Diskuze: Ať bude umělá inteligence jakkoliv silná, z umění lidský faktor nezmizí
Umělá inteligence (AI) se skloňuje ve všech pádech. Nás především zajímal její možný vliv na umění. K diskuzi si Josef Chuchma pozval Terezu Bartoníčkovou z Internetového institutu, která se zabývá eticko-právními dopady AI a regulacemi technologií, a Daniela Špačka, který s nástroji AI experimentuje na poli výtvarné práce.
Na pomyslné stupnici od nepochybujících a nadšených technooptimistů až po pesimisty, kteří v umělé inteligenci spatřují nástroj, jenž může zničit lidskou civilizaci, se Tereza Bartoníčková a Daniel Špaček pohybují mezi těmito póly. Těžko říct, zda se nacházejí někde „uprostřed“, každopádně spatřují v těchto neuvěřitelně rychle se vyvíjecích nástrojích šanci i nebezpečí. Před panikou a strachem dávají přednost snaze pochopit, co AI nabízí, k čemu se nejspíš bude moci dát využít, případně zneužít. „Zatím je AI jen obratná opice,“ poznamenává k současnému stavu Bartoníčková. Špaček podotýká, že nástroje AI jsou black boxy, černé skříňky, jejichž fungování drtivá většina lidí nerozumí a rozumět nebude, což s sebou logicky přináší – nebo by přinášet mělo – určitou obezřetnost.
A ještě několik informací o diskutujících:
Tereza Bartoníčková (* 1994). Studovala marketing a PR na FSV Univerzity Karlovy a poté zamířila na Oxford Internet Institute, kde získala MSc. oboru Social Science of the Internet. V roce 2018 založila Internetový institut. Zabývá se eticko-právními dopady AI a regulacemi technologií. Pracovní zkušenosti sbírala v menších společnostech, také jako freelancer, ale i třeba v Googlu.
Daniel Špaček (* 1977). Výtvarník. Pracoval na řadě projektů: od ilustrací a animací přes design vizuální identity televizních kanálů, design korporátní identity, CG retuše až po kreativní produkci. Ilustruje knihy, zejména pohádky. Tvořil také multimediální experimenty a VJ kompozice (aka Embryo). Spoluzaložil vědeckou vizualizační agenturu Neuron Collective.
