Barbar Conan hledá srdce svých komiksových adaptací

Nejnovější česky vydaný přírůstek do francouzského projektu Conana z Cimmerie (na jednoduché „Conan“ vlastní práva američtí vydavatelé komiksů) obsahuje adaptace nikoliv tří, jak jsme byli doposud zvyklí, ale pouze dvou příběhů: Darebáků v domě a Hodiny draka. Druhý jmenovaný totiž nevychází z povídky, nýbrž z románu, a má tak dvojnásobný počet stran. Stejně jako u předchozích svazků ovšem platí, že nakladatelství Argo připravilo tři verze obálek – a protože tentokrát nemůže každá obálka odkazovat ke „svému“ příběhu, vyřešilo se to tak, že Hodina draka „věnovala“ obálkám nejen klasicky barevnou, ale i černobílou variantu.

Jak sáhnout do klasika

Darebáci v domě patří dodnes k nejzajímavějším kouskům z celé původní howardovské série. Mladý, zhruba devatenáctiletý Conan žije v jednom z městských království Korinthie a živí se jako zloděj. Jeho parťák je dopaden a popraven. Ačkoliv se Conan pomstí tomu, kdo je zradil, nakonec i on skončí ve vězení. Tam za ním přichází mladý šlechtic Murillo s neodolatelnou nabídkou – výměnou za pomoc při útěku z vězení bude muset Conan zavraždit Nabonida, Rudého kněze, obávanou šedou eminenci království. Situace se však zúčastněným vymkne z rukou a v Nabonidově paláci je čeká krvavá a veskrze šílená noc…

Původní příběh má v posledním českém souborném vydání conanovských povídek (Aurora, Praha 2007) dvacet čtyři stran a obsahuje hned několik hlavních postav a frakcí, jež se střetnou v Nabonidově domě. Ostatně Howardovy příběhy často vynikaly překvapivě nápaditým dějem s řadou zvratů a změn spojenectví. Až na naprosté výjimky nikdy nešlo o přímočaré rubačky. Autor si naopak liboval v ironii osudu a s černým humorem glosoval vzestupy i pády svých hrdinů, stejně jako padouchů. (Viz už vůbec první conanovská povídka Meč s fénixem, v níž se představuje nejmocnější stygijský čaroděj hyborské doby v pozici otroka, který jen náhodou opět narazí na zdroj své moci.)

Úkolu převést zhuštěnou epiku howardovské povídky do podoby komiksového alba se ujal Francouz Patrice Louinet, který doposud k adaptacím přispíval pouze doprovodnými texty – a z tohoto jeho textu k Darebákům v domě je znát, jak velmi tuto povídku obdivuje. Louinetův výklad motivů dvojnictví a zdvojených rivalit, stejně jako zrcadlových protikladů, by Howarda jistě zaujal (a dost možná i rozesmál). Je přitom zajímavé sledovat, jak si právě s těmito motivy Louinet poradil při samotné adaptaci.

Oproti povídce si komiksová verze lépe připravuje půdu pro nástup jednotlivých darebáků a jejich motivací. Vede to ke změně ve struktuře příběhu – v Louinetově pojetí začíná popravou Conanova parťáka a umožňuje spektakulární procházku po dalším z měst hyborské doby. Italský kreslíř Paolo Martinello si vyhrál s některými vtipnými přechody a kontrasty, s extravagantními perspektivami i s barvitě vykreslenými prostředími (od živého tržiště přes slum zvaný Bludiště až po dekadentní prostředí královského paláce).

A především: Na přímou Louinetovu žádost Martinello vtiskl lidštější podobu Thakovi – opovi, jehož Rudý kněz Nabonidus získal jako mládě a učinil z něho nebezpečného služebníka. Právě Thak, nikoliv Conan (ten je zde velmi pasivní, jen reaguje na nastalé události), je katalyzátorem událostí, neboť se obrátí proti svému pánovi v marné snaze zaujmout jeho místo. Opět se tak dostává ke slovu howardovské téma kontrastů civilizace a barbarství, kultivovanosti a divošství. Černohumorná historka o darebácích skrytých i zřejmých, kteří si vzájemně vráží dýky do zad, právě díky Thakovu tragickému osudu získává překvapivě melancholickou atmosféru – a Conan jej v závěru neprohlašuje za zvíře, nýbrž jej přidává k seznamu slavných válečníků, které zabil.

