Boží hod na ČT artu: Když komici Laurel a Hardy se ocitli na konci své oslnivé dráhy
Životopisný snímek Stan a Ollie, který ČT uvádí 25. prosince od 21:30 hodin, zachycuje poslední etapu tvůrčí dráhy slavné dvojice Laurel a Hardy, jejíž zlaté časy spadají do rané éry klasického Hollywoodu. V první půli padesátých let se zestárlí komici vydali na divadelní turné po Anglii. A právě o tom film z roku 2018 vypráví.
Scenárista Jeff Pope a ve skotském Aberdeenu narozený režisér Jon S. Baird (* 1972), inspirováni knihou A. J. Marriota, zvolili po snímek Stan a Ollie naprosto tradicionalistický přístup. Nostalgické ohlížení zdůrazňují pastelově změkčeným obrazem, volbou rekvizit, kostýmů i prostředí, jemně nadsazeným hereckým ztvárněním i povlovným rytmem vyprávění. (Jde o ten typ životopisné kinematografie, kterou v posledních letech reprezentovaly kupříkladu filmy Miss Potter, Sufražetka, Curiosa, Zrodila se Astrid, Judy, Tove, Svět plný barev.) Zvolenou dobu – jmenovitě rok 1953 – zachycuje Stan a Ollie navenek pečlivě, ovšem bez dobového společenského a politického kontextu.
Snímek nenápadně připomíná, jak se donedávna uctívaní umělci obtížně vyrovnávají s ústupem ze slávy (poloprázdné hlediště je deprimuje, ale skvěle se bavících diváků postupně přibývá), jak marně doufají, že se jim ještě podaří realizovat film o Robinu Hoodovi, jehož scénář Laurel stále dopracovává, ale producent v ně již nemá důvěru (a Laurel tuto skutečnost před Hardym ohleduplně tají). Z tohoto nerealizovaného díla dokonce spatříme hypotetickou ukázku v sytých technicolorových barvách. Je rovněž patrné, jak mělo oblíbené duo rozdělené úkoly: to pouze Laurel, jenž kdysi pomýšlel na dráhu režiséra, a dokonce několik filmů sám natočil, vymýšlel osnovu příběhu, chystal gagy. Vidíme jej nejčastěji u psacího stroje, případně se snaží, aby si čerstvé nápady co nejrychleji vyzkoušeli.
Autoři ozřejmují spory a vády mezi dvojicí, průběžně doplněnou jak uhlazeně výřečným anglickým impresáriem, tak mírně karikovanými, vzájemně se špičkujícími manželkami. Laurel se třeba stále nevyrovnal se „zradou“, když Hardy hrál sám ve filmu Zenobia (1939), protože jeho partnerovi mezitím skončila smlouva se studiem. Přitom retrospektivní ohlédnutí se vracejí ještě hlouběji do minulosti, dotknou se westernové komedie Na Divokém západě (1937), kde oba herci předvedli pověstný taneček, s úspěchem pak provozovaný i na divadelním jevišti. Stranou nezůstávají konflikty kvůli honorářům, neboť je producent Hal Roach odmítal svým nejsvítivějším hvězdám zvýšit. Snímek také přibližuje , jak v oněch dobách vyhlíželo filmování (kdysi běžná „zadní projekce“ určitého pozadí, před nímž se odehrávaly výjevy, v reálu obtížně realizovatelné).
Pověstný taneček, jehož existence se vine celým příběhem, je zařazen až na samý závěr, kdy těžce nemocný Hardy, který i pod tlakem lékařů už rezignoval na další vystoupení, se přece jen uvolí ještě naposledy stanout po partnerově boku. A Laurel, přestože měl možnost zvolit si náhradního partnera, nikdy nic takového neučinil. Ještě si vychutnají občasné záchvěvy dávných gagových nápadů, ale již na ně doléhá pocit zmaru a zbytečnosti. A režiséru se podařilo do jejich počínání vnést dojetí.
Trailer k filmu Stan a Ollie, zdroj: YouTube Laurela si zahrál Steve Coogan a vtiskl mu jistou uměřenost, přísnost, vážnost, jakoby zodpovědnost za celou dvojici. Jako Hardyho poznáváme věrohodně namaskovaného (až otekle otylého) Johna C. Reillyho, jenž svého hrdinu pojednal ve spíše světáckém, bezstarostném duchu, propůjčil mu drobet namyšlenosti i ješitnosti. Oba skvěle postihli své postavy za zenitem slávy, které přežily svou dobu, smířené i s anglickou konkurencí zanedlouho slavného poplety Normana Wisdoma. Realita konce Laurela a Hardyho byla ovšem taková, že oba komici byli ještě sešlejší a vyčerpanější, než to sugeruje Stan a Ollie. S rysy ve skutečnosti strhanějšími, vrásčitějšími, v mluvě, pohybech i gestech postrádali svou osobitost i švih. Dokládá to jejich poslední (již evropská) komedie, u nás nazvaná Laurel a Hardy zdědili ostrov (1951).
Závěrečné titulky ozřejmí, že Laurel a Hardy se před kameru už nikdy nevrátili. Hardy zemřel roku 1957, Laurel, jenž se krátce mohl těšit i z čestného Oscara, žil ještě dalších osm let. Jistě jej potěšil velký divácký úspěch, jakého ve střihových Youngsonových filmech dosáhly i jejich dávné grotesky. Kdysi se tyhle snímky, opatřené výstižným českým komentářem, promítaly také v tuzemských kinech a rovněž se vysílaly v televizi – například Zlatý věk grotesky, Když komedie byla králem, Dny vzrušení a smíchu. Do silvestrovského televizního programu by ideálně zapadly i teď…
Stan a Ollie / Stan & Ollie (Velká Británie / USA / Kanada, 2018, stopáž 98 minut)
Režie: Jon S. Baird, scénář: Jeff Pope, kamera: Laurie Rose, hudba: Rolfe Kent, střih: Billy Sneddon, Úna Ní Dhonghaíle. Hrají: Steve Coogan, John C. Reilly, Nina Arianda, Shirley Henderson, Danny Huston, Stephanie Hyam, Susy Kane, Ella Kenion, Bentley Kalu, Stewart Alexander, Matt Dunkley, Rufus Jones, Danny Scheinmann a další.
