Fotoreport: Takto dnes vypadá vernisáž. Opět setkání především očima…
Vstup jen na vlastní nebezpečí, dá se říct o současných vernisážích výstav. Vždyť se téměř výhradně konají v uzavřených prostorách. Sociální distance je přitom znovu příkazem dne. Ale je tu i potřeba sociálního kontaktu. Vidět se. A vidět vystavená díla. Tady je jeden příklad.
Když jsme na jaře přinesli fotoreport z jedné speciální karanténní výstavy, na níž se vernisážoví hosté sešli v rouškách, příliš jsme nepřemýšleli o tom, že za čtyři měsíce bude situace prakticky identická. Ale je tomu prostě tak. Příkladem budiž snímky, které fotograf Jaroslav Kučera pořídil minulý týden v pražské Nové síni, při vernisáži výstavy sklářského výtvarníka Oldřicha Plívy.
Ale protože samozřejmě nejde pouze o ty roušky, nýbrž také — a snad pořád především — o vystavovaná díla, přinášíme i fotografovy pohledy na ně. Každopádně „rouškové“ vernisážové záběry budou jednoho dne cenným dokumentem. Tedy doufejme. Protože kdyby nebyly, pak by to znamenalo, že s rouškami už tu budeme napořád.
Příchod na vernisáž převážně skleněných plastik Oldřicha Plívy v pražské Nové síni. Desinfekci rukou si právě provádí výtvarník Valdemar Sokol. Foto: Jaroslav Kučera A kdo je Oldřich Plíva? Jeden ze sice nikoliv ikonických, avšak spolehlivých výtvarníků, kteří dosáhli vysoké úrovně sklářské tvorby, a to na mezinárodní úrovni. Plíva se narodil ve Mšeně nad Nisou, v letech 1960–1964 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě. Od roku 1965 do roku 1971 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v atelieru proslulého profesora Stanislava Libenského. Od roku 2013 Plíva vyučuje na katedře designu liberecké univerzity. Společně se svými vrstevníky, Alešem Vašíčkem, Yanem Zoritchakem a Marianem Karlem, byl představitelem takzvané prismatické plastiky — šlo o využití optických kvalit broušeného, nejčastěji křišťálového skla. Navazovali tak na tvorbu Stanislava Libenského a především Václava Ciglera.
Oldřich Plíva se zúčastnil řady kolektivních sklářských výstav, po roce 1989 často v zahraničí. Je zastoupen v řadě sbírek jak domácích, tak zahraničních, ostatně zastupuje jej pařížská Clara Scremini Gallery. Jeden rozhovor s Oldřichem Plívou si můžete přečíst ZDE, další pak TADY.
