Kolik dostane český producent za film na Netflixu? Přísně tajné. Ale prodeje z kin to nenahradí

„Nekoukali jsme na televizi, ale na Netflix. Jako mladý,“ říká v osmé sérii populárního sitcomu The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku) herec Johnny Galecki v roli experimentálního fyzika Leonarda Hofstadtera. Jeho „hypotézu“ odráží i výsledky výzkumu Státního fondu kinematografie. Výzkumný tým z Vysoké školy ekonomické v něm loni dospěl mimo jiné k závěru, že většinu diváků na streamovacích platformách tvoří spíše mladší lidé, obvykle s vyšším vzděláním i příjmy. Z výzkumu dále vyplynulo, že lidé, kteří se často dívají na filmy a seriály online, chodí také v průměru více do kina. Projekce v kinech však přerušily dlouhé covidové restrikce. Diváci se do kinosálů sice postupně vrací, ovšem tržby za filmy v oficiální kinodistribuci se v průměru dosud nepohybují na předcovidových číslech. 

Kromě očividných změn v diváckém chování přinesla pandemie rychlý vývoj distribučního trhu. Český filmový průmysl v postcovidovém vývoji do jisté míry kopíruje pokročilejší trhy v čele s americkým. Časová okna mezi tím, kdy jde titul do kina a kdy na online platformu, se neustále zkracují, ne-li překrývají. „Týká se to často filmů, které v kině úplně nezazářily. Když nevyjde zahraniční distribuce, zkoušejí to zdejší producenti na Netflixu a dalších streamovacích platformách,” říká pro ČT Art Tomáš Vyskočil, který tzv. VOD platformy (video on demand, česky: video na vyžádání) dlouhodobě monitoruje na webu Filmtoro nebo FlixPatrol, je také autorem knihy 200 nejlepších seriálů všech dob. Například loňský podzim odpremiérované domácí filmy Jan Žižka nebo Běžná selhání, na které je stále možné sem tam jít do kina, už visí i na Netflixu. A tento týden se k nim přidal nadále promítaný životopisný velkofilm Il Bohemo o skladateli Josefu Myslivečkovi od režiséra Petra Václava. 

Zásadně nesdělujeme

Distributoři českých filmů tak na online videotékách dohánějí tržby i diváky, kteří se po pandemii do kina už nevrátili nebo do něj nechodí už tak často jako před covidem – podle Státního fondu kinematografie představuje tato skupina „ochablých“ diváků dokonce více než polovinu Čechů starších patnácti let, tedy necelých čtyři a půl milionu lidí. V USA je navíc zcela běžné, že se snímek do kina ani nedostane a má pouze online premiéru. „V Česku je zatím v kině hodně filmů. Vývoj ve streamovacích službách a odchod diváků z kin to ovšem nejspíš změní. Je možné, že i v Česku budou u některých filmů v budoucnu běžné jen online premiéry,” domnívá se Vyskočil. 

Zatímco tržby i návštěvnost kin jsou veřejnou informací, nadnárodní streamovací služby svá data bedlivě střeží. O sledovanosti českých filmů na Netflixu, HBO a dalších online videotékách lze pouze spekulovat. O tom, kolik za snímky streamovací služby českým producentům platí, ani nemluvě. Dostat se k oficiálním číslům je nemožné. Jisté je, že za licenci platí streamovací služby jednorázově dopředu. „Od sledovanosti se to vůbec neodvíjí, je to paušální poplatek a konec,” popisuje fungování produkční Marie Špičáková. To je podle Vyskočila zásadní rozdíl od dřívějšího způsobu distribuce filmů na nosičích, jako byly DVD nebo Blue-Ray. „VOD platformy nabídnou těm zajímavějším českým snímkům pár milionů. To je pro producenty sice přijatelné, ale ideální tržby z předpandemických návštěvností kin ani z prodeje DVD už jim to nedožene,” upřesňuje Tomáš Vyskočil. Navíc nikdo neví, kde v algoritmech Netflixu film skončí. 

