Eseje ekonomického klasika. Ohnivá kniha. Síla a slabost žen. V čem Halík spatřuje odpoledne

Rubrika Knižní kvarteto je subjektivním výběrem z titulů vydaných právě teď, i třeba před nějakou dobou. Sestava je – pokud možno – komponována tak, aby v ní byla zastoupena produkce jak původní, tak překladová, jak beletristická, tak literatury faktu, jak mainstreamová, tak „okrajová“.

Ekonom, jehož sotva lze obejít

Obálka knihy Jsem liberál? tvrdí, že John Maynard Keynes (1883–1946) byl „nejvýznamnějším ekonomem 20. století“. S takovým nej- je to vždycky poněkud ožehavé. Ale že tento Brit náležel k nejvlivnějším ekonomům nejen „své“ první poloviny minulého století, nýbrž i té následující, a jeho dosah na ekonomické myšlení je patrný dosud, o tom nemůže být sporu. Však byl také po něm pojmenován ten směr ekonomického uvažování, které přikládá důležitost státním zásahům do hospodářství a zadlužování státu nepovažuje za smrtelný hřích. Keynesianismus či keynesiánství se ovšem v sedmdesátých letech dostal(o) pod silný praktický i teoretický tlak, neboť nenacházel(o) dostatečně účinné nástroje na inflaci a stagflaci, tedy na jevy, které ekonomiky v mnoha zemích sužují právě i nyní. Lékem byl monetarismus. Ovšem, jak dneska už víme, rovněž ne všespásným. A možná proto teď nastává správná chvíle číst znovu Keynese a poznat, v čem byl silný, v čem mu dějiny daly i dávají za pravdu, a kde leží naopak limity jeho náhledů na správu věcí ekonomických i veřejných. (Na okraj: jeho stěžejní práce, Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, vyšla česky pouze jednou, roku 1963.)

Svazek Jsem liberál? je pečlivě připraveným výborem z autorových esejů, doplněný o úvodní, čtyřicetistránkovou portrétní studii o něm. Texty z let 1919 až 1937 editor a překladatel Jiří Zatloukal rozčlenil do oddílů Eseje o kapitalismu, Eseje hospodářské a peněžní, Eseje válečné (mírová smlouva) a Eseje biografické. Keynes byl totiž nejen ekonom, nýbrž také filozofující vzdělanec, zdatný stylista a bystrý pozorovatel. „Moderní státníci rádi systematicky pronášejí hlouposti, přesně, jak to od nich žádá veřejnost, a realizují z nich pouze tolik, aby svým výrokům vyloženě neodporovali,“ začíná Keynes svůj text z roku 1921 Změna názoru a o něco dál v něm pokračuje: „V každém případě normální jedinci nejsou povinováni zříkat se pravdomluvnosti ve prospěch veřejného blaha, tak jako vládní ministři. Všechny osoby nepůsobící na veřejnosti mají tu výsadu, že mohou mluvit a psát svobodně. A možná je to dokonce nezbytná podmínka, aby celá mašinérie věcí pod taktovkou státníků fungovala – tak velkolepě – v zájmu nejvyššího dobra.“

Obálku navrhla Jana Štěpánová, repro: Academia

Bomba kniha

Jakkoliv jsem výše relativizoval u Keynese ono nej-, sám se ho vzápětí nyní dopustím, neboť tvrdím, že v České republice téměř jistě není většího znalce „radikální černé hudby“, než je publicista Karel Veselý (* 1976), kromě jiného někdejší stálý, nyní příležitostný spolupracovník našeho webu. Svazek Hudba ohně byl Veselého knižním debutem, publikoval jej v roce 2010. Redakčně však šlo o poměrně „punkovou“ edici. Nyní tato práce o (především americké) černé hudbě, s exkurzemi do historie, politiky, sociologie a dalších společenských souvislostí, vyšla znovu – přepracovaná, aktualizovaná (nástup trapu a drillu, úspěch žen v rapu, hnutí Black Lives Matter apod.) a redakčně náležitě ošetřená. A taky červenými literami vysázená – když přece běží o ten oheň… Veselý v celkově sedmi oddílech vypráví o hudebnících (mimo jiné James Brown, Sun Ra, John Coltrane, Miles Davis), stylech (kupříkladu soul, hip hop, free jazz, rap, gime, disco, house, dubstep), fenoménech (například pirátská rádia, klubová kultura, hipsteřina). V seznamech nahrávek doporučených k poslechu je i řada takových, které se objevily právě až v posledních letech.

