Prvotina komiksového klasika Jeffa Lemirea Zatoulaní psi je syrová jednohubka

Zatoulaní psi patří k těm raným dílům, které se opravdu vyplatí číst až po seznámení s autorovou pozdější tvorbou. Sama o sobě je historie rozložitého málomluvného muže, který s rodinou jede na výlet do města a postupně tam přijde o všechno, sice působivá, ovšem v mnohém nedotažená naturalistická jednohubka. Můžeme v ní vidět ozvěnu nezávislých komiksových tvůrců jako Craig Thompson nebo Lemireův krajan Chester Brown, ale stejně dobře ji můžeme číst coby variaci na hardboiled drsňárny o sebedestruktivních hrdinech v nelítostném světě od Franka Millera. Zpětně do Zatoulaných psů můžeme včítat typická Lemireova témata: kontrast mezi bezpečím domova a nevyzpytatelnou džunglí „tam venku“, obtáčení příběhu kolem selhání hlavní postavy při péči o slabší, málomluvní mužští hrdinové, kteří hledají jinou než násilnou cestu, jak se vypořádat s vlastními traumaty a problémy.

Zatoulaní psi nicméně mají své kvality i bez ohledu na zbytek Lemireovy tvorby. Působí zvláštně archaicky – i když je příběh zasazen do neurčitého období, nejspíš spadá do první poloviny dvacátého století.  Poetikou přístavních měst s nebezpečnými čtvrtěmi, ilegálními boxerskými zápasy, všudypřítomným zločinem a tragicky končícími hrdiny dílo připomíná francouzské či hollywoodské tragické krimi filmy třicátých a čtyřicátých let. Děj je ještě víc deterministický než v případě Lemireových pozdějších autorských příběhů jako Rváč nebo Potápěč – hlavní hrdina za celý příběh udělá v podstatě jediné rozhodnutí, a to ještě pod tlakem a v situaci, kdy de facto nemá na výběr. Jinak nedostává možnost, jak se trudnému osudu vyhnout. Celkovou neotesanost vyprávění, a kresby především, lze však vnímat i jako záměr a kvalitu samu o sobě. Hlavně hutné, expresivní tahy tuší, z nichž je Lemirův komiks složen, podtrhují krutý a surový dojem z díla.

Knihy Jeffa Lemirea v Pasece, ta nejnovější z nich je navrchu, foto: Paseka

V českém vydání, převzatém z americké reedice opatřené novým letteringem, najdeme i Lemireův úvod, v němž píše, za jakých okolností komiks napsal. Zatoulaní psi pro něj znamenali formativní dílo, v němž našel svůj styl, i když vznikli na základě improvizace (konkrétně podle takzvané čtyřiadvacetihodinové výzvy, jejímž iniciátorem byl autor knihy Jak rozumět komiksu Scott McCloud).

Jeff Lemire Zatoulané psy vydal nejprve vlastním nákladem a krátce nato se začal věnovat námětu, z něhož se vyvinulo jeho nejuznávanější autorské dílo Essex County. Nebýt Essexu a dalších vynikajících komiksů jako Sweet Tooth, Černá palice nebo Rváč, asi bychom Zatoulané psy v češtině nečetli, protože ve srovnání s nimi je to sice solidní, ne však výrazný počin. Přestože tedy nepatří mezi autorovy stěžejní komiksy, můžeme díky němu celek jeho tvorby vidět o něco plastičtěji.

Obálka české edice Zatoulaných psů, repro: Paseka