Artchiv: Velké koncerty normalizace: Maďarští rockeři i „vymodlení depešáci“
Minulý díl Artchivu o koncertech západních umělců v socialistickém Československu jsme končili v srpnu 1968. Konec pražského jara a nástup normalizace téměř zastavil import zahraničních hudebníků do Československa. O několika málo výjimkách pojednává následující příspěvek.
Nedostatek kontaktu se zahraniční produkcí československým posluchačům alespoň částečně vynahrazovaly koncerty umělců z jiných zemí východního bloku – ať už šlo o hudebníky z Polska (jazzrockoví SBB či zpěvák a klávesista Czesław Niemen) nebo Maďarska (skupiny Omega, Locomotiv GT).
Jak to tenkrát bylo okolo koncertu Locomotiv GT v Lucerně? Podívejte se na vyprávění Vojtěcha Lindaura, Aleše Brychty a Josefa Rauvolfa, zdroj: archiv ČT Československé turné posledně jmenované kapely bylo několikrát naplánováno, a zase zrušeno. Když v roce 1973 Locomotiv GT přijela, byly úřady ostražité. Po koncertu ve Valašském Meziříčí byli maďarští hudebníci pozváni na „pohovor“ se zástupci Pragokoncertu, kteří se skupinu snažili přesvědčit, aby pro blížící se pražské vystoupení změnila oblečení a vizáž, dokonce „máničkám“ z Maďarské lidové republiky přislíbili zaplatit kadeřnici.
Samotný koncert v hlavním městě proběhl pod dohledem Veřejné bezpečnosti, která hlídala pasáž u vstupu do Lucerny, beznadějně zaplněnou už dlouho před začátkem akce. V přelidněném průchodu došlo i k tragické události: jeden z účastníků koncertu pod tlakem davu promáčkl výlohu, vážně se zranil a následně zemřel. Bez incidentů se neodehrál ani samotný koncert. Rozvášnění fanoušci se rozeběhli do bezprostřední blízkosti pódia a nedopatřením odpojili reproduktory. Pozorovatelům z odboru kultury se na koncertu nelíbilo ani to, že repertoár se rozcházel s tím původně schváleným, navíc během večera zazněla řada písní angloamerické produkce. Koncert Locomotiv GT byl na dlouhou dobu posledním vystoupením zahraniční rockové kapely v Československu. Restrikce dopadly i na domácí kapely, do budoucna se jejich koncerty měly přesunout do menších sálů. Československo vstoupilo do dlouhého období „rockového sucha“.
Jak informovala Československá televize o koncertu Raye Charlese v roce 1981? Podívejte se!, zdroj: archiv ČT Kontakt se zahraniční hudbou zprostředkovávaly především hvězdy country, popu a jazzu. V krátkém časovém rozmezí v Československu vystoupili Johny Cash (1978), Suzie Quatro (1979), Tina Turner (1981), Ray Charles (1981) nebo Elton John (1984). To československým posluchačům nestačilo. Jejich touha po širší škále koncertů sílila ve druhé polovině osmdesátých let. V roce 1987 vyšla na stránkách týdeníku Mladý svět série článků na téma, proč do Maďarska jezdí největší hudební hvězdy, a k nám ne? K sousedům Československa jen během několika přechozích let zamířily kapely Iron Maiden (1984), Queen (1986) nebo Deep Purple (1987).
Rok 1988 a Depeche Mode v pražské Sportovní hale. Podívejte se na ukázku, zdroj: archiv ČT Pragokoncert se pod sílícím tlakem zavázal, že v roce 1988 přiveze podobně zvučného interpreta. A tak do Prahy zavítala kapela Depeche Mode. Organizátoři přikládali technickému a bezpečnostnímu zajištění koncertu obrovskou váhu. Věděli, že pokud vše proběhne hladce, bude to dobrý precedens. Do akce byli nasazeni příslušníci Veřejné i Státní bezpečnosti, kameramani, fotografové, psovodi i pyrotechnik. Zajištění bezpečnosti koncertu odpovídalo naléhavosti obav z výtržností.
O vystoupení konané v pražské Sportovní hale byl obrovský zájem. Třináct tisíc vstupenek nemohlo uspokojit poptávku zájemců o účast na koncertě, kterých bylo údajně až čtvrt milionu. Nakonec vše proběhlo hladce. S koncertem panovala všeobecná spokojenost – jak na nejvyšších místech díky fungujícím bezpečnostním opatřením, tak ze strany diváků, kteří mohli na vlastní oči vidět kapelu, která nebyla za zenitem, nýbrž na vrcholu.
Ještě v prosinci 1988 zahrála ve Sportovní hale britská rocková skupina Duran Duran. V květnu následujícího roku na letenském stadionu fotbalové Sparty vystoupil americký zpěvák a pianista Stevie Wonder. Zájem o lístky byl mnohem menší než v případě Depeche Mode. Na vině měla být nedostatečná kampaň a také malé povědomí československého publika o Wonderově tvorbě. Ačkoliv hudebně dosáhl koncert vysoké úrovně, kvůli nízké návštěvnosti zůstala po akci trochu pachuť.
Pusťte si rozhovor se Steviem Wonderem, který natočila Československá televize po jeho koncertu na pražském stadionu Sparty v květnu 1989, zdroj: archiv ČT Mnohem větší stopu zanechalo vystoupení americké písničkářky Joan Baezové v rámci Bratislavské lyry v červnu roku 1989. Zpěvačka svůj koncert zahájila vyjádřením podpory Chartě 77 a československému disentu. Z pódia pozdravila Václava Havla, který se koncertu na její pozvání zúčastnil; jen několik týdnů předtím byl propuštěn z vězení. Aby unikl pozornosti policie, vydával se Havel za jednoho z bedňáků a nosil zpěvačce kytaru. Oficiální média o průběhu koncertu mlčela, přesto se příběh o slavné umělkyni podporující disent rychle šířil mezi občany.
Baezová se vlastně stala jakýmsi „předskokanem“ zahraničních hvězd, které měly do Československa proudit v následujících měsících a letech a které zde rovněž vyjádřily podporu Václavu Havlovi a boji československé opozice za svobodu. O tom více v příštím díle Artchivu.