P. S.: Titulek k této anotaci je parafrází k Veselého prozaické prvotině BombaFunk, kterou publikoval v roce 2017.

Grafickou úpravu knihy včetně obálky vyhotovil Martin Pecina, repro: Paseka

Neodvozené, své, spokojenější

Z knih americké psycholožky, terapeutky a vysokoškolské profesorky Maureen Murdock (* 1945) je titul Hrdinka v nás (v originále The Heroine‘s  Journey: Woman’s Quest For Wholeness) prací nejspíš nejznámější – soudím tak mimo jiné na základě autorčiných internetových stránek. Poprvé vyšla v roce 1990; u nás právě teď – a překlad je pořízen z aktualizované edice, neboť je v něm vzpomenut vstup do roku 2020 a výzvy právě posledních let. „Při terapeutické práci se ženami, zvláště ve věku od třiceti do šedesáti let, jsem nejednou zaslechla hlasité vyjádření nespokojenosti s úspěchy, kterých dosáhly v tržním prostředí. Ženy tuto nespokojenost popisují jako pocit neplodnosti, marnosti a roztrhání těla, ba dokonce i jako pocit zrady. Tyto ženy přijaly stereotypní mužskou hrdinskou cestu a dospěly k akademickému, uměleckému nebo finančnímu úspěchu, ale mnohé stále trápí otázka: ‚K čemu to všechno je?‘,“ píše autorka na začátku Hrdinky v nás. Murdock ve svém pojednání o cestě k nefrustrované a od mužského existování neodvozené ženy pracuje s jungovskými archetypy, mýty a sny. Neznamená to, že by žena měla zabít „to mužské“ v sobě, nýbrž by k tomu měla přidat svoji ženskou jedinečnost a scelit tyto vnitřní síly. V deseti kapitolách knihy pisatelka využívá příkladů z kulturní minulosti, přidává kazuistiky, cituje básně, nemalou pozornost věnuje vztahu matka – dcera. Transformace na osobní i společenské rovině – to je to, oč tu běží; tak lze shrnout vyústění Hrdinky v nás.

Kateřina Tvrdá je tradiční autorkou obálek knih z Portálu – a tato je další z nich, repro: Portál

Krize církve a nové světlo

S „úctou a vděčností“ věnuje Tomáš Halík (* 1948) svoji nejnovější knihu papeži Františkovi, kterého v ní rovněž nejednou cituje či zmiňuje. Halík publikoval v NLN celou volnou řadu svých esejistických „špalíčků“, svazků menšího formátu – připomeňme třeba tituly Co je bez chvění, není pevné, Žít s tajemstvím, Žít v dialogu, Chci, abys byl, Noc zpovědníka. Publikace Odpoledne křesťanství do této řady formátově a graficky nezapadá, běží o titul o poznání rozměrnější a autor se tu vyjadřuje k tomu, co rozumí pod souslovím „existenciální chápání víry“. Svůj náhled strukturoval do šestnácti kapitol s názvy znějícími někdy vysloveně povědomě (Víra v pohybu, Číst znamení doby, Tma v poledne, Identita křesťanství, Víra nevěřích a okno naděje atd.). Od vzpomenuté volné řady „špalíčků“ se přítomný svazek liší nejen formátem, nýbrž také povahou, formou obsažených textů. Tento spis je soustavnější, bohatěji zdrojovaný. Píše-li ve výše uvedeném titulu Hrdinka v nás americká psycholožka Maureen Murdock o odvaze k proměně, pak v teologickém a duchovním smyslu o tomtéž píše i Halík. Současnost se podle něho vyznačuje krizí katolické církve, která je však šancí na vyústění do nové epochy, v níž bude nezbytný praktičtější i důslednější ekumenismus. S tím souvisí název knihy – Odpoledne křesťanství. Nese v sobě ten význam, že o polednách – dle evangelijního vyprávění – nastala při Ježíšově ukřižování na zemi tma. Halík tou tmou rozumí právě krizi církve. Odpoledne by potom tedy mohlo přinést nové světlo…

A když Murdock a její tíhnutí k jungovským metodám přemýšlení, tak i Halík: „Někdy osobní krize víry koincidují s těmi dějinnými, vždyť naše životní příběhy jsou vetkány do proudu dějin. Naše osobní víra participuje nejen na světlech a radostech víry církve, ale také na jejích temných hodinách. Carl Gustav Jung vyznal, že mu při jedné z nejhlubších depresí a osobních krizí pomohlo to, že si uvědomil, že jeho krize určitým způsobem anticipovala světovou válku.“

Minimalistická obálka s dvěma šikmými průseky je dílem Daniela Šorma. Repro: NLN