Mimochodem je naprosto přirozené, když v conanovských příbězích narazíme na pasáže zabývající se vývojem druhů. Zato je poněkud zvláštní, když jde po Conanovi „policie“; to je však jen drobný zádrhel v jinak skvělé adaptaci, v níž se Louinet nebál sáhnout do struktury původního příběhu, ale zároveň si našel dost místa pro doslovné citace (například Conanova poznámka o Murillově voňavce do vlasů a následné šlechticovo gesto).

Hodina Draka, hodina Conana

Hodina draka je jediný Howardův conanovský román. Sice původně vyšel na tři pokračování v autorově kmenovém magazínu Weird Tales, geneze románu však byla zcela odlišná než u povídek. Na začátku roku 1934 zažíval Howard poměrně dobré časy. Měl jistý odbyt svých příběhů, a dokonce si najal literárního agenta, aby prozkoumal další možnosti, jak posunout kariéru. Jednou z možností byla publikace v zahraničí, konkrétně v Anglii. Howard odeslal výběr ze svých povídek nakladateli Denisu Archerovi, ten však projevil zájem spíše o román „v podobném duchu“. Howard tedy během několika málo následujících týdnů takový kus sepsal.

Hodina draka je viditelně vytvořena s vidinou oslovení publika ve Velké Británii. Podobně jako Raymond Chandler, i Howard přitom zhusta využíval už napsaný materiál, a spíše než klasický román připomíná nejdelší Conanovo dobrodružství sled volně propojených povídek, díky nimž může nový čtenář ochutnat co nejvíce z hyborského světa (román má zásadní scény zasazené hned do čtyř velkých království, zatímco povídky geograficky jen zřídka překročí hranice dvou). Na začátku románu je jasně znát vliv jiné autorovy prózy, povídky Šarlatová citadela, později zase především Královny černého pobřeží. Howard se také logicky obrátil k období, kdy je Conan králem – pro anglické monarchisty vhodná volba. A jako král žije v symbióze se svou zemí.

Když je tedy Conan pomocí černé magie a kouzly vyvolaného moru připraven o moc, chřadne i království. Aby se obnovil přirozený řád, musí Conan získat zpět srdce svého království, jímž se ukáže být mystický drahokam Ahrimanovo srdce. Právě díky němu spiklenci oživili tři tisíce let mrtvého černokněžníka Xaltotuna. Stejně jako u povídek, i tady platí, že spojenectví se mění a osud má připravené zvraty pro každého. Xaltotun, který měl být pouhým služebníkem ambiciózních dobyvatelů, se postupně stává nejnebezpečnějším padouchem conanovské ságy. Jeho plán není výplodem mysli tuctového sadisty posedlého mocí nebo krvežíznivého blázna, jak tomu bývalo v povídkách. Xaltotun, ztracený v cizí době, hodlá pomocí krvavé magie a lidských obětí znovuobnovit své dávné království. A to doslova – přepsat tři tisíce let historie a obnovit vše, co bylo zničeno. Je to jakýsi zvrácený odraz artušovského konceptu o návratu vyvoleného vladaře, když bude zemi nejhůře. Howard zde předznamenal typ zápletek, k nimž se mnozí autoři epické fantasy propracovali až po mnoha desítkách let.

Jakkoliv má Hodina draka výborné momenty a scény, jako adaptace je přinejlepším průměrná. Francouzský scenárista Julien Blondel příliš často sahá ke zjednodušení a vyškrtávání řady scén. Odhalení nutnosti získat Ahrimanovo srdce vinou toho postrádá logiku a kontext; smrtelně nebezpeční válečníci z Khitáje, kteří pronásledují Conana napříč hyborským světem, nedostávají prostor, aby čtenářům dali naplno pocítit svou děsivost. Zcela zabita je linie v nitru pyramidy, kde se Conan setká s nemrtvými vládci Stygie.

Naštěstí adaptace exceluje ve vizuálním provedení. Šedý veleop nikdy nebyl děsivější a hlavně – většina scén je zasazena do hororově laděných prostor. I „obyčejné“ fantasy velkoměsto je ponořeno do temnoty a francouzský kreslíř Valentin Sécher jej zpodobňuje jako mix čehosi ze Silent Hillu a batmanovských filmů Tima Burtona. Výsledkem je fascinující přehlídka krvavých nočních můr, která dává zapomenout na to, že po příběhové stránce je Hodina draka nejslabším příběhem, který nám zatím tvůrci Conana z Cimmerie nabídli.