Galerie bez diváků. Mikuláš Medek: Nahý v trní
V Česku jsou od poloviny října uzavřena kulturní zařízení, přičemž aktuální rozhodnutí vlády umožní muzea a galerie znovu otevřít od 3. prosince, a to na čtvrtinu jejich kapacity. V tomto cyklu vám poskytneme možnost nahlédnout alespoň do některých z těch výstav, které už třeba nestihnete zhlédnout osobně.
Jedním z výstavních trháků Národní galerie Praha pro letošní podzim je rozsáhlá retrospektiva Mikuláše Medka (1926–1974). Hlavní část výstavy se nachází ve Valdštejnské jízdárně, v Anežském klášteře jsou vystavena Medkova sakrální díla a ve Veletržním paláci lze zhlédnout plátna, jež vytvořil pro Československé aerolinie.
Autorem architektonického řešení všech tří výstav je výtvarník Lukáš Machalický, který zvolil efektní strohé členění prostoru pomocí lešenářských trubek a kovových plátů. Prostor Valdštejnské jízdárny člení do devíti sektorů, v jejichž rámci jsou představena autorova různá tvůrčí období nebo témata, která zpracovával. Expozice postupuje chronologicky a místy je doplňována díly Medkových současníků, spolupracovníků či zahraničních umělců (Emila Medková, Jan Koblasa, Robert Piesen, Antoni Tàpies či Bernard Buffet), což poskytuje zajímavé možnosti pro srovnání stylů. Prostor Valdštejnské jízdárny Medkova díla zaplnila téměř beze zbytku, je jich zde k vidění přibližně sto padesát, a to ještě jeden ze soukromých zapůjčitelů – Galerie Zlatá husa – nějaký čas po otevření retrospektivy z ní stáhl jedenáct umělcových děl (z toho devět jich bylo instalováno právě ve Valdštejnské jízdárně).
„Medek do určité míry vhodně odpovídá na některé problémy současného světa, například ekologické,“ komentuje Michal Novotný, ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha rozhodnutí uspořádat tuto rozsáhlou výstavu. Pro připomenutí: do hlavního města se Medkovo dílo v reprezentativním podání vrátilo po osmnácti letech – roku 2002 byla k vidění retrospektiva v Galerii Rudolfinum.
Dodnes je Medek pojímán jako autor, jemuž je třeba splatit určitý dluh, neboť byl po většinu svého aktivního tvůrčího života zakázaným umělcem. Přesto náležel k nejúspěšnějším českým výtvarníkům své doby: jeho díla se prodávala do zahraničí, kde také vystavoval; a v liberálnějších šedesátých letech vytvořil řadu veřejných zakázek. Dnes Medkova díla patří na uměleckých aukcích mezi nejatraktivnější položky a trhají aukční rekordy, vloni bylo vydraženo plátno Akce I (Vajíčko) za 46 miliónů Kč (s aukční přirážkou celkem 57 miliónů Kč). Mikuláš Medek byl plodný autor, ačkoliv zemřel ve věku 47 let, zanechal po sobě asi čtyři stovky obrazů.
Mikuláš Medek pocházel z významné rodiny, byl synem legionáře, generála Rudolfa Medka, vnukem malíře Antonína Slavíčka, bratrem novináře a kritika Ivana Medka. Po prvním semestru na Akademii výtvarných umění přestoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru Františka Muziky a později Františka Tichého. Studium nedokončil, byl vyloučen po komunistických čistkách roku 1949. Počátky jeho tvorby jsou silně ovlivněny surrealismem, byl součástí kruhu kolem teoretika a kritika Karla Teigeho. Od surrealismu se později odklonil a věnoval se figurativní malbě, z tohoto období pochází také obraz Nahý v trní (1954), který dal název současné výstavě. Postupně Medek přešel k abstraktní, informelní malbě, v níž si vytvořil svůj originální rukopis; tato jeho plátna jsou zraňovaná, naléhavá, přesto v určitém smyslu zářivá. Medek měl za to, že obrazy jsou „zprávou o psychické události“.
Ač těžký alkoholik, což mu také spolu s diabetem přivodilo předčasnou smrt, svůj vnější umělecký obraz Medek pečlivě utvářel. Byl velmi dobrým interpretátorem a zručným pisatelem – materiálem ke studiu mohou být například Texty (1995, Torst) nebo dokument Aleše Kisila z roku 2003, nazvaný příznačně expresivním Medkovým citátem Nemaluji, své obrazy dávím, ten přikládáme ke zhlédnutí níže.
Podívejte se na film Nemaluji, své obrazy dávím (2003), zdroj: archiv České televize Na nynější výstavě jsou k vidění rovněž ukázky autorových grafických prací a dva filmy – surrealistický snímek manželů Medkových Klikový hřídel a Podobenství, absolventský film Jiřího Šebelky, v němž se Medek objevil jako herec. Kurátory (troj)expozice Nahý v trní, která je v NGP naplánována do 10. ledna 2021, jsou Lenka Bydžovská a Karel Srp. Ti také připravili dvousetstránkový katalog. A byli to také Bydžovská & Srp, kdo sestavili retrospektivu Medkovy manželky, fotografky Emily Medkové (1928–1986), která se od října 2001 do počátku roku 2002 konala v pražském Domě U Kamenného zvonu.
