Navštivte galerie, které nejde zavřít

Najdeme je všude možně – v autobusových zastávkách (o jedné takové jsme už psali), ve vitrínách, ve starých garážích, na ulici. Mnohdy kolem nich projdeme, aniž si jich všimneme. Aktuální koronavirová situace však dává umění ve veřejném prostoru další šanci.

„Všechny nás překvapilo, že máme odsouhlasené finance na pořádání výstav, ale nemůžeme je uskutečnit. Galerie tedy musí hledat cesty, jak umění k lidem přivést bezkontaktně. Otevřít náruč veřejnému prostoru, ale také virtuálnímu veřejnému prostoru, je jedna z cest,“ domnívá se historička umění a kurátorka Lenka Sýkorová. Jako příklad uvádí Galerii Pragovka, která nabízí k nahlédnutí přes okna výstavu Everlasting. Návštěvníci si ji však mohou projít i virtuálně na stránkách galerie.

Právě propojení veřejného a virtuálního prostoru má podle Lenky Sýkorové budoucnost. Díla mohou být doplněná QR kódem odkazujícím na webové stránky s více informacemi. „Je to ekologické, nemusí se například tisknout tolik doplňkových letáčků,“ říká. Propagovat takové umění je navíc možná jednodušší než díla v galeriích, neboť často na něj prostě narazíte při cestě do práce.

Prostor, který baví

Více umění ve veřejném prostoru očekává i architekt Jakub Mareš: „Na podporování uměleckých aktivit venku by se v budoucnu daly nachytat i politické body, je to přeci prokazatelně bezpečnější než být uzavření v budovách.“ Zmiňuje dánského architekta Jana Gehla, který tvrdí, že by se lidé ve veřejném prostoru měli zastavovat, že by je měl bavit. A pokud lidi umění přitáhne, možná se díky většímu množství osob stane ulice také bezpečnější. To byl i jeden z důvodů k založení Fresh Air Gallery v plzeňském podchodu, kterou provozuje občanské sdružení K světu. „Ten průchod byl ošklivý, trochu nebezpečný, tak jsme ho chtěli zpříjemnit. Blbě se vám někde čůrá, když si vedle vás zrovna někdo prohlíží obraz,“ vysvětluje Jakub Mareš.

Je samozřejmé, že venkovní nebo hůře střežené galerie se atakům, včetně vandalských, nevyhnou. „Může se stát, že tam něco nainstalujete a do druhého dne vám to zmizí. Vitrínky bývají často rozmlácené a obrazy ukradené. Ale i z toho, že je někdo chce, mají autoři radost!“ směje se Lenka Sýkorová. Galerie v podchodu by zase měly počítat s graffiti, jak říká Jakub Mareš: „Propagujeme to tak, že se galerie prostě mění každým dnem. Občas tam něco přibude, občas se něco ztratí a občas to někdo celé přemaluje.“

Aby neztratili kontakt

První nonstop galerie se v České republice objevila v roce 1997. Jmenovala se Vitrínka, našli bychom ji v pražských Holešovicích a do roku 2006 ji provozovala skupina Bezhlavý jezdec. Největší vlna nonstop galerií pak přišla v letech 2014–2016, nyní jich spíše ubývá. To se podle Lenky Sýkorové může velmi rychle změnit: „V letech, kdy tu dobíhala ekonomická krize, jsem zaznamenala větší zájem umělců o aktivity, které prvoplánově nevytvářejí zisk. Umělci zkrátka tvořit musí, vždycky najdou cestu.“

Vzpomíná také na zaniklé galerie Hrob a Kaluž, stejně jako na galerii na Olšanských hřbitovech nazvanou F43. „Vše se teď hodně normalizovalo. Nonstop galerie ve výlohách, kde se před tím prodávalo oblečení, mi přijdou již dost klasické. Šílené projekty v hrobech nebo kalužích už zanikly, a to je škoda, chybí tu prostor pro dialog,“ přemítá Lenka Sýkorová.

Nonstop galerie zakládají jak studenti uměleckých škol, tak umělci, kteří studium už absolvovali. „Najednou ztratí možnost konfrontace svojí tvorby a kontakt s mladým jádrem umělecké scény. Protože vedení galerie napomáhá růstu profesionálního umělce, tak se z nich občas stanou i pedagogové,“ vysvětluje Sýkorová. Projekty podle ní mají a mohou rozvíjet lokální umění a rozšiřovat uměleckou obci i o lidi ze sousedství, kteří by se s uměním jinak nesetkali.

