Dynamický, ale povrchní dokument se vrací k tragédii ve Waco. Otázky zůstávají

V současné éře TikToku a vůbec krátkých videí mají dokumenty těžkou pozici. Pokud nejde o zavedené tvůrce mířící spíše na festivalové publikum, musí se autoři přizpůsobit aktuální poptávce. Ta volá po rychle stříhaných, až klipovitých filmech. Expertem na tuto dynamiku se stal Netflix, který za poslední roky fakticky vytvořil vlastní žánr, jenž se už stihl stát předmětem parodií. Zaměřuje se především na výsostně populární téma, tedy zločiny, vraždy, únosy, terorismus a nejčastěji pak na sériové vrahy, kteří se ukázali být pro dokumenty i hrané filmy zlatým dolem.

Příspěvkem k takovému trendu je i Masakr ve Waco. Zpracovává jednapadesát dní trvající obléhání domu Mt. Carmel, v němž sídlil kult Davidiánů vedený guruem Davidem Koreshem. Branch Davidians, jak si říkali, je odnož adventistů sedmého dne. Hnutí vzniklo roku 1955 v Los Angeles. V roce 1983, kdy se k nim mladý David Koresh připojil, tak měli už relativně početnou členskou základnu. To mu hrálo do karet. Svým charismatem a manipulacemi hnutí rozštěpil na dvě části.

Nástup vůdce

Při přestřelce v roce 1987 „koreshovci“ dobyli zmiňovaný Mt. Carmel, který spadal pod původního vůdce dané náboženské organizace. Koresh si přisvojil nejen půdu, ale i název Branch Davidians, de facto se tím dopustil i krádeže identity. Koreshova skupina zde měla pěstovat vlastní zeleninu a věnovat se studiu posvátných textů. Své přívržence dokázal přimět, aby s ním žili odděleně od civilizace. Pracoval s lidmi, kteří byli přesvědčeni o druhém příchodu Ježíše Krista a o svaté válce, kterou povedou věřící s pohany: Tedy o dvou základních kamenech víry tohoto hnutí.

Guru David Koresh. Záběr z dokumentu Masakr ve Waco, foto: Netflix

Guru Koresh ovšem postupně přicházel s čím dál radikálnějšími pravidly pro život komunity. Muži měli zakázáno pít alkohol a mít sex. On ovšem, jako Bohem vyvolený muž, měl výjimku, a tak spal nejen s manželkami, ale i s dcerami svých přívrženců, přičemž mnohé z nich byly nezletilé. Těžko představitelnou situaci v dokumentu vysvětluje jedna ze žen, které v sektě žily. Dnes si uvědomuje, jak byla zmanipulována, ale tehdy pro ni Koresh byl víc než člověk, a pokud si ji vybral, znamenalo to, že ona má v sobě něco unikátního. Bylo to jako „být posvěcen“. Sekta rovněž cvičila střelbu a aktivně obchodovala kvůli přípravám na válku s pohany. Všechny pochybné aktivity, které jsou s vírou v Boha neslučitelné, Koresh dokázal zdůvodnit skrze magnetismus své osobnosti.

Šlo tomu předejít

Důvodem k ozbrojenému zásahu A.T.F. (Úřadu pro alkohol, tabák, palné zbraně a výbušniny) v roce 1993 bylo podezření, že Davidiáni předělávají polo-automatické zbraně na plně automatické, což je nelegální. To vládu zajímalo víc než roky kolující důvodné podezření, že Koresh na pozemku pod záminkou božího přání zneužívá nezletilé. Co dokument téměř pomíjí, jsou vážná pochybení ze strany A.T.F., která se podepsala na tragickém vyústění. Příslušné kruhy ve Washingtonu totiž zásah chtěly odvolat jako příliš riskantní. Návrh zněl, že by Koresh mohl být zatknut v momentě, kdy bude mimo pozemek. Tak by se předešlo násilí.

Jenže pro A.T.F. se blížilo důležité zasedání ohledně navýšení jejich rozpočtu a potřebovali mediálně viditelnou akci. Takže se do toho pustili. Jeden z agentů byl natolik přesvědčený, že akce bude za pár hodin vyřízena, že na večer rezervoval místa v baru k oslavě.

Koresh se shodou náhod o zásahu dozvěděl s předstihem. Tajný agent, který Davidiány infiltroval, tedy volal vedení, ať se akce, postavená na momentu překvapení, zruší. Nestalo se. Když přestřelka první den skončila, zemřeli čtyři federální agenti a šest Davidiánů.

Následovaly desítky dní obléhání. Obě strany se cítily být zahnané do kouta. Davidiánům docházela voda a pro A.T.F. se s každým dalším dnem stával mediálně sledovaný případ symbolem jejich nekompetence. Dokument ukazuje, že konflikt se stupňoval rovněž mezi vyjednavači a ozbrojenými agenty HRT (Tým na záchranu rukojmí). V jeden moment se s Koreshem něco vyjednalo a on z domu pustil další děti a ženy. Jenže vzápětí agenti ze zásahovky rozbili tankem jeho milované auto, čímž si ho zase znepřátelili. Takových situací nastala řada.

