Chybující superhrdinové opět (ne)zachraňují svět. Seriál Watchmen skvěle navázal na komiks
Americké HBO se povedlo vytvořit více než důstojné pokračování stejnojmenného komiksu Strážci Alana Moorea z roku 1985. Na jeho základních motivech vystavěl tým showrunnera Damona Lindelofa příběh ze současných USA, který je stejnou měrou vypravěčsky nápaditý jako věrně respektující komiks.
„Stačí minuta sledování Watchmen, aby vám bylo jasné, že jsou tím nejpodivnějším letošním seriálem. Odehrávají se ve fikčním světě, kde agenti FBI nosí v kufříku obří modré dildo a podezřelí musejí při výsleších zírat na výběr ikonických národních symbolů včetně Americké gotiky,“ poznamenal k seriálu časopis Atlantic. Další recenze charakterizují Strážce jako vizuálně propracovaný pohled na problém bělošské nadřazenosti a práci americké policie; pohled mystifikující, ale zábavný i znepokojivý. „Je to radikální revize známého díla, která je logická a rezonuje na racionální i emocionální úrovni. Nový mýtus, který ničí ten starý. Copak si teď ještě dovedeme představit, že by Soudce v kápi (jedna z postav seriálu – pozn. red.) nebyl černoch?“ ptala se v The New Yorkeru Emily Nussbaum, autorka, která za své texty o televizní zábavě získala před pár lety Pulitzerovu cenu.
Pusťte si trailer seriálu Watchmen, foto: HBO Americké úzkosti
Emily Nussbaum ale trochu přehání. Seriál nemá za cíl se vůči komiksové předloze vymezovat, naopak. Showrunner seriálu Damon Lindelof, celoživotní fanoušek Mooreova titulu, jej napsal jako poctu tomuto opusu magnu. Jen si dovolil být nápaditější a svobodnější než před deseti lety David Hayter, Alex Tse a Dave Gibbons, kteří zbožňovaný komiks adaptovali spolu s režisérem Zackem Snyderem. Tehdy jej prostě a jednoduše převedli na plátno jen s pozměněným koncem. Masakr Newyorčanů obří chobotnicí se zdál být pro publikum blockbusterů možná až moc divným momentem.
Lindelof přišel s příběhem, který se odehrává v současnosti, ovšem – stejně jako v komiksu – se v něm pohybujeme v alternativní realitě. Jak na tomto webu popisuje recenze prvních šesti epizod, i v seriálu panuje společenská úzkost z hrozící katastrofy. Zatímco v komiksu žily USA ve strachu z blížící se nukleární války se SSSR, v příběhu z roku 2019 stojí maskované postavy na protilehlých stranách konfliktu odpradávna definujícího Ameriku – rasismu. Kdo by se rád zorientoval v tom, o čem a proč seriál vypráví, ať raději začne zmíněným starším textem, tento se už bude soustředit jen na to, jak se Lindelofovi povedlo na slibných prvních šest epizod seriálu navázat a svůj třetí mimořádně úspěšný seriál zakončit.
Černošský mstitel v kápi
Příběh odehrávající se v jakési o poznání liberálnější verzi dnešních Spojených států, kde prezident Robert Redford postavil nošení zbraní mimo zákon, zrušil daně pro oběti rasového násilí a jejich potomky, a vyvolal tak neustále probublávající násilí nespokojené části společnosti, je postavený na několika klíčových nápadech, které vycházejí z Mooreova světa a zároveň komentují ten současný. Geniálně jednoduchým Lindelofovým tahem bylo udělat z postavy Rorschacha inspiraci pro podzemní organizaci Sedmá kalvárie, seriálovou obdobu Ku-klux-klanu.
Moorův komiks byl přelomový mimo jiné tím, že jeho superhrdinové byli obyčejní lidé hrající si na superhrdiny, chybující i překračující zákon. Pokud se někdo z nich už od začátku jevil jako potenciální fašista, byl to (mimo jiné) Rorschach. Právě tato Mooreova někdejší pro komiks zlomová subverze se později postupně stala jedním z oblíbených motivů superhrdinských příběhů. Dnes jsme zvyklí na vnitřní zápasy superhrdinů konfrontujících své temné stránky a zdaleka nejvíc fascinující komiksovou postavou poslední doby je Joker, který se, utvářen ústrky, nepochopením a krutostí okolí, stává vůdcem mstících se marginalizovaných existencí. I nekompromisním Rorschachem inspirovaní rasisté mají pocit utlačovaných lidí, jejichž hněv a násilí jsou zcela oprávněné.
