Gary Cooper a jeho chlapi, na které je spolehnutí
Americký herec Gary Cooper (1901–1961) ztělesňoval neokázalé chlapství, ať již nazírané prizmatem komedie, válečného dramatu nebo westernu. ČT art vysílá v úterý 11. května francouzský dokument Neodolatelný Gary Cooper.
Cooperovi hrdinové o sobě pochybovali, mnohdy váhali, ale nakonec vykonali to, považovali za správné, s čím souznělo jejich svědomí. Tím přesahovali předem daná vymezení.
Jeden z Cooperových hrdinů se nesmazatelně zapsal do dějin westernu. Šerif Kane V pravém poledni (1952) je postarší muž doufající, že konečně bude mít klid. Jenže příjezd mužů, které kdysi dostal do vězení, jej přiměje se znovu postavit proti zlu. Obchází městečko a přesvědčuje obyvatele, aby mu v zájmu vlastní bezpečnosti pomohli. Naráží na nezájem, na sobectví a strach. Lidé si raději namlouvají, že jich blížící se konflikt vlastně netýká. A nakonec selžou i ti, kteří váhavě přikývli, že pomohou. Šerif zůstává sám proti přesile, nucen vyrovnávat se s vlastními obavami, se zklamáním ze zbabělosti svých bližních i s neustále sílícími pochybnostmi, zda by nebylo rozumnější ujet. Režisér Fred Zinnemann zde posunul zvolený žánr do polohy psychologického dramatu. Dodejme: V pravé poledne bylo prvním westernem, který se až po mnoha letech (1963) dostal do kin a následně do televize (1965) socialistického Československa – a po něm následovaly filmy Velká země (1958), Sedm statečných (1960) či Jízda vysočinou (1961). A patří mezi tituly, které ČT uvádí nejčastěji – za poslední dvacetiletí jsme jej mohli spatřit přinejmenším osmkrát.
Gary Cooper a Marlene Dietrich ve filmu Maroko, rok 1930, foto: archiv ČT
Neodolatelný Gary Cooper není prvním v tuzemsku uváděným portrétem tohoto herce. Před půlstoletím mu byla zasvěcena jedna z epizod tuzemského cyklu Nesmrtelné stíny, v devadesátých letech jsme se mohli seznámit s americkým titulem Gary Cooper: Vytříbený kovboj. Tenhle již zapomenutý dokument zdá se být otevřenější a přímočařejší. Netajil, že herec měl i slabé stránky, když poníženě svědčil před výborem pro „neamerickou činnost“ – na přelomu čtyřicátých a padesátých stačilo k pronásledování pouhé podezření z příslušnosti k politické levici. Neodolatelný Gary Cooper se z této smutné epizody pokouší vyklouznout tvrzením, že herec předstíral naivního prosťáčka, který pořádně neví, co vlastně říká. Každopádně to byla ideologicky vyhrocená až šílená doba: vždyť filmu V pravé poledne se vyčítala i scéna, kdy hrdina v závěru odhazuje šerifskou hvězdu, které si přestal vážit – prý to byl komunistický jinotaj!
Měl to prostě v sobě
Clara a Julia Kuperbergovy, autorky Nezapomenutelného Garyho Coopera, postupují tradičně: vedle ukázek z nejznámějších či spíše nejpříznačnějších děl zaznějí svědectví Cooperových spolupracovníků, blízkých příbuzných (kupříkladu jeho dcery), nechybí postřehy filmových historiků i znalců z různých oborů. Řada výpovědí včetně Cooperových je zachována díky obrazovým i zvukovým archivům. Může překvapit poklona, jakou měl Cooperovi „vyseknout“ proslulý ruský divadelník Konstantin Sergejevič Stanislavskij, zakladatel i v Americe zdomácnělé herecké metody; Stanislavskij prý v životě neviděl spontánnějšího herce, oproštěného od všeho přebytečného.