V televizi se navíc ukazovalo, že ženy, které příbytek sekty opustily, skončily v poutech, ačkoliv jim vyjednavači slíbili, že se záhy opět shledají se svými dětmi. Ženy uvnitř tím pádem ztrácely motivaci vycházet ven. Obléhatelé také využili PSYOPS techniky, které by se daly přirovnat k psychickému mučení. V dokumentu jeden z bývalých Davidiánů vzpomíná, jak byli dva dny bez ustání vystaveni zvuku vyvěšeného telefonu, nebo tři dny v kuse zněla píseň These Boots Are Made For Walking.

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Ukončily to plameny

Televizní záznamy žen oddělených od svých dětí a převážených do vězení a psychické mučení jsou jedny z mála chyb ze strany zákona, které dokument podchycuje. Při dalším studiu událostí ve Waco je zarážející, kolik negativních informací vynechal režisér seriálu Tiller Russell (jehož specialitou jsou, jak je patrné z jeho filmografie, právě různé násilné události). Otázkou je, zda tomu tak je proto, že Russell nechtěl zpomalovat a komplikovat svůj klipový uragán událostí, anebo se do kritiky federálních služeb nechtěl pouštět.

Koresh ke konci vyjednávání tvrdil, že potřebuje pár dní na dopsání svého traktátu o zjevení Janově, a pak se poklidně vzdá a vyjde ven. Agenti mu nevěřili. 19. dubna ráno obklíčili budovu tanky. Megafonem oznámili, že se nejedná o útok, ať Davidiáni v poklidu vyjdou ven a nedojde ke střelbě. Ovšem v tu samou chvíli začali do domu házet slzný plyn skrz díry, které předtím do zdí vytvořili. Kolem poledne začaly z budovy šlehat plameny. Očekávalo se, že Davidiáni teď už prostě musí vyběhnout ven. Udělalo to však pouze devět z nich. Zbylých více než sedmdesát, včetně dvaceti dětí, zůstalo uvnitř. Udusilo se či uhořelo. Někteří si sami vzali život. Jeden kojenec zemřel bodnou ranou do hrudi.

Popisovaná tragédie má mnoho vrstev a společenských dopadů. Diváka Masakru ve Waco však postupně přepadne pocit, že se dívá spíše na trailer, kde se každé tři vteřiny musí dít něco nového. Režisér Russell ukazuje dosud nezveřejněné záběry a k rozhovoru sehnal spousty přeživších a tehdy na místě působících agentů. Ale způsob, s nímž Russellův tým s materiálem pracuje, je v lepších případech povrchní, v horších senzacechtivý a nevkusný. Například se ukazuje fotografie z dětství jedné z přeživších a následuje střih, kdy na kameru vypráví, jak viděla umírat zblízka své přátele. V jiné scéně je ženě puštěn zvukový záznam jejího posledního telefonátu s tátou chvíli před tím, než v budově uhořel. Jediným důvodem k tomuto oživenému traumatu je, že následně vidíme ženu hlasitě plakat; dál se s ní pak už nemluví…

Russella nezajímají příčiny. Například dostupnost zbraní, kvůli níž šílenec Koresh mohl koupit desítky poloautomatických bouchaček. Nebo mentalita ozbrojených sil. Nebo redukující mediální pokrytí masakru. Nebo úplně elementární otázka: Co členy sekty dovedlo k tomu, že se ke Koreshovi přidali? A proč v budově dobrovolně zůstávali i poté, co už bylo zjevné, že nemůžou vyhrát? Koresh údajně dovolil odejít komukoli, kdo se chtěl vzdát.

Tady se to stalo. Záběr z dokumentu Masakr ve Waco, foto: Netflix

Co si z toho kde bere

Agresivní finále ve Waco ze strany federálních úřadů vedlo k tomu, že se Koreshovo zvrácené hnutí pro část veřejnosti stalo symbolem mučednictví. Při aktuálním výročí se v USA vedou diskuze, jaký odkaz v Americe Waco zanechalo. Davidiáni viděli ve svém útlaku spojitost s jinými marginalizovanými skupinami. Cítili, že jejich útlak ze strany státu je obdobný jako u jiných menšin. Jedna ze zpráv na prostěradle, které vyvěšovali z oken domu, zněla: Rodney Kingu, my ti rozumíme. A tento narativ, v němž Waco představuje důkaz vládního násilí, zůstává mezi mnohými lidmi dodnes. (Na vysvětlenou: Rodney Glen King byl americký stavební dělník, který se stal v roce 1991 obětí policejního násilí, což ho později dovedlo do role spisovatele a aktivisty – pozn. red.)

Konzervativní bílí Američané v Davidiánech nezřídka viděli poctivé a bohabojné občany, jimž vláda neoprávněně nařizuje, které zbraně mohou mít a které nikoliv. V této verzi jsou Davidiáni všichni bílí, přestože více než dvě desítky z nich bílí nebyli. Jakkoli se dají rozhodnutí úřadů při obléhání kritizovat, nelze zapomínat, že cílem bylo dopadnout nebezpečného muže zneužívajícího  nezletilé dívky.

Podle mě je kauza Waco příkladem komplikované oscilace Američanů mezi touhou po svobodě a potřebou být veden charismatickou osobností, která slibuje určitou spásu. Ať se jmenuje David Koresh, nebo třeba Donald Trump.

Autor je publicista.

Plakát k dokumentu, repro: Netflix