Na webu FlixPatrol je nicméně možné vyčíst, jak dlouho se snímek držel na dané streamovací platformě na předních příčkách interního žebříčku. „To může pomoci filmařům ve vyjednávání o ceně za licenci u dalších filmů. Víme, že náš film na vaší platformě zafungoval, proto si za ten nový řekneme o více peněz,” uvažuje Vyskočil. Zároveň je dobré připomenout, že evropské filmy mají na trhu specifické postavení. Řada z nich je podporována ze státních rozpočtů, a tak na jejich produkce není vyvíjen nemilosrdný tlak, že si na sebe vydělají samy. Ať už v kině, na DVD nebo na streamu.

Druhou cestou, jak dostat filmy do online videotéky, je ta, že dílo vznikne přímo pro danou streamovací službu. Ta se stává koproducentem. V případě Česka to donedávna fungovalo alespoň u jednoho z nadnárodních gigantů – HBO. Tato značka však prochází značnou restrukturalizací a její regionální produkce byly v řadě evropských zemí zastaveny. Netflix v Česku dosud platí pouze za licence, a přestože je na tuzemském trhu už od roku 2016, licence na tuzemské tituly začal ve větším množství nakupovat až v roce 2019 (dnes nabízí přes 150 českých filmů a pět českých seriálů). Nadějný vývoj naznačuje zřízení varšavské centrály pro střední a východní evropskou divizi Netflixu loni v září. V sousedním Polsku již Netflix vstupuje do procesu coby koproducent (například v loňském seriálu Wielka woda, česky Velká voda). „Kdy začne Netflix cílit i na původní českou tvorbu, je patrně jen otázkou času,“ odhaduje Tomáš Vyskočil. Problémem je podle něj především to, že české snímky mají málokdy potenciál zaujmout jiného než zase a právě jen českého diváka. (V minulých dnech ovšem stránka Borovan.cz uvedla, že „nadnárodní streamovací platforma Netflix již má v České republice pohromadě a podepsané základní smlouvy, podle kterých bude postupovat při eventuálním koprodukčním vstupu do tuzemského filmového a seriálového projektu“.) 

Je kam růst

Pandemický skokový nárůst sledování filmů na VOD platformách nezasáhl českou společnost zcela. Podle zmíněného výzkumu Státního fondu kinematografie zůstávají pro necelou třetinu Čechů streamovací služby příliš složité. I když je otázkou, co to v dnešní době, kdy může televizní divák listovat programem všech TV stanic dopředu i dozadu, přetáčet reklamy nebo vyhledávat v navigaci konkrétní filmy, vlastně znamená.

Právě o rekrutování dosud skalních televizních diváků půjde teď pravděpodobně v online videotékách především. Samotná existence televizního vysílání je totiž nástupem streamu ohrožena podle Tomáše Vyskočila mnohem více než kino, které v distribuování obsahu bude mít patrně i v budoucnu svoji úlohu. „Tradiční televize si uvědomují odliv diváků do streamu a také na to reagují. Nejvíce NOVA s Voyo, Česká televize má zase iVysílání a teď se do toho konečně pustila i Prima s Primou+,” popisuje aktuální stav zakladatel webu Filmtoro. Tomu, že český trh se streamem není ještě naplněný, nahrává i skutečnost, že nabídka VOD platforem u nás stále rychle roste (Filmtoro jich v současné chvíli uvádí celkem třiatřicet). Jen v posledních dvou týdnech přibyly hned dvě streamovací služby: zmíněná Prima+ a SkyShowtime, která mimo jiné vrátí divákům některé oblíbené seriály, které v loňském roce zmizely z HBO Max. 

A jak se bude streamování dařit v Česku v následujících letech? Podle Tomáše Vyskočila se třetina diváků do kina už nikdy nevrátí, časový odstup mezi uvedením díla v kině a online se ještě zkrátí a množství diváků na streamech poroste. „Chystané omezení sdílení přístupových hesel na Netflixu růst publika u nás příliš nezbrzdí. O druhé místo se bude prát Voyo s HBO. Důležitým hráčem bude i Disney+,” předpovídá Vyskočil. Vývoj Primy+, která vstoupila na trh s tříletým zpožděním, je podle něj těžké odhadnout a SkyShowtime bude hrát v Česku až třetí ligu.

Autorka je publicistka, působí na webu ČT art v rámci programu ČT start.