Možná to bylo dáno tím, že Cooperovi scházela herecká průprava. Vystačil si s mimickou i hlasovou jednotvárností, snad až strnulostí, která však v kontextu příběhu nabývala významové přesahy. V dokumentu zazní výmluvný postřeh, že „lidé nepovažují hraní těch největších herců za umění, myslí si, že tam prostě jen tak jsou. Jenže v tom právě spočívá jejich umění. Jejich tváře jsou nějakým záhadným způsobem výmluvné. Mají zvláštní schopnost vyjadřovat emoce, aniž by zdánlivě cokoli dělali. Protikladem jejich přístupu je špatné hraní – špatní herci, když mají být smutní, tak udělají smutný výraz, nebo když mají vyhlížet šťastně, tak se usmějí.“
Gary Cooper se narodil v rodině bohatého právníka a vzdělání získal na anglické prestižní střední škole. V mladí utrpěl několik těžkých zranění, mimo jiné při autohavárii, kdy si těžce pochroumal kyčel. Lékař mu jako rehabilitaci doporučil jízdu na koni a Gary tento úkol zvládl výtečně. Zdravotní potíže jej pronásledovaly po celý život. I tak jej nebezpečí nadále přitahovalo. Poté, co poznal, že příležitostné kresby pro noviny mu obživu nezajistí, hledal štěstí u filmu. V polovině dvacátých let se v Hollywoodu prosadil coby kaskadér. Postupně mu byly svěřovány drobné herecké úlohy po boku hvězd. A nakonec i role hlavní…
Boje různého typu
Proslavilo jej Maroko (1930), sentimentální milostný příběh z exotického prostředí, kde měl za partnerku tajuplně se tvářící Marlene Dietrichovou. Spolu si v Pokušení (1936) zkusili komediální žánr, v němž Cooper poté pokračoval zejména pod vedením Franka Capry, mistra veselých vyprávění o vážných věcech. Nejprve to byla Úžasná událost (1936), kde si zahrál mladého muže nakládajícího se zděděnými miliony naprosto jinak, než to očekává jeho okolí, a později snímek To je John Doe (1941), příběh s postavou důvěřivého člověka, jenž se ocitne v soukolí novinářské senzacechtivosti a politických intrik. Na sklonku kariéry uspěl ve veselohře Odpolední láska (1957), kde se představila tehdy mladá Audrey Hepburnová.
Převažují ovšem díla vážná, s figurami, jež navzdory nesnázím zůstávají věrny svým zásadám. Takovým byl mladý muž v dramatu z časů první světové války Četař York (1941), který z náboženských důvodů odmítal vstoupit do armády. Přiřadit sem lze baseballového hráče z dramatu Pýcha Yankeeů (1942), sraženého náhlým onemocněním. Oba snímky spojuje navíc to, pojednávají o reálných osobnostech. Rovněž v Přesvědčení (1956) se Cooper převtělil do hluboce věřícího člověka, pacifisty, který v době blížící se občanské války odmítá násilí.
V Cooperově filmografii celkově převažují westerny. Vévodí jim už zmírněné V pravé poledne. Uveďme další dva důležité snímky z této kategorie. V Člověku ze Západu (1940) je zdánlivě ústřední figurou samozvaný soudce Roy Bean (později jej ztělesnil Paul Newman ve filmu Život a doba soudce Roy Beana, 1972), zde pojednaný jako zloduch stranící majitelům přesouvajících se stád na úkor usedlých farmářů. Cooper v Člověku ze Západu ztvárňuje Beanova protivníka křivě obviněného z krádeže dobytka a jen shodou šťastných náhod uniknuvšího oprátce. Po této zkušenosti se Cooperův hrdina postavil do čela odporu vůči soudcovu řádění, a nakonec proti soudci stanul tváří v tvář se zbraní v ruce. (Tady si autoři dějiny přizpůsobili – skutečný Bean se v poklidu dožil vysokého věku.)
Druhým význačným westernovým titulem je Vera Cruz (1954). Patří k raným dílům revidujícím pohled na Divoký západ. Především ruší klasické rozvržení Dobra a Zla. Hrdiny tu jsou dva sympatičtí desperáti svérázně si vydělávající na živobytí: za odměnu vydávají jeden druhého do rukou spravedlnosti, aby jej vzápětí osvobodili a „podnikání“ mohlo pokračovat. Jenže nastane chvíle, kdy i mezi nimi dojde k rozhodujícímu střetnutí. Divák do poslední chvíle nemá tušení, kdo z těchto dvou výtečníků přežije. Cooperovi tady zdařile sekundovala vycházející hvězda Burta Lancastera. Vera Cruz se řadí k filmům, z nichž později čerpaly zcyničtělé a násilnické italské spaghetti-westerny, a to jak modelací hrdinů, tak motivickým zakotvením (jmenovitě Leoneho film Hodný, zlý a ošklivý, 1966).
Padesátník Garry Cooper těžce onemocněl, měl rakovinu prostaty. S chorobou bojoval. V jeho posledních filmech bylo patrné, nakolik se musí přemáhat, nakolik jej práce vyčerpává. Těsně před smrtí dostal čestného Oscara za celoživotní tvorbu – bylo to jeho třetí oscarové ocenění; předtím se těšil ze dvou plnohodnotných sošek, jednak za Četaře Yorka, jednak za V pravé poledne. Týden po šedesátých narozeninách jeho boj skončil.
Neodolatelný Gary Cooper / Irrésistible Gary Cooper (Francie, 2019, stopáž 55 minut)
Režie: Clara Kuperbergová, Julia Kuperbergová
Vysílá ČT art 11. května 2021 v 21:05 a v iVysílání bude k přehrání do 25. května 2021.
