Dospívání dívek v Turecku. To je poněkud jiná káva…

Pravda, při bližším pohledu zjistíme, že Mustang vznikal roku 2015 ve francouzsko-německo-turecké koprodukci a se zjevnou poučeností západními filmovými vzory; ostatně řada netureckých umělců se na výsledku také podílela (scénář, kamera, hudba, střih…). Téma si ovšem Deniz Gamze Ergüvenová (*1978) zvolila výsostně národní. Totiž složité překonávání předsudků na výchovu a jednání dívek.

Děvčata, takhle to prostě bude

Pětici osiřelých sester, žijících v odlehlé provincii, kterou symbolizují hlavně klikaté silničky, je zabráněno navštěvovat školu poté, co způsobily pohoršení: společně se spolužáky (byť oblečeny do školních uniforem!) se koupaly a dováděly s nimi ve vodě. Jejich blízcí, s babičkou a strýčkem v čele, jakkoli je mají rádi, je postupně uzavřou v domě, rozhodnuti co nejdříve zajistit jim vdavky, aby se zabránilo dalším nepřístojnostem. Mezitím se dívky mají vzdělávat v domácích pracích, v přípravě pokrmů. Některé se podřídí, ty nejmladší však volí úprk do vzdáleného Istanbulu, aniž tuší, jak v radikálně odlišném prostředí budou vůbec existovat.

Mustang se úspěšně vyhýbá jak nástrahám melodramatu, tak rozhořčeného pamfletu. Postihuje mentalitu někdy až vzpurných dospívajících děvčat, která se nuceně podřizují rozhodnutím i očekávání dospělých, konvencím, kdy je nutné, aby nepadl ani stín podezření o ztrátě panenství, kdy rodina vyhledává vhodného manžela, aniž by rodiče zajímal nevěstin postoj. Tato morálka přitom neplyne z náboženských předpisů, o náboženství v Mustangovi nepadne téměř ani slovo. Je hluboce zakořeněna v mentalitě, silněji v mužské populaci než u žen, jakkoli právě ty ji prosazují, natolik ovládla jejich mysl.

To, že prchající dívky hlásají, že se bojí zabití, může vyhlížet nadsazeně – vzhledem k tomu, že děvčatům nikdo fyzicky neubližuje. Jenže fenomén takzvaných vražd ze cti, které jsou příznačné i u tureckého etnika žijícího v Německu, zjednává vyprávěnému příběhu punc opravdovosti (a to je realita mnohdy daleko syrovější, než ji ukazuje Mustang).

Záběr z filmu Mustang, foto: Archiv ČT

Přestože zaujme spontaneita, zejména ve zpodobnění dívčích postav, her i vzdoru, snadno postřehneme jak určitou dojemnost, podpořenou hudební složkou, tak žertovnou nadsázku. Ta je přítomna třeba v sekvenci, kdy se všech pět dívek – dříve, než se dům promění v nedobytnou pevnost – potají vypraví na fotbalový zápas. Fanouškovské nepokoje totiž vedly k zákazu vstupu mužského publika na stadion, takže ochozy zaplnily ženy. Dívky ovšem nepočítaly s tím, že utkání sledují zvědavé kamery…

Několik málo souvislostí

Mustang se dočkal ocenění na spoustě festivalů a přehlídek. Zazněly však i pochyby o banálnosti některých scén. Snímek zkrátka předkládá vyprávění divácky vstřícné, místy pohlednicové. Přesto prozrazuje, že existují místa (a nejsou nám ani bůhvíjak vzdálená!), kde ženy setrvávají v područí a snaha emancipovat se představuje závažný zásah do stávajícího společenského řádu. Problémy dnes tak hojně diskutované v západním civilizačním okruhu, které se týkají reálné rovnoprávnosti pohlaví a pracovních příležitostí, sotva přijdou otevřeně na přetřes v takovém prostředí, jaké zobrazuje Mustang.

Pokud se na evropském kontinentu vynoří výpověď o zdejší populaci a dodržování zkostnatělého řádu a konfliktech dospívajících dívek s ním, jak je tomu například v německém filmu Křížová cesta (Kreuzweg, 2014), zpravidla jde o komunitu krajně konzervativních křesťanů odmítajících jakékoli změny v praktikování a zvyklostech své víry.

Souběžně ovšem vznikají výpovědi o tragickém dopadu rodinou vnucovaných pravidel chování, která si v Evropě vynucují přistěhovalci nejen z Turecka nebo Pákistánu, když očekávají, že zejména jejich dcery odmítnou žít stejně svobodomyslně jako jejich evropské vrstevnice. Porušení těchto nepsaných norem může vést až k vraždě „hříšnice“, čímž se má uchovat dobrá pověst rodiny. Výmluvně to ukazuje belgický snímek Svatba (Noces, 2016). V Turecku, nemluvě o Pákistánu, by takovýto vyostřený film sotva mohl vzniknout.

Šest let starý Mustang – pomineme-li uvedení na četných festivalech – se promítal v kinech zhruba čtyřicítky zemí, včetně tuzemské distribuce. Dodnes patří mezi díla přijímaná vstřícně, byť s jistou shovívavostí. Avšak další film Ergüvenové, nazvaný Králové (2017), v němž se nepříliš věrohodně pokusila zachytit rasové bouře v Americe počátkem devadesátých let minulého století let, prošel u nás bez větší pozornosti pouze videodistribucí. Poté turecká režisérka zakotvila u televizních seriálů (Příběh služebnice, Perry Mason). Naděje spojované s filmovou tvorbou Deniz Gamze Ergüvenovou se tak prozatím nenaplnily.

Mustang / Mustang (Francie / Německo / Turecko, 2015, stopáž 97 minut)
Režie: Deniz Gamze Ergüvenová, scénář: Deniz Gamze Ergüvenová, Alice Winocourová, kamera: David Chizallet, Ersin Gök, hudba: Warren Ellis, střih: Mathilde Van de Moortelová. Hrají: Günes Sensoyová (Lale), Doga Zeynep Dogusluová (Nur), Tugba Sunguroglu (Selma), Elit Iscanová (Ece), Ilayda Akdoganová (Sonay), Nihal G. Koldasová (babička), Ayberk Pekcan (Erol), Burak Yigit (Yasin), Bahar Kerimoglu (Dilek), Erol Afsin (Osman), Enes Sürüm (Ekin) a další.

Vysílá ČT art 22. května 2021 od 23:20 hodin.