Současně se povedlo vystavět fascinující a pravděpodobnou „origin story,“ jednomu z původních členů Minutemen, tedy první generace Watchmenů, vystupující v komiksu jen okrajově. Hooded Justice, tedy Soudce v kápi, je v Lindelofově verzi sirotkem, kterého o rodiče připravil rasový masakr v Tulse a o ideály práce u policie. Kromě toho, že je černoch, je i gay. V Lindelofově verzi příběhu se tak objevuje už v polovině 20. století superhrdina tmavé barvy pleti a menšinové sexuální orientace, jehož motivací je pomsta. Pokud jsou Lindelofovi Strážci v nějakém smyslu revizí Mooreovy mytologie, je to právě v jejím doplnění o nebělošské hrdiny. Navíc se showrunnerovi povedlo připomenout kapitolu americké historie, kterou učebnice běžně neuvádějí: masakr na tehdejší „černošské Wall Street“ se skutečně odehrál, ale v povědomí dnešních Američanů není, z historie se ho povedlo téměř vymazat.
Americký komiksový autor, scenárista a producent Damon Lindelof (*1973) hovoří 21. 7. 2017 na akci San Diego Comic-Con International, foto: Wikipedia.org – Gage Skidmore
Nostalgie v pilulkách
Další Lindelofovým rozšířením universa je plejáda žen v nové superhrdinské generaci, kterou tvoří hlavní hrdinka Angela Abar (Regina King) alias Black Nun, geniální dcera Adriana Veidta a jeho vietnamské uklízečky (Hong Chau). Doplňuje ji Laurie Blake (Jean Smart) z původních Watchmen, dnes agentka FBI z oddělení pro potírání samozvaných superhrdinů. Trauma, které Spojené státy utrpěly koncem komiksu při Veidtově spasitelské akci s obří chobotnicí, reprezentuje v seriálu další nový hrdina Wade (Tim Blake Nelson) schovávající tvář pod reflexní látkou tak, aby v ní každý spatřil svůj vlastní odraz.
Zatímco Laurie Blake je teď, coby seniorní zkušená agentka FBI, o poznání cyničtější než zamlada v komiksu, Veidt alias nejchytřejší muž na světě Ozymandias (Jeremy Irons) je ve svém velikášství směšnější. Doktor Manhattan, poslední ze „staré gardy“, kterého Lindelof umisťuje do svého narativu vedle nových postav, je vůči lidstvu a jeho problémům podobně vlažný jako kdysi. Jeho příběhem je opět love story. Tak jako tomu bylo u modrého sukničkáře v komiksu, i v seriálu jsou ženy a nahodilost lidských vztahů tím jediným, co jej dokáže fascinovat natolik, aby lidstvu věnoval pozornost. Jediný hrdina watchmenovského universa se skutečnými superschopnostmi vnímá minulost, přítomnost i budoucnost současně; Lindelof tím do elegantního oblouku mohl pospojovat všechno, co zbývalo před velkým finále dovyprávět. Převyprávět manhattanskou kapitolu stejným způsobem, jak ji vystavěl Alan Moore, byla zřejmě hračka pro scenáristu potrhlého, ale zlomového seriálu Lost (Ztraceni), který znormalizoval používání takzvaných flashforwardů (odskoků do budoucnosti), jež nečekaně vmísil mezi linku z přítomnosti a hojné flashbacky nedobrovolných obyvatel tropického ostrova.
Právě tato, osmá epizoda, patří se šestou, v níž se dozvídáme historii Soudce v kápi, dědečka Angely Abar, k těm nejlepším. Černošského policistu původem z oklahomské Tulsy potkáváme v momentě, kdy Angela spolkne jeho pilulky zvané Nostalgie, které dokáží vyvolat staré vzpomínky. Hlavní hrdinka tak s jejich pomocí zažívá formující události v životě svého dědečka, který zažil jak smrt rodičů, tak všednodenní útlak, šikanu i lynčování, a přimějí jej bojovat s nespravedlností jako maskovaný přízrak. Jak poznamenávají některé americké recenze, epizoda jako by rozehrávala smutný vtip o tom, že pro černochy není na rozdíl od bělochů příliš zábavné přemýšlet o cestování v čase.