Na adrese Pštrosova 8 v Praze 1 se za někdejšími garážovými vraty nachází Galerie SPZ, kterou provozují Lukáš Machalický a Robert Šalanda od roku 2011, foto: Kateřina Zemanová

S tím nepřímo polemizuje kurátor pražské Galerie SPZ Lukáš Machalický: „Do grantů pro podporu takových projektů se jako jeden z cílů vždycky uvádí seznámení místních obyvatel s uměním. Ale z velké části se to neděje, protože obyvatele to, co vytváříme, nezajímá a my jim to násilím cpát nemůžeme. Dobře však fungují nečekané věci, rozruch u nás například vzbudila výstava Rafanů, kteří celý prostor galerie zaplnili dřevem a lidé se pak chodili ptát, co s ním uděláme, že by se jim hodilo.“

Ačkoliv většina nonstop galerií funguje i v této době, některé své plány posunuly kvůli koronaviru – chybělo by jim totiž setkání při příležitosti vernisáže. Prázdnou tak prozatím najdeme Galerii Nika ve vestibulu metra B Karlovo náměstí u Palackého náměstí. Jde o studentský výstavní prostor Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Výstava studenta fotografie na FAMU Leeviho Toiji nazvaná Free Man / Restricted Man se prozatím odkládá. Na leden přesunula výstavu rovněž liberecká galerie ve vitrínách Ahoj Nazdar Čau.

Jiná procházka Prahou

Ve vestibulu metra Karlovo náměstí však najdete dvě další nonstop galerie. V Galerii Mimochodem se momentálně prezentují ilustrátoři Zuzana Bramborová a Jakub Plachý, od nového roku vedení galerie od stávajícího kurátorského týmu přebírají kurátorská studia FUD UJEP pod vedením výše citované Lenky Sýkorové. Ve skleněné vitríně blíže k eskalátorům pak najdete Galerii Mega, jejímž kurátorem je David Strauzz a aktuálně vystavuje díla umělců Zebone a Spord.

Galerie Mimochodem ve vestibulu metra Karlovo náměstí (u vchodů směrem od Palackého náměstí), foto: Kateřina Zemanová

Na adrese Pštrosova 8 v Praze 1 můžete nahlédnout do už také výše zmíněné Galerie SPZ, kterou Lukáš Machalický a Robert Šalanda provozují od roku 2011. Možná byste ji minuli – nejedná se o žádnou výkladní skříň, nýbrž o místnost skrytou v garážových vratech s okýnky. „Ve třicátých letech to byl obchod, pak se z něj stala garáž, která tu byla až do doby, kdy jsme to přetvořili na galerii. Chtěli jsme ale zachovat charakter prostoru, nestáli jsme o galerii ve výloze. A abychom spojitost s auty podtrhli, jmenuje se to tady SPZ,“ vysvětluje Lukáš Machalický. „Řada lidí neví, že tu galerie je. Ale to nevadí, nás baví návštěvníky trochu mást, hrát si s nimi. Navíc nejsme komerční galerie, nečekáme, že se tu někdo každou minutu zastaví a poplácá nás po zádech,“ dodává Robert Šalanda. Po výstavě Terrain Vague, která končí 20. 11., tam budou k vidění díla německého umělce Johannesa Mundingera.

Rovněž v centru Prahy, mezi ulicemi Štěpánská a Ve Smečkách, se ukrývá Galerie Ferdinanda Baumana. Prostor oválné vitríny zasvětila Pavla Dundálková výstavě Multitasking Hand, která se zamýšlí nad tím, zda umění je, anebo není pouhou volnočasovou aktivitou, kterou umělec vykonává vedle zaměstnání. A poslední tip z hlavního města: na opěrné zdi Letenských sadů na Nábřeží kpt. Jaroše a Edvarda Beneše v Praze se už roky nachází Galerie Artwall, která se zaměřuje na společenské a politické otázky. Až do 15. ledna tam visí projekt Pavlíny Fichty Čierné Za trest, aktivistické gesto mladého trans člověka a jeho matky, směřované k současné společnosti.

Nonstop i mimo hlavní město

Nonstop galerie najdeme také v Ústí nad Labem. Nedaleko od chemičky a kampusu univerzity se nachází alternativní Galerie In Vitro, kterou vedou studenti Fakulty umění a designu UJEP. Tvoří ji nástěnky v betonové zdi. Billboart Gallery v ulici Resslova 16 se rozprostírá na ploše dvou billboardů, kurátorkami projektu jsou studentky oboru Kurátorská studia zdejší univerzity. V současnosti nabízí už třetí výstavu z cyklu Manipulace obrazem a slovem, která se zamýšlí nad postojem ke klimatu takzvaných husákových dětí. Po jejím skončení plánují ještě poslední výstavu tohoto cyklu.

Ústí nad Labem, ulice Reslova 16: na ploše dvou billboardů se tu rozprostírá Billboart Gallery. V současnosti nabízí výstavu z cyklu Manipulace obrazem a slovem, která se zamýšlí nad postojem ke klimatu takzvaných husákových dětí, foto: Petr Kubáč

V Brně v ulici Lidická 40, tedy v blízkosti klubu Fléda, můžete nalézt výlohovou Galerii Umakart, která je navázaná na studenty brněnské FaVU VUT. Prezentuje se zde především videoart, instalace a performance. V Olomouci se můžete projít Lomenou galerií, kde se představuje současný streetart, nebo nahlédnout do Vitríny Deniska v ulici Denisova 5.

Nonstop galerií v České republice však můžete nalézt daleko víc. Doporučujeme pátrat na stránkách Action Galleries, které vytvořila Lenka Sýkorová, v Art Mapě, Rur Art Mapě nebo na platformě jlbjlt.net.