Artchiv: Oslava hudby, nebo komunistická propaganda? Rok české hudby napříč dekádami

Kořeny národních kulturních slavností sahají do druhé poloviny 19. století v souvislosti s národním obrozením. Mezi první zásadní akce patřily Národní pěvecké slavnosti, součást Cyrilometodějských slavností v Brně (1863), či pražské shakespearovské slavnosti, které k třístému výročí od narození anglického dramatika 23. dubna 1864 uspořádala Umělecká beseda (jako předseda jejího hudebního odboru hudební program sestavoval a řídil Bedřich Smetana, který také k této příležitosti zkomponoval slavnostní pochod). Hudba hrála podstatnou roli také na výstavních akcích, jako byly Jubilejní výstava (1891) či Národopisná výstava československá (1895). Významný milník poté v dubnu 1904 představovalo uspořádání Prvního českého hudebního festivalu.

Tradice Roku české hudby se pak začíná psát letopočtem 1924, který měl charakter celonárodních smetanovských oslav. Vedle řady slavnostních akcí (například Plzeň Smetanovi), koncertů či přednášek napříč republikou vyšly desítky publikací, včetně prvního svazku jednoho z nedokončených knižních cyklů Zdeňka Nejedlého, Bedřich Smetana, s podtitulem Doma. Zároveň se v Brně uskutečnily Janáčkovy oslavy ke skladatelovým sedmdesátinám, vzpomínaly se padesáté narozeniny Josefa Suka nebo dvacet let od smrti Antonína Dvořáka. V Praze se poprvé konal festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM).

V souvislosti s válečným rokem 1944 se na jednu stranu připomíná zdařilý průběh Smetanova jubilejního roku, na druhou stranu jde o jeden z letopočtů (nejen) pro českou hudbu tragických, neboť si od té doby ve „čtyřkovém roce“ připomínáme řadu skladatelů a hudebníků, kteří zemřeli v koncentračních táborech – v Osvětimi byli zavražděni Pavel Haas, Hans Krása či Viktor Ullmann.

Související článek

Esej: Jak se z Mé vlasti stal národní symbol a z Bedřicha Smetany bezmála „otec vlasti“?

• Pavel Kodýtek

Samotný Rok české hudby se koná (téměř) každých deset let od roku 1954. První ročník se uskutečnil pod záštitou prezidenta republiky Antonína Zápotockého. Předsednictví slavnostního výboru se ujal Zdeněk Nejedlý, místopředsedou byl tehdejší náměstek předsedy vlády a ministr kultury Václav Kopecký. První Rok české hudby byl zahájen 1. března 1954 slavnostním koncertem České filharmonie a vyvrcholil festivalem Pražské jaro, součástí byly i další akce a instituce, kupříkladu Smetanova Litomyšl, Národní divadlo, Československý rozhlas nebo Gramofonové závody. Nejen v Brně se konaly oslavy u příležitosti sta let od narození Leoše Janáčka, byl také založen Ostravský symfonický orchestr, později přejmenovaný na Janáčkovu filharmonii. V Praze hudební oddělení Národního muzea ve Velkopřevorském paláci otevřelo první stálou expozici hudebních nástrojů, ve Zlonicích byl zpřístupněn Památník Antonína Dvořáka. Právě Dvořákovo jubileum v rámci Roku české hudby 1954 nabylo zvláštního mezinárodního významu v souvislosti s rozhodnutím Světové rady míru zařadit jej mezi světová kulturní výročí. Několik reportáží z oslav českých skladatelských velikánů v roce 1954 přinesl Československý filmový týdeník. 

Výběr příspěvků z Československého filmového týdeníku (č. 18, 20, 22, 29) roku 1954, zdroj: NFA

Politický a propagandistický význam Roku české hudby potvrzují nejen články v dobovém tisku. Patrný je rovněž ze slov muzikologa Mirko Očadlíka, žáka Zdeňka Nejedlého, který v knize Rok české hudby. O životě a díle skladatelů, jejichž jubilea slavíme v roce 1954 popisuje, že vedle oslav mnoha jubileí bylo cílem Roku české hudby „přiznání k základní linii české kulturní a tvořivé tradice“, kterou charakterizuje „bojovnost spjatá s lidovou podnětností a inspirativností“. Jako nejstarší české hudební jubileum uvádí rok 1419 a propuknutí husitského povstání, které přineslo „prvé geniální masové písně husitské revoluce […] nejsilnější a nejmohutnější kulturní hodnota česká, zpěv zástupů bojujících za zvrat utlačovatelských řádů a za nový život vůbec.“

Čtyřkou nekončí letopočty jen v datech narození nebo úmrtí zmíněných velikánů české hudby, ale i mnoha dalších významných českých skladatelů, hudebníků či dirigentů. Výběrový přehled těchto osobností uvádíme na konci článku.

