Identita: Projekt o českém grafickém designu píše příběh VELKÝMI PÍSMENY
Na český grafický design se tento podzim upřela pozornost. Projekt Identita zahrnuje hned několik výstupů: stejnojmenný celovečerní snímek, který je od října v kinech, i stejnojmennou výstavu probíhající v Museu Kampa, k níž vyšel obsáhlý katalog. Výstava doplňuje sedmidílný dokument, v němž českým designem provází grafik Aleš Najbrt a jenž byl počátkem roku k vidění v ČT a nyní je dostupný na iVysílání.
Pozornost věnovaná grafickým designérům a designérkám či typografům a typografkám byla a zůstává značně omezená. Občas se ti zasloužilejší dočkají rehabilitace prostřednictvím retrospektivní výstavy nebo knižní monografie. V oboru sice jde o událost, ale mediálně spíše opomíjenou. Proto se multižánrový projekt Identita – příběh českého grafického designu zdá být po dlouhé době oborového „ticha“ nejvelkorysejším počinem za hodně dlouhou dobu. Nikoliv náhodou autoři výstavy mluví o dluhu, který jejím prostřednictvím chtějí splatit. Projekt si klade za cíl zviditelnit možnosti výtvarného pojetí knižních obálek i plakátů a zmapovat nespočet přístupů českých tvůrců či tvůrkyň k vytvoření vizuální identity nebo obalového designu.
Výstava Identita – příběh grafického designu začíná v Museu Kampa oddílem Státnost a propaganda a označuje oblasti, v nichž grafický design hrál nezastupitelnou roli. Nejvýraznější osobností je tu grafik Vojtěch Preissig. Dozvíme se, jak technologie ovlivňovaly tehdejší podobu grafického designu a že se oblibě těšila zejména technika linorytu. Právě Preissigovy linorytové plakáty zaujmou v této části návštěvníka asi nejvíc – na jednom z nich je zobrazena česká vlajka ještě bez modrého klínu. Preissig je zde představen nejen jako grafik a ilustrátor, ale i jako vlastenec, jenž se zapojil do protinacistického odboje a zemřel v koncentračním táboře v Dachau. Proslul rovněž coby typograf, který jako první ve zdejších lokálních podmínkách dovedl poukázat na nedostatky písem dovezených ze zahraničí a reagoval vytvořením plnohodnotného tiskového písma, nazvaného později po svém tvůrci – Preissigova antikva.
Pohled do instalace výstavy Identita – příběh českého grafického designu v Museu Kampa, foto: Museum Kampa – Martin Šimral
Museum Kampa, spolek Typo a společnost Mowshe, Praha: Identita – příběh českého grafického designu
Připravili: Filip Blažek a Linda Kudrnovská, komisař: David Korecký. grafické zpracování: studio Marvil, architektonické řešení: Jan Kloss a Matěj Činčera (studio Okolo).
Museum Kampa, Praha. Výstava trvá do 2. února 2025.
Československo hrálo prim
Preissigovo písmo se stalo jedním z pilířů československé státní identity. Poprvé bylo použito k sazbě při důležité státní příležitosti – řeči T. G. Masaryka, kterou roku 1923 proslovil po přednášce francouzského jazykovědce a slavisty Antoina Meilleta a již vytiskla Státní tiskárna pro Mezinárodní výstavu dekorativního umění v Paříži v roce 1925. Pařížská výstava se stala místem, kde se nově ustavená Československá republika etablovala na mezinárodním poli ve všech oborech umění a kultury. Státní reprezentaci se zde podařilo nemožné, totiž nasbírat nejvíce ocenění a medailí ze všech zúčastněných států a umístit se na druhém místě tehdy nejprestižnější mezinárodní soutěže, hned za pořádající Francií.
Československá republika si v Paříži prostě vydobyla čestné místo na kulturní mapě Evropy. Jelikož mezinárodní i republikové výstavy hrály v tehdejší době nezastupitelnou politickou, ekonomickou i kulturní roli, účast na nich byla příležitostí pro upevnění národní identity. Výstavní akce se tak staly místem pro předvedení i státních cenin, kolků, vlajek, mincí, medailí a diplomů. Místo se v tomto výstavním oddíle také našlo pro plakát Vojtěcha Hynaise k Všeobecné zemské výstavě v Praze v roce 1891; zde kurátoři spatřují počátek oboru grafického designu v českých zemích. Velmi cenným exponátem je i Ústava z roku 1920. Výroba knihy sice spadá až do počátku třicátých let, její význam je však vnímán coby reprezentativní předmět s ceremoniálním přesahem, kdy zvolený prezident pokládá ruku na knihu a přísahá věrnost republice. Logicky pak do tohoto oddílu výstavy v Museu Kampa kurátoři umístili i další doklady národní hrdosti českého národa – plakáty z období sametové revoluce.
