. Prostě, kde vzal, tu se vzal – Dominátor. Ve starořeckém dramatu se takovému zjevení říkávalo deus ex machina…
Góly, děti, posuny
Olympijské vítězství českých hokejistů na olympiádě v Naganu (1998) vzedmulo vášně až k jakémusi národnímu sepětí („kdo neskáče, není Čech“). Nezůstalo to bez umělecké odezvy. Rokem 2004 je datována nejen deziluzivní tragikomedie Mistři, ale rovněž opera Nagano, o níž navíc v témže roce vznikl dokument. Dokumentem je rovněž titul Pásky z Nagana (2018). A chystá se animované zpracování naganského tématu.
A ještě jedna volná souvislost s Dětmi Nagana. Z minulosti již existuje řada filmů o tom, jak klukům stačil zpravidla zastrčený plácek, aby tam honili mičudu, puk nebo tenisák. Když se jich ujal podnikavý dospělý, dokázali porazit i mnohem silnější soupeře. Přinášené výpovědi se mnohdy vyznačovaly uvěřitelnou spontaneitou, i když odrážely dobové představy o výchově a seberealizaci dětí. Vesměs to byla díla určená především dětem, kde ještě chyběla řevnivost, dilemata či stíny provázející sportování na špičkovější úrovni (jak třeba předvedl český snímek Smečka, 2020). K dětským, případně takzvaně rodinným titulům patří například polský film Kluci, gól (1969) vzniklý sestřihem úspěšného televizního seriálu, z domácí produkce zmiňme Kouzelný míč (1949) a Ivanu v útoku (1963), která se dotkla genderového problému, zda jako chlapec vyhlížející dívka se může zapojit do „neženského“ sportu. Zatímco před šedesáti roky se předpokládalo, že holky do takových her nepatří, v Dětech Nagana už dívčí účast v klukovské partě nikdo neřeší.
Z dětí se vedle již zmíněného Brentona (naděje nejspíš více sportovní než herecké) prosazují spontánním chováním Johanka Racková a Fabian Šetlík; z dospělých představitelů zaujme Klára Issová jako Dominikova milující maminka, rozpolcená mezi ochranitelstvím a přísností. Další postavy tíhnou k jednorozměrné typizaci bez pestřejšího rozkreslení – platí to pro Hynka Čermáka v úloze trenéra, pro Pavla Baťka jako Dominikova otčíma, pro Otakara Brouska ml. i pro Taťjanu Medveckou v rolích prarodičů, a v neposlední řadě pro Simonu Babčákovou, která svou učitelku vysloveně nasadila do parodické polohy.
Zkrátka: Režisér chtěl uspokojit každého diváka, ale podařilo se mu to podobně jako pejskovi a kočičce, když pekli dort…
Plakát k filmu, repro: Bontonfilm
Děti Nagana (Česko, 2023, stopáž 102 minut)
Režie a scénář: Dan Pánek, kamera: David Ployhar, hudba: Jiří Hájek, střih: Vasilis Skalenaris. Hrají: Tom Brenton, Hynek Čermák, Klára Issová, Johana Racková, Otakar Brousek ml., Pavel Batěk, Taťjana Medvecká, Fabián Šetlík, Simona Babčáková, Štepánka Fingerhutová, Honza Dědek, Dominik Hašek, Slavomír Lener, Robert Záruba, Petr Vichnar a další.
Premiéra 23. února 2023.
