Diskuze: Třicet let v čele kulturní instituce. Není to vážně trochu moc?
Helena Koenigsmarková, Petr Nedoma a Ondřej Hrab odcházejí. Plus minus třicet let vedli tři významné pražské kulturní instituce. Josef Chuchma si pozval do diskuze divadelního publicistu a kritika Vladimira Hulce a výtvarného publicistu Jana H. Vitvara, aby s nimi probral, jakou stopu za sebou výše zmíněné osobnosti zanechávají.
Nejprve základní fakta:
Helena Koenigsmarková (* 1947) zasvětila Uměleckoprůmyslovému museu v Praze (UPM) celý svůj profesní život – tedy od roku 1971, kdy ukončila studia, od roku 1990 pak stojí v čele této instituce. Od listopadu 2023 UPM povede Radim Vondráček, současný ředitel sbírek a výzkumu tamtéž.
Petr Nedoma (* 1951) je šéfem Galerie Rudolfinum od jejího založení 1. ledna 1994. Jde o státní instituci v rámci České filharmonie, s níž sídlí v historické budově pražského Rudolfina. Řízení galerie by se měl v následujícím roce ujmout člověk, který letošní podzim vzejde z výběrového řízení.
Ondřej Hrab (* 1952) vybudoval pražské Divadlo Archa v prostorách původního divadla D34, následně Divadla E. F. Buriana, v budově funkcionalistického bankovního paláce (Legiobanka), který byl po rekonstrukci znovuotevřen roku 1994. Od té doby stojí Ondřej Hrab v čele Divadla Archa až dosud. Po 1. lednu 2024 odtud značka „Archa“ zmizí, Hrab ji totiž má za svou a zanechá za sebou prostor beze jména.
Diskuze se vedla o tom, nakolik je únosné, aby kulturní instituci, která je téměř zcela nebo z většiny závislá na veřejných penězích, po tak dlouho dobu vedl jeden člověk. Ačkoliv příklad UPM ukazuje, že to nemusí být na škodu, jde spíše o výjimku potvrzující něco, co by mělo být pravidlem. Aktéři přítomné diskuze však zdaleka nehovořili jen o výše jmenovaných kulturních činovnících…
Jan H. Vitvar, Vladimír Hulec a Josef Chuchma, kteří diskutovali o tom, jak dlouho šéfovat kulturním institucím financovaným převážně z veřejných peněz, foto: ČT art – Josef Chuchma
Ještě několik informací o diskutujících:
Vladimír Hulec (* 1958) divadelní publicista a kritik zaměřený především na současné experimentální divadlo. Po maturitě na gymnáziu v Pardubicích absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Amatérskému divadlu se věnoval od roku 1978, působil v souborech Huberta Krejčího a Niny Vangeli, v roce 1989 založil Alternativní scénu pohybového divadla (později Alternativní scéna Propast). Vydával samizdatový časopis Pohybové divadlo. Je redaktorem časopisů Divadelní noviny a Taneční zóna. Od roku 1991 pracuje v Divadelním ústavu. V letech 1994—2013 zastával funkci hlavního dramaturga festivalu …příští vlna/next wave… Rozhovory, které vedl s osobnostmi českého divadla, vyšly knižně pod názvem Skoč do propasti! (2000).
Jan H. Vitvar (* 1977) vystudoval žurnalistiku na FSV UK. Tři roky pracoval jako výtvarný redaktor v MF DNES, dva roky řídil kulturní rubriku týdeníku Nedělní svět. Jeho velkou vášní jsou umění a sport. Členem redakce Respektu je od září 2006, pracuje jako vedoucí kulturní rubriky. Autor knih Antonín Vitvar – 20 let na Jawě a Nortonu (2012), David Černý – Fifty Licks (2017), Umění, kterému nikdo nerozumí: Historky z podsvětí výtvarné kultury (2021).