Z výstavy Identita – příběh českého grafického designu v Museu Kampa, foto: Museum Kampa – Martin Šimral
Brand, kam se podíváš
V místnosti věnované vizuální identitě (corporate identity) tvoří stěny tmavě modré pozadí, na němž jsou vyvedena loga státních institucí, soukromých firem nejrůznějších zaměření, škol a měst. Takto široká škála typů, stylů a provedení logotypů působí až ohromujícím dojmem a pomáhá uvědomit si vliv a tlak brandingu na prostředí, v němž žijeme. Tmavě modrá barva stěn nejenže celou instalaci spojuje a sjednocuje, ale zároveň dává každému z uvedených logotypů vyniknout stejným, respektive rovnocenným způsobem. Odhaluje se tím jedna z nejdůležitějších informací – totiž jak si logo vede v konkurenci ostatních, jak funguje bez své originální barevnosti i co vše předurčuje jeho použitelnost na různých tiskovinách a mediálních výstupech.
Tyto rozdíly mají návštěvníci možnost posoudit sami, a to ve chvíli, kdy jsou všechna loga srovnána na stejnou velikost a úroveň vedle sebe. Například na stěně s logy měst je dobře vidět, jak vývoj grafického ztvárnění erbu postupně přešel k emblémům, které jednotlivá města charakterizují či naopak používají k tomu, aby se od sebe navzájem odlišila. Podobně jako instituce nebo firmy hledají rovněž města (či městské části) svůj jedinečný výraz pomocí logotypů. Ukázkou může být logo města Zlína, jež mělo jako první po roce 1989 potřebu takzvaného rebrandingu kvůli změně svého názvu, původně Gottwaldova. Aktuální logo odkazuje na návrat k meziválečné minulosti baťovského města.
Ústředním tématem této výstavní části je však pražské metro a historie jeho vizuálního stylu. Informační panely se zjednodušenou mapou tří barevných tras může návštěvník obdivovat v jejich skutečné velikosti z dosud neviděné perspektivy (zblízka a ze všech stran téměř jako plastiku nebo výtvarný objekt) bez toho, aniž by vnímal jen jejich informační rovinu. Kuriozitou tohoto oddělení jsou originální analogové hodiny Pragotron se speciálně vytvořenou sadou číslic stylizovaného písma Digita designéra Jiřího Rathouského, které při zahájení provozu pražského metra v polovině sedmdesátých let minulého století ukazovaly cestujícím přesný čas.
Z výstavy Identita – příběh českého grafického designu v Museu Kampa, foto: Museum Kampa – Martin Šimral
Osvícení nakladatelé a chvála plastu
Zatímco první patro Musea Kampa akcentuje téma plakátů, druhé patro zaujme rozmanitostí knižní produkce počátku dvacátého století a toto období rozkvětu dokládá výběrem knižních obálek a časopisů. Autoři výstavy se snaží ukázat, jak si navzdory cenzuře nebo ekonomickému úpadku udržela česká knižní kultura vysoký obsahový a formální standard. Zásluhu na tom zejména mají nakladatelství, která jim poskytla prostor – kupříkladu Aventinum, Družstevní práce, Fr. Borový, Melantrich, Odeon či Topič. Velmi zdařilé jsou ukázky prací všestranného designéra a uměleckého ředitele Družstevní práce Ladislava Sutnara z let 1930 až 1936, jejichž typickým znakem je asymetrická kompozice s geometrickými tvary a diagonálně umístěnými texty nebo textovými značkami v kombinaci se začleněním fotografií. Zajímavým momentem instalace je, že Sutnarovy práce na výstavě sdílí vitrínu společně s novodobou knihou teoretika designu Jana Rouse, která mapuje český funkcionalismus a vyšla v grafické úpravě Rostislava Vaňka z roku 1978, který zdařile napodobuje onu modernistickou estetiku.
Své zástupce zde má rovněž dětská literatura, i když překvapením pro mnohé možná bude fakt, jak málo prostoru je věnováno současné dětské knize či starším publikacím, jež získaly mezinárodní ocenění. Kurátoři neopomněli vystavit Čapkovu Dášeňku v úpravě Karla Teigeho z roku 1933, Povídání o pejskovi a kočičce z roku 1929 s ilustracemi Josefa Čapka, Fimfárum a Alenku v kraji divů od výtvarníka Oldřicha Hlavsy nebo klasiku českých knihoven – Zahradu Jiřího Trnky vydanou Albatrosem v roce 1985. Druhou polovinu dvacátého století zastupuje řada realizací Zdeňka Seydla a jeho edice pro Československého spisovatele, dále Libor Fára a Jiří Rathouský se svými edicemi pro Odeon nebo František Muzika.
