Hana Zagorová a tři desetiletí politických souvislostí
Záběry z archivu ČT
Veřejnost se dnes v pražském Divadle Kalich rozloučí se zpěvačkou Hanou Zagorovou, která zemřela 26. srpna ve věku pětasedmdesáti let. Při té příležitosti nabízíme ke zhlédnutí několik sekvencí z let 1969–1999, v nichž se zpěvačka objevuje a u nichž jsou patrné změny politického kontextu.
„No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok,“ je věta ze smutně proslulého projevu generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, který pronesl 17. července 1989 na Červeném Hrádku a v němž kromě jiného reagoval na petici Několik vět, kterou Zagorová také podepsala. Když zanedlouho Jakešův režim padl, stal se ze zpěvaččina podpisu a z papalášovy inkriminované věty na její adresu moment, na nějž byla v souvislosti s politikou Zagorová tázána nejčastěji. Právem, i neprávem.
Hana Zagorová v počátcích své kariéry zpívá účastnicím Minimiss ČSSR – soutěže krásy určené pro dívky do výšky 155 cm, pořad Reflektory, 1969, zdroj: archiv ČT Je nesporné, že podpis pop hvězdy pod petici volající po skutečném společenském dialogu měl značný symbolický význam. „Když Zagorová podepsala Několik vět, byl s režimem konec. Nezapomenu, děkuju, mávám,“ napsal na Facebook v den zpěvaččiny smrti hudebník a spisovatel Tobiáš Jirous, známé předlistopadové „disidentské dítě“. Podpisy kulturních osobností, které dosud nedělaly režimu problémy a byly součástí oficiální kultury, akcelerovaly v onom zlomovém roce společenskou atmosféru těhotnou touhou po změnách. „Když už i oni, tak já taky,“ řekl si tehdy nejeden „obyčejný“ signatář petice, kterou kromě Zagorové podepsali například Jiří Bartoška, Zdeněk Svěrák, Rudolf Hrušínský, Boleslav Polívka, Jan Čenský, Marie Rottrová.
Odlet Hany Zagorové, Václava Neckáře a skupiny Olympic na turné po Bulharsku, 1971, zdroj: archiv ČT Každý z oněch známých kulturních signatářů měl svou vlastní historii a v normalizaci působil po svém způsobu. Dráha Hany Zagorové začala v šedesátých letech, ale rozvinula se v následující dekádě, svázané a temné, kdy se Husákova garnitura pevně usadila u moci a vyjma okruhu kolem Charty 77 zpacifikovala jakýkoliv odpor. Pop music, přesněji řečeno její takzvaný střední proud, se ocitl v hlubokém uměleckém útlumu a v občanské defenzívě, jejíž příznačným aktem se stala Anticharta, pod niž podpis připojila i Zagorová. Vystupovala tam, kde se to po ní žádalo.
Ekonomická prosperita Západu a jeho celková kulturní dynamika v následující dekádě stále více prosakovala i skrze železnou oponu. Tuzemská oficiální kultura se začala diferencovat, patrná byla inklinace ke konzumu a hédonismu. I v tomhle šla Zagorová s dobou. Když bylo třeba, řekla, co od ní režim chtěl slyšet, a v roce 1983 ji odměnil titulem zasloužilá umělkyně, ale současně si užívala „diskohrátky“. Ovšem nebylo jen tohle: pozoruhodný text, který na Seznamu.cz v minulých dnech publikoval šéfredaktor hudebního časopisu HIS Voice Petr Ferenc, si všímá „trojice písní, do nichž Hana Zagorová v první polovině 80. let vtělila vztek, rezignovanost i naději navzdory všemu“ a které nejspíš nebudou zapomenuty. „V poloze kontemplativního šansonu, kde nedochází k výbuchům, ale emoce neustále bublají pod povrchem, Haně Zagorové její hlas sloužil nejlépe, paradoxně tím, že se k takové poloze zdánlivě příliš nehodil,“ píše Ferenc. Nikoliv náhodou jsou hudebně dvě z těch tří písní západní provenience.
Hana Zagorová střídá roli reportérky a zpěvačky v publicistickém pořadu Malýma očima, který se věnoval problematice dětí a mládeže, 1975, zdroj: archiv ČT Ve svobodné společnosti už nebyla Hana Zagorová v souvislosti s politikou k ničemu nucena, nýbrž pouze vybízena. A tak občas zavzpomínala na nátlak, který byl na ni ze strany režimu v létě 1989 činěn, aby svůj podpis pod Několika větami odvolala.
V roce 2002 vystupovala na předvolebních „Megapárty”, které pořádala ČSSD. O osm let později připojila podpis pod otevřený dopis Heleně Vondráčkové, která požadovala po Martě Kubišové odškodné 1,3 milionu korun kvůli zrušenému turné Golden Kids. Rovněž v roce 2010 si ČSSD vybrala za ústřední melodii svých předvolebních mítinků píseň Můj čas, kterou Zagorová nazpívala s dvojicí Stanislav Hložek a Petr Kotvald pro československý TV seriál Sanitka. Tyhle události a okolnosti však již stojí mimo náš přítomný náhled do archivu České televize.