Společnost traumatu
Už první epizoda o masakru v Tulse byla jedním z nejlepších letošních seriálových otvíráků, trojka věnovaná Laurie hravě využívá ve vyprávěcím schéma anekdoty a upomíná tak na Lauriina otce, Komedianta, který po boku doktora Manhattana pomáhal Americe vyhrát válku ve Vietnamu. V seriálové verzi Watchmenů je Vietnam jednapadesátým americkým státem. Lindelofovi a jeho tvůrčímu týmu se podařilo publikum okouzlit jak oživením Mooreova světa, tak jeho rozšířením a showcasem autorových vypravěčských schopností.
„Watchmen jsou Lindelofovým třetím seriálem o společnosti, která se vyrovnává s prožitým traumatem,“ všímá si Emily Nussbaum motivu, který mají Lost (Ztraceni), příběh o záhadné nehodě letadla, které dopadlo na izolovaný ostrov i Leftovers (Pozůstalí) o zmizení dvou procent lidské populace z planety, společný. I motiv nošení masek svazuje showrunner s prožitým traumatem. Jak říká Laurie Blake, masky v seriálu nosí ti, kteří jsou posedlí spravedlností, protože se sami v minulosti stali obětmi nespravedlnosti. Například obyvatelé Tulsy nebo Angela Abar, která však Laurie oponuje s tím, že maska slouží k tomu, aby ji chránila. Ve chvíli, kdy pomalu začíná její cesta k tomu stát se někým jiným, už Angelu v masce nevidíme.
„Stejně jako oba předchozí Lindelofovy seriály a také jako Moorův komiks jsou Watchmen mozaikou jednotlivých střípků děje s rozsekanou chronologií a hravými narážkami na svou vlastní „umělost“ (jedna z epizod se jmenuje „Nelíbi-li se Vám můj příběh, napište si vlastní.),“ dodává také Emily Nussbaum. Seriál ale nikdy neujíždí moc daleko od všeho toho, co nastolil komiks. A tak v závěru ze všeho nejvíc ulpívá replika někdejšího Soudce v kápi mířící na nečinnost jediné postavy disponující skutečnými superschopnostmi, doktora Manhattana. „Byl to dobrý člověk, ale mohl udělat více.“ Ulpívá však spíš ve tvaru otázky, přičemž tu úplně poslední vyslovuje seriál podobně jako komiks svým posledním záběrem.
V příběhu, v němž jsou superhrdinové chybujícími bytostmi s plejádou špatných vlastností, protože jsou především obyčejnými lidmi, mohou být nakonec jediným možným hrdinstvím pokusy zabránit jednoznačnému zlu. A možná ani ty ne. Seriál nás každopádně v závěru zanechává v podobně ambivalentním rozpoložení jako komiks. Ačkoliv mohou Watchmen působit jako ta nejbláznivější skládanka starých i aktualizovaných momentů, Damon Lindelof se každopádně rozhodl zůstat Alanu Mooreovi co nejblíž. Pokud se vám jeho příběh nelíbí, napište si vlastní.
Autorka je publicistka a dramaturgyně
Watchmen (USA, 2019, celková stopáž 8 hodin 56 minut, celkem 9 epizod)
Tvůrce a scénář: Damon Lindelof, režie: Nicole Kassell, Stephen Williams, kamera: Xavier Grobet, Gregory Middleton, Andrij Parekh, hudba: Trent Reznor, Atticus Ross, střih: Henk Van Eeghen, scénografie: Kristian Milsted, Mark Worthington, David Lee, kostýmy: Meghan Kasperlik, Sharen Davis. Hrají: Yahya Abdul-Mateen II, Adelaide Clemens, Frances Fisher, Louis Gossett Jr., Andrew Howard, Jeremy Irons, Don Johnson, Regina King, Jacob Ming-Trent, Tom Mison, Tim Blake Nelson, Dylan Schombing, Sara Vickers a další.