Knihu Identita. Příběh českého grafického designu připravila jako editorka teoretička designu Linda Kudrnovská. Knihu graficky upravili Adéla Svobodová a Filip Blažek, foto: Tomáš Rasl
Raritou tohoto oddílu je zářivě oranžový katalog výstavy Design a plastické hmoty, který upoutá na první pohled. V roce 1972 kurátorka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Milena Lamarová vyzvala designéra, sklářského a konceptuálního umělce a vizionáře Václava Ciglera ke spolupráci na instalaci výstavy Design a plastické hmoty. Cigler považoval invazi plastů do hmotné kultury za revoluční jev. A revoluční se stala i ona výstava, dodnes považovaná za jednu z nejprogresivnějších, které bylo možné v tehdejší době navštívit. Stěny a strop výstavního sálu pokrývaly nafukovací plastové válce, od nichž se odrážely jiskřivé barvy italského a severského soudobého nábytku, který se Lamarové podařilo pro výstavu zapůjčit. Z tehdejších komentářů vyplývá, že tato odvážná instalace působila ve zdejším prostředí jako filmové sci-fi.
Pro nás je důležité, že Václav Cigler demonstroval estetické kvality a poddajnou tvárnost plastických hmot i na vizuálu výstavy. Pro monochromní plakát v sytě oranžové, bílé a černé variantě navrhl reliéfní op-artový rastr z vypouklých polokuliček s vytlačeným písmem. Plastovým objektem, povýšeným na roveň exponátům, se stal i samotný katalog netypického zaobleného formátu s dvojitou transparentní obálkou sepnutou umělohmotnými kroužky. Katalog, který vyniká svou fluorescentní barevností, je opticky velmi efektní a dnes je vyhledávaným sběratelským artiklem.
Pohled do instalace výstavy Identita – příběh českého grafického designu v Museu Kampa, foto: Museum Kampa – Martin Šimral
Znovuobjevené Botasky
Poslední místnost, jíž dominuje aranžovaná vitrína s ukázkami obalového designu, módy nebo grafických intervencí do produktového designu, nenápadně ukrývá jeden optimistický příběh, v němž hraje grafický design hlavní roli. Na počátku bylo školní zadání navrhnout sportovní botu. Tehdejší studenti UMPRUM Jakub Korouš a Jan Kloss si vybrali firmu Botas ze Skutče (dříve Botana) a kromě původního zadání přidali ještě veškerou propagaci včetně obalu. Základem zadání bylo nové grafické pojetí bez ohledu na funkčnost boty, talentované studenty však zajímala spolupráce grafického designéra s výrobcem a práce na konkrétním výrobku.
Zrodila se svěží kolekce plná barev a zároveň tradičních českých symbolů. Výrobce návrhy zaujaly natolik, že novou kolekci zařadil do výroby. Následovala nejen řada ocenění, ale hlavně raketový nárůst tržeb a návrat skomírající značky Botas do kategorie nejnovějších a nejžádanějších trendů. Psal se tehdy rok 2009 a kolekce retro tenisek Botas classic 66 obrátila dosavadní postup od výrobce směrem k designérovi vzhůru nohama. V současnosti značku přebraly zlínské Vasky podnikatele Václava Staňka a Botas, tradiční výrobce sportovní obuvi, píše svou další kapitolu.
Z výstavy Identita – příběh českého grafického designu v Museu Kampa, foto: Museum Kampa – Martin Šimral
Tak trochu učebnice…
Celý projekt Identita vznikl na základě mnoha rozhovorů s výtvarníky a designéry, což tvůrcům poskytlo množství materiálu k výběru. Výstava má ambici být souhrnným zhodnocením českého grafického designu, a to ve velmi širokém záběru. Na hlubší sondu do dané problematiky nebo zapojení do evropského kontextu nedosahuje, i když celkový obraz o vývoji oboru nastiňuje zdařile. Co se povedlo, pokud i to bylo záměrem kurátorů, je jasná snaha o edukativnost a přehlednost. I taková ambice má nemalý smysl a není rozhodně na škodu být klíčem k náhledu na tak široký obor.
V expozici se snad mohlo nacházet více doprovodných textů. Obrazovky, které instalaci na několika místech doplňují, slibují medailony vybraných tvůrců, jde však o scény z již sestříhaných rozhovorů natočených pro televizní seriál. Zde se prostor pro pár dalších informací nebo obrazových ukázek přímo nabízí.
Pohled do instalace výstavy Identita – příběh českého grafického designu v Museu Kampa, foto: Museum Kampa – Martin Šimral
Vnímám snahu tvůrců neopomenout důležitá jména, podobně jako věnovat vybraným grafikům stejně prostoru. Výsledkem je paradoxně dojem, že exponátů je vlastně spíš málo. Je jasné, že do vymezeného prostoru se řada témat nevejde, přesto je například reklamní plakát ve spojení s fotografií zmíněn jen okrajově v souvislosti s několika fotografiemi Freda Kramera a informace o nejvýznamnější přehlídce Bienále grafického designu Brno chybí docela.