Ačkoliv Rok české hudby 1964 oficiálně vyhlášen nebyl, v praxi na toto označení často narážíme a rovněž dramaturgie československých hudebních těles a institucí v tomto roce vykazovala výrazně vyšší uvádění děl českých autorů. Ve větší míře byla nyní zastoupena hudba Bohuslava Martinů, která se v první polovině padesátých let v Československu z politických důvodů téměř neobjevovala a teprve o dekádu dříve se pozvolna začala vracet do repertoáru československých orchestrů a interpretů. V archivu České televize se dochoval záznam pořadu Rok české hudby, kterým provází Mirko Očadlík.

Mirko Očadlík uvádí hudební program Rok české hudby, 1964, režie: Karel Špička, zdroj: archiv ČT

Vedle oslav jubilea zdejších význačných skladatelů se v následujících dvou Rocích české hudby konaly v jejich rámci kulturní události v průběhu celého kalendářního roku. Rok české hudby 1974 začal 4. ledna stým výročím od narození skladatele a houslisty Josefa Suka. Političtí představitelé tento ročník pojali v souladu s normalizační kulturní politikou jako prezentaci kulturní úrovně státu, podpořili tradiční českou hudbu a její export a propagaci v zahraničí, ovšem v oblasti soudobé hudby šlo pouze o „doporučované“ autory. Tato akce tedy výrazně formovala podobu českého kulturního života, ale zároveň sloužila jako výkladní skříň komunistického režimu.

Významnou roli v tom sehrála Československá televize, která kromě řady publicistických reportáží či hudebních pořadů a přenosů přispěla také přehlídkou Týden televizních filmů k Roku české hudby.

Ukázka z pořadu Týden televizních filmů k Roku české hudby. Projevy ústředního ředitele ČST Jana Zelenky, ministra kultury Milana Klusáka a náměstkyně ředitele televize Mileny Balašové, 1974, režie: Milan Macků, archiv ČT

V podobném duchu se nesl Rok české hudby 1984, který takto nastolené směřování potvrdil. Průřez tímto ročníkem nabídl pořad Rok české hudby 1984.

Ukázka z pořadu Rok české hudby 1984, režie: Svatopluk Studený, archiv Krátkého filmu

U příležitosti stého výročí smrti Bedřicha Smetany byl 4. června 1984 na Novotného lávce před pražským Muzeem Bedřicha Smetany odhalen skladatelův bronzový pomník, jehož autory byli sochař Josef Malejovský a architekt Bedřich Hanák.

Odhalení pomníku Bedřicha Smetany, Televizní noviny, 4. 6. 1984, archiv ČT

Slavilo se také v mnoha spřátelených cizích zemích.

Rok české hudby na Kubě, 24 hodin ve světě, 6. 4. 1984, archiv ČT

Po Sametové revoluci byla tradice Roku české hudby, poznamenaná ideologickým stigmatem, obnovena až v roce 2004, přičemž významným podnětem bylo sté výročí úmrtí Antonína Dvořáka a stopadesáté výročí narození Leoše Janáčka.

Program letošního Roku české hudby, který se nese ve znamení Bedřicha Smetany a projektu Smetana200, přináší plejádu koncertů a dalších akcí, o nichž informují oficiální stránky Roku české hudby.  Mezi nejvýznamnější události patří uvedení kompletních cyklů Smetanových oper v Plzni, Ostravě a na festivalu Smetanova Litomyšl. Všechny Smetanovy opery mohou od 3. do 10. března zhlédnout také diváci ČT art, který každý večer vysílá jednu z oper v pořadí, v němž byly zkomponovány.