Artoulka: Madrid podle spisovatelky Moniky Zgustové. Kam zašli Hrabal nebo Menzel

I. Círculo de Bellas Artes

Círculo de Bellas Artes je kulturní centrum, kam zajdu pokaždé, když jsem v Madridu. Je tam secesní kavárna, kde se scházejí spisovatelé a další intelektuálové, a několik přednáškových i výstavních sálů roztroušených po osmi patrech budovy. Navíc je tam malé, ale skvělé knihkupectví. V něm před deseti lety křtil španělský spisovatel Antonio Muñoz Molina můj román Růže od Stalina. Po křtu jsme samozřejmě šli na skleničku do kavárny Bellas Artes.

II. Café Gijón

V téhle historické kavárně na bulváru Paseo de Recoletos se scházeli španělští literáti a umělci a zašly sem i některé mezinárodní filmové hvězdy. Vnitřek má doposud ráz klasické kavárny. Když si s někým mám dát schůzku v Madridu, obvykle se rozhodnu pro Café Gijón kvůli jejímu prostředí literárních debat, které se tu konají. Kavárna má i velkou terasu, kam jsem chodila v době covidu, kdy se smělo sedět jen venku.

III. Residencia de Estudiantes

Před mnoha lety, když byl Bohumil Hrabal ještě naživu a jezdil se svými knihami po světě, si při návštěvě Madridu přál zajít do Residencia de Estudiantes, protože tam kdysi studoval jeho oblíbený malíř Salvador Dalí, básník Federico García Lorca i filmový režisér Luis Buñuel. Hrabal měl rád všechny tři a Dalí přímo vstoupil do jeho díla. Tehdy si tam všecko prohlédl a zbožně se prošel po zahradách této kulturní instituce a historické památky, která dosud funguje jako kulturní centrum.

Spisovatelka a překladatelka Monika Zgustová (sedící uprostřed) v Miróově nadaci v Barceloně se spisovatelem Bohumilem Hrabalem (vlevo) a jeho německou překladatelkou a přítelkyní Suzanne Roth (vpravo); za nimi stojí Hrabalova nakladatelka, foto: archiv autorky

IV. Parque del Retiro

Je to už mnoho let, co Jiří Menzel přijel do Madridu, aby ve zdejší filmotéce zahájil týden věnovaný jeho filmům, a při té příležitosti představil i moji hrabalovskou biografii V rajské zahradě trpkých plodů. Den po zahájení jsme spolu šli na procházku do parku Retiro a brouzdali jsme se spadaným listím alejemi mezi sochami dávno zapomenutých králů a jejich paláců. Menzela tehdy okouzlilo množství spadaných kaštanů. Naplnil si jimi kapsy s tím, že je bude rozdávat přátelům v Praze jako pozdrav ze Španělska. V tomto parku se navíc každý rok pořádá knižní veletrh, mívám tam často literární debaty a autogramiády.

Madridský Parque del Retiro s jezírkem, foto: ČTK / AP / Pascal Saez/VWPics

V. Fuente del Neptuno

Tahle neoklasická fontána stojí uprostřed velkého kulatého náměstí, kde si jí nikdo nevšímá (kromě fanoušků fotbalového klubu Atlético Madrid, kteří zde slaví svá vítězství), neboť kolem ní dnem i nocí krouží hustá madridská doprava. Je to přítomnost starého Říma v Madridu, proto ji mám ráda. Někdy si sem na náměstí sednu a pozoruju proměny Neptuna za různého počasí. Kromě toho je to odsud co by kamenem dohodil do mých oblíbených muzeí Thyssen a Prado i do literární čtvrti Barrio de las Letras. Tam najdete malá pěkná knihkupectví jako je Cervantes, kde před několika lety měla čtení Radka Denemarková, nebo Tipos Infames, Amapolas en Otoño či La Buena Vida. A také nejrozmanitější hospůdky. V jedné z nich jsem jednou při vínu a tapas debatovala o Kunderovi s Fernandem Valenzuelou Villaverde. Oba jsme se s Kunderou přátelili a překládali jeho dílo, Fernando do španělštiny, já do katalánštiny.

Fontána Fuente del Neptuno na madridském náměstí, foto: ČTK / imago stock&people / Joko

Monika Zgustová (* 1957)

Původem česká spisovatelka a překladatelka do španělštiny a katalánštiny žije od osmdesátých let ve Španělsku. V roce 1973 s rodiči emigrovala do USA, kde se zabývala studiem indologie a na Univerzitě v Illinois získala doktorát ze srovnávací literatury. Do španělštiny či katalánštiny převedla více než padesát děl významných českých autorů a stala se tak přední osobností v uvádění české literatury do španělsky mluvících zemí. Na překladu Haškova Švejka do katalánštiny pracovala deset let. Do katalánštiny a španělštiny přeložila také díla Bohumila Hrabala, Jaroslava Seiferta, Václava Havla či Milana Kundery. Překládala i z ruštiny (Dostojevskij, Babel, Achmatovová, Cvetajevová). Bohumilu Hrabalovi, jehož osobně poznala, věnovala biografickou knihu, román-esej, V rajské zahradě trpkých plodů. Od konce devadesátých let se věnuje i vlastní tvorbě. Román Tichá žena (2005) se dostal mezi finalisty Národní ceny Španělska, Valjina noc získala ocenění Amat-Piniella za nejlepší knihu roku 2014. Za knihu Oblečené k tanci na sněhu, jež obsahuje svědectví žen, které přežily pobyt v gulagu, obdržela v roce 2017 španělskou cenu Calamo. Autorčiny knihy byly přeloženy do více než deseti jazyků. Česky vyšly také její tituly Potmě jsme se viděli lépe (2022) a Překladatelka haiku (2023). Píše také články a úvodníky do španělských periodik El País a La Vanguardia a do Lidových novin. Za dlouholetou činnost ve prospěch České republiky ve Španělsku byla v roce 2009 nominována na cenu Gratias Agit a v roce 2010 byla oceněna Medailí MZV ČR za propagaci pozitivního obrazu České republiky ve Španělsku.

Spisovatelka Monika Zgustová při křtu rozšířeného vydání svého románového životopisu Bohumila Hrabala V rajské zahradě trpkých plodů, který se uskutečnil 31. března v pražském knihkupectví Luxor, foto: ČTK / Peška Stanislav