Galerie bez diváků. Olga Karlíková 1923–2004: Naslouchání
V Česku jsou od 12. října znovu uzavřena kulturní zařízení. V galeriích a muzeích na ukončení současných omezení čekají výstavy, často přeložené již z jarní pandemické pauzy, které by mnohdy stály za vidění. V tomto cyklu poskytneme možnost trochu nahlédnout alespoň do některých z nich.
V pražském Museu Kampa byla 8. září otevřena retrospektiva Olgy Karlíkové pod názvem Naslouchání. V kulturním povědomí je autorka zapsána především originálními výtvarnými záznamy ptačího zpěvu, ale její tvůrčí rejstřík byl mnohem širší.
Olga Karlíková se narodila a vyrůstala v Praze, v rodině majitele České mezinárodní paroplavební společnosti Karlík a spol. Po absolutoriu francouzského lycea studovala v Grafické škole Jaroslava Švába (Officina Pragensis), od roku 1942 pokračovala ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole, která tehdy měla statut střední školy a nebyla tudíž nacisty zavřena; hned po válce se z ní stala Vysoká škola uměleckoprůmyslová, kterou Karlíková absolvovala roku 1948 v ateliéru textilní tvorby. V letech 1949–1976 pracovala v Textilní tvorbě, která se od roku 1951 nazývala Ústav bytové a oděvní kultury – ÚBOK; tam navrhovala tapiserie, koberce, dekorativní textilie, látky. Její volnou tvorbu podstatně ovlivnil okruh umělců zformovaný okolo malíře a teoretika Václava Bartovského, kteří později utvořili jádro tvůrčí skupiny UB 12, v níž kromě Bartovského působili Václav Boštík, Adriena Šimotová, Jiří John, Stanislav Kolíbal a několik dalších tvůrců. V roce 1977 podepsala Chartu 77, během následujících normalizačních let vystavovala zcela sporadicky a nikoliv v „řádných“ galeriích.
Na výstavě v Museu Kampa, kterou nás provázela kurátorka Terezie Zemánková, jsou zastoupeny některé práce z autorčiny rané tvorby. Dá se říci, že tuto etapu završila její první samostatná výstava v roce 1959, v jejímž katalogu lze najít následující postulát: „Snad nejde ani tolik o to dělat umění, jako uvidět či pocítit a říci něco podstatného z tohoto světa.“ Od přelomu padesátých a šedesátých let její díla inklinují k abstrakci, pod vlivem informelu, který tehdy ovládl značnou část českého ne zcela oficiálního výtvarného umění. Karlíkovou silně přitahovalo zkoumání živlů (voda země, voda, vítr, příroda vůbec). Výstava v Museu Kampa je unikátní zejména v představení těchto tematických souborů maleb. K vidění jsou i ukázky textilní tvorby, jíž se Karlíková věnovala ve svém zaměstnání v ÚBOKu (zhotovila mimo jiné tkaný koberec pro český pavilon na Světové výstavě EXPO 58).
Velký prostor věnuje expozice Naslouchání obrazovým a grafickým záznamům ptačího, žabího či velrybího zpěvu, které se staly autorčinou celoživotní vášní. Vypracovala si složitý systém, jakousi abecedu zpěvu jednotlivých ptačích druhů. Vstávala někdy již před svítáním a v průběhu dne zaznamenávala jednotlivé pěvce na svitek papíru, který postupně spouštěla z okna. Pečlivě naslouchala a pozorovala, zkoušela různé způsoby, jak graficky nejlépe vyjádřit nejen zvuk, ale třeba i let ptáků.
Výstavu v Museu Kampa uspořádala Sophistica Gallery, která k ní také vydala úctyhodnou monografii Olgy Karlíkové doprovozenou CD se zvukovými nahrávkami. Kurátorkami výstavy, jež měla být původně otevřena do 8. listopadu 2020, jsou Terezie Zemánková a Anežka Šimková.
