Potápěč na mělčině. Mistr autorského komiksu Jeff Lemire v nové knize vstupuje do známých vod
Nedá říct, že Potápeč je špatný komiks. Podle řemeslných standardů je to dokonce velmi dobrý komiks. Ale ve srovnání s některými jinými díly tohoto pozoruhodného kanadského tvůrce se mu přece jen něčeho nedostává. Navzdory názvu lze konstatovat, že mu schází – ponor.
Při čtení komiksu Jeffa Lemira Potápěč jsem si bezděčně vzpomněl na jednu vedlejší zápletku první sezóny seriálu Orange is the New Black. Nejlepší kamarádka hlavní hrdinky Polly má krátce po porodu, když se její manžel Pete rozhodne zničehonic odjet na měsíc na Aljašku. Smyslem oné cesty je najít vnitřní klid a lépe se připravit na nadcházející roli otce. V Orange is the New Black, který je psaný především ze ženského pohledu, se novopečenému otci výlet za usebráním příliš nevyplatí. Polly, ponechaná sama doma s novorozencem, si najde nového partnera. S Petem se rozejde. Jeho postava seriál opustí s puncem nevyzrálého muže, jehož „duchovní výprava“ na Aljašku ve skutečnosti nebyla o moc víc, než sobeckým útěkem předodpovědností.
Lemirův Potápěč je příběhem muže, který odchází od své manželky v pokročilém stádiu těhotenství, aby se vyrovnal se svými vnitřními démony. Konkrétně s přízrakem otce alkoholika, který před mnoha lety zemřel, a zásadně poznamenal synovu osobnost. Jack sice vystudoval literaturu, ale dospělý věk tráví v rodném městečku, kde pracuje jako potápěč svařující podvodní konstrukce. Ke své práci má až patologicky přilnavý vztah, dost možná proto, že mu pomáhá uniknout od okolního světa.
Kanadský autor Jeff Lemire (*1976) se usadil v komiksovém mainstreamu pro dospělé skvělými sériemi jako Černá palice nebo Gideon Falls. Zároveň má za sebou osobnější nezávislé komiksy jako Essex County a Rváč, v nichž zachycuje příběhy obyvatel zapadlých kanadských městeček, jejichž životy jsou poznamenané rozvrácenými vztahy a osobními pocity viny a nedostatečnosti. Často se opakujícím prvkem jeho knih je hokej, jenž pro místní obyvatele představuje šanci odstěhovat se do větších měst a udělat tam kariéru. Ovšem jakmile je sportovní mašinérie vyplivne ze svého soukolí, vracejí se domů coby zamindrákování tělesní i duševní invalidé. Sám Lemire v rozhovorech také přiznává, že má samotářskou povahu a svůj čas dělí mezi workoholické psaní komiksů a volný čas, který nejraději tráví na ledě.
Potápěč navazuje na to nejlepší z Lemireho autorských komiksů. Jeho černobílá kresba rozkládá vyprávění do pomalu plynoucího toku; formální prostředky tu za leccos vděčí tradici japonské mangy. Uvolněná kresební linka přeje prolínání vzpomínek, fantazií a bezprostředních událostí do mistrně zvládnutého vypravěčského celku. Dialogy jsou – jako ve všech autorových komiksech – strohé, úsečné, zároveň velmi výmluvné. Takže na jednu stranu je Potápěč dílem mistra komiksového média. Přesto je ze tří zmíněných Lemireho autorských komiksů jednoznačně dílem nejméně uspokojivým.
Problém Potápěče tkví právě v tom, co naznačuje podobná zápletka v Orange is the New Black. Pokud se na hlavního hrdinu podíváme očima jeho manželky, jež se nachází v poslední fázi těhotenství a on od ní neustále prchá ke svým dětským traumatům, nebude ten podvodní svářeč působit zrovna sympaticky. Lemire sice Jacka nevykresluje jako pozitivní, natož následováníhodný charakter. Avšak jeho cesta za překonáním osobního traumatu je zároveň hlavním tématem díla a s hrdinovým vnitřním přerodem máme coby čtenáři soucítit. Manželka, která má v zásadě oprávněný pocit, že by Jack měl zrovna teď trávit čas především s ní, plní v příběhu víceméně úlohu katalyzátoru napětí – klade na hrdinu ještě větší tlak, aby si svůj problém vyřešil co nejrychleji. Jistě, někomu se to může zdát jako marginálie, která ho třeba ani nenapadne, protože Lemire nás nevede k tomu, abychom nad příběhem přemýšleli tímto způsobem…
Problém Potápěče se dá popsat ještě z jiné strany. Rváč a zejména Essex County jsou plastickými portréty určitého prostředí, do něhož hrdinové zapadají a odrážejí je. Jde o portréty odvrácené strany Kanady, které si nápaditě hrají s jedním z tamních národních symbolů – s hokejem. Kdežto Potápěč by se mohl odehrávat prakticky kdekoli. Jackovo trauma nemá nic společného s místem a časem, do nichž je děj zasazený; ostatně čtenář se o těchto souvislostech dozvídá – právě v porovnání s dvěma právě jmenovanými Lemirovými komiksy – pramálo. Však i sám Jack je třeba oproti bývalému hokejistovi Derekovi hruběji nahozená postava.
Tvůrce jako by tu pouze zopakoval postupy a motivy ze svých starších komiksů a přesadil je do funkční, ale nijak objevné metafory hrdiny, který se noří do hlubin moře a zároveň i svého nitra. Oproti svým opusům zasazeným na zamrzlou ledovou plochu se zde Lemire pohybuje v mnohem mělčích vodách.
Jeff Lemire: Potápěč. Přeložila Martina Knápková. Paseka, Praha 2021, 240 stran, doporučená cena 399 korun.
