Honey Boy – terapie, která rezonuje hlavně díky skvělé režii
Film Honey Boy, který byl v sobotu 11. července uveden v rámci přehlídky Tady Vary, slouží jako jakási terapie tvorbou, ale na rozdíl od jiných podobně vzniklých děl je emočně silný i pro většinového diváka. Může za to především režie a výborné herecké výkony.
V červenci 2017 byl v Georgii zatčen za narušování veřejného pořádku a opilství americký herec a dnes i scenárista Shia LaBeouf (*1986). Při nasazování pout protestoval a řval, utrousil rasistické poznámky na adresu policisty. Záznam toho se stal virálním videem a obletěl zpravodajská média. Nebylo to poprvé, co měl LaBeouf problémy se zákonem. Tři roky předtím při zatýkání ječel a plival na policisty, když se jej pokoušeli zatknout. Navzdory uznávanému výkonu v ambiciózním festivalovém filmu American Honey (2016) to v létě 2017 prostě vypadalo, že kariéra LaBeoufa již také nemusí pokračovat. Herec však po zatčení v Georgii nastoupil – na základě soudního příkazu – do protialkoholní léčebny a během terapie vyšlo najevo, že trpí posttraumatickým syndromem, který „řeší“ právě pitím. Herec si do té doby nemyslel, že to, co v dětství prožil, mu založilo na trauma. Součástí hercovy léčby byla rovněž terapie psaním – a skrze ni si uvědomil komplikovaný vztah se svým otcem. V rámci terapie LaBeouf napsal prvních sedmdesát stran scénáře, který po čase podnítil vznik filmu Honey Boy.
Pusťte si trailer filmu Honey Boy, foto: © 8FLiX Honey Boy je tedy film víceméně autobiografický. Popisuje příběh herce Otise, který zrovna hraje ve velkém akčním blockbusteru – nápadně připomíná LaBeoufův největší hit, Transformers. Už během první minuty filmu nastane výbuch a odmrštění Otisova těla kamsi mezi vraky aut a polovinu zničeného letadla; Otis je v práci, výbuch je součást akčního natáčení. V krátké montáži vzápětí vidíme protagonistův hédonistický život, který kromě hraní zaplňují především alkohol a nezávazné vztahy. Pak však v opilosti bourá a nastupuje do léčebny. A většinu stopáže obsadí vzpomínky.
Dvanáctiletý Otis vyrůstá s rozvedeným otcem, Jamesem, v levném motelu kdesi u dálnice. Zároveň je dětskou hvězdou natáčející v nedalekém studiu televizní seriál. Postupně se odhaluje dynamika komplikovaného vztahu, v němž jsou tradiční role obráceny a dítě de facto živí svého rodiče. James synovi dělá manažera, ale sám je emočně krajně nestabilní, takže mnohem spíš slouží jako Otisův mentor, který se synem cvičí dialogy. Za což mu potomek pravidelně vyplácí peníze. Jenže James není dobrý ani jako mentor: jednou syna chválí a tvrdí, že mu naprosto věří, podruhé se mu vysmívá a ponižuje ho. Několikrát dojde i na násilí.
Otce hraje právě Shia LaBeouf, což byla výborná volba. Musel se vžít do někoho, koho miloval, ale zároveň mu ten člověk způsoboval trápení; díky tomu jde o ztělesnění komplexní. Jamese vidíme jako v zásadě dobromyslného člověka s tyranskými epizodami. Nedokáže se vyrovnat s válečnou zkušeností z Vietnamu a s alkoholickou minulostí. Permanentně se nachází na pokraji výbuchu vzteku. Je to svého druhu nešťastník, pro něhož nelze mít slova jednoznačného odsudku. Z interakcí s Otisem je patrné, že má syna upřímně rád, ale nedokáže mu to dát najevo.
Nabízejí se samozřejmě pochyby, zda opravdu potřebujeme koukat na terapii hollywoodské hvězdičky, která je natolik přesvědčená o vlastní důležitosti, že o svém dětství točí film a líže si rány. Ale platí tu v zásadě to, co u současné literatury pracující s autofikcí, jmenujme kupříkladu Knausgårdův rozsáhlý cyklus Můj boj nebo díla Édouarda Louise. Premisa takových knih je sice z podstaty sebestředná, ale samotné provedení natolik lidské a otevřené vlastní trapnosti a slabostem, že se v tom nakonec dokáže najít téměř každý. Osobní se tak stává sdíleným.
V čem Honey Boy podle mě funguje nejlépe a co snímek chrání před tím, aby byl pouhou terapií, je výborná režie Izraelky Almy Har’el (*1976), která zde sice debutuje na poli hrané tvorby, ale má za sebou uznávané dokumenty Bombay Beach a LoveTrue, který LaBeouf produkoval. Její režie Honey Boy je přesná a pevná. Kde je třeba prodlít, stane se, ale tempo neumdlévá. Některé kamerové jízdy jsou dechberoucí; kupříkladu postavy přecházejí z jedné místnosti do druhé a pokaždé zaujme jiná barevnost a hra se světlem. I když se ve filmu nachází snových sekvencí poskrovnu, atmosféra kolem levného motelu, kde se odehrává většina filmu, má až surreálný charakter. Prostředí motelu je svět sám pro sebe, mimo okolní realitu (v tom poněkud připomíná třeba snímek Florida Project). Občas to nemá daleko ke kýči, ale nikdy to do něj nespadne už jen díky tomu, že vyprávění je určeno dětskou, nevinnou optikou.
Jistě, těžko se vůči takovému filmu vymezuje, když známe okolnosti jeho vzniku. Ale nic to nemění na tom, že jde o silný kus filmařiny a některé záběry jen tak nevyženete z hlavy. Shia LaBeouf v jednom z rozhovorů řekl, že se s otcem sedm let nebavili a po uvedení snímku jsou zase v kontaktu. Když nic jiného, tak takovéhle skutečnosti ospravedlňují existenci děl typu Honey Boy.
Honey Boy (USA, 2019, stopáž 93 minut)
Režie: Alma Har’el, scénář: Shia LaBeouf, kamera: Natasha Braier, hudba: Alex Somers, střih: Dominic LaPerriere. Hrají: Shia LaBeouf, Lucas Hedges, Noah Jupe, Laura San Giacomo, Natasha Lyonne, Maika Monroe, Clifton Collins Jr., Martin Starr, Dorian Brown, Craig Stark, Al Burke, Greta Jung, Ben Maccabee.