Autoři si vybrali cestu členění podle oblastí, do nichž grafický design významně zasahuje, a stejnou strukturu dodrželi i v knižním katalogu. V místnosti zabývající se státností a propagandou se tedy divák dozví nemálo o historii naší země právě díky plakátům a ukázkám dobové typografie. Tímto rozvržením však mohou některá témata zapadnout z hlediska chronologie. Příkladem je osobnost architekta a typografa Zdeňka Rossmanna, který je v úvodní místnosti zastoupen dvěma propagandistickými plakáty z let 1943 a 1948, zatímco ve druhém patře jsou k vidění jeho typografické realizace z třicátých let, dnes považované za stěžejní díla českého funkcionalismu. Bez rozšířené popisky nebo doprovodného textu tak může vzniknout matoucí dojem zdůrazňující méně významná období nebo díla. Je nutné zmínit, že na co nezbyl dodatečně prostor na výstavě, to nabízí publikace.
Z výstavy Identita – příběh českého grafického designu v Museu Kampa, foto: Museum Kampa – Martin Šimral
Návštěvník výstavy v Museu Kampa může tudíž nabýt dojmu, že rychle listuje učebnicí dějin českého grafického designu, kde nezbývá prostor pro delší zastávku nebo menší odbočku. Expozice by se možná hodila do rozsáhlejších prostor, jež by umožňovaly bohatší instalaci. Tvůrci by se mohli zastavit u některého tématu déle, nebo jej prozkoumat více do hloubky. Paradoxně v době nejrůznějších audiovizuálních možností, jež projekt mohou oživit a „rozhýbat“, zůstává nejzdařilejším výstupem přehlídka vybraných plakátů a knižních obálek, které jsou řadou grafiků stále považovány za královskou disciplínu. Může-li výstava svou „stručností“ návštěvníka překvapit, jeho dojem plně vyvažuje pročítání obsáhlé publikace, která je velmi vydařená po obsahové stránce a zaujme i precizně vypracovaným provedením.
Proč tedy jít na výstavu do Musea Kampa? Protože s grafickým designem je tomu stejně jako s jinými uměleckými obory: Je dobré prozkoumat originály plakátů, knižních obálek nebo informační panel pražského metra v originální podobě a velikosti. V současném prostředí, které nás obklopuje každodenní masáží blikajících bannerů, se pohled na staticky visící plakáty na stěnách zdá být obohacujícím zklidněním. Návštěvník odhlédne od všudypřítomných rozbalujících se reklam nebo vyskakujících pohyblivých oken a teprve tváří v tvář kupříkladu originálům samizdatů je konfrontován s účinkem na stroji psaného slova v objemu celé knihy nebo překvapen vysokou úrovní jejího zpracování, vědom si podmínek, za nichž vznikaly.
Z výstavy Identita – příběh českého grafického designu v Museu Kampa, foto: Museum Kampa – Martin Šimral
Když kniha je svébytným dílem
V návaznosti na projekt Identita – příběh českého grafického designu je třeba zmínit výstavu Kniha je Art, která byla do 20. října k vidění v Královském letohrádku na Pražském hradě a svým obsahem na projekt Identity navazovala. Kromě průřezu zajímavými pracemi české knižní kultury ze sbírek Archivu Pražského hradu a Památníku národního písemnictví / Muzea literatury zde byly vystaveny vybrané tituly ze soutěží o nejkrásnější české knihy minulého i tohoto století, jimž dominovaly zejména práce Jana Solpery, Oldřicha Hlavsy nebo Zdeňka Zieglera. Ve výčtu nechyběla ani řada autorů zabývajících se knižní úpravou v šedesátých letech minulého století, například František Muzika, Libor Fára nebo Zbyněk Sekal.
Nejzajímavějším a nejpůsobivějším se stal nevelký výběr publikací, které pracují s knihou jinak. Přesahují za hranice výtvarného umění a transformují knihu na objekt vizuálního vyjádření, sochu nebo gesto. Byla zde k vidění díla Kryštofa Kintery, Evy Koťátkové nebo například Avantgardní interaktivní kniha, ve skutečnosti knižní asambláž multimediálního umělce Jiřího Černického, která poeticky pracuje s prvky hry a zapojuje zároveň geometrii a technologii. Za pozornost stál i Domek snů sochaře Františka Skály, tvořený knihami skrytými za průsvitnými sešitými stěnami malého domečku, symbolizujícího mentální svět čtenáře, který se mu otevírá v momentě rozsvícení lampičky na nočním stolku v bezpečí domova.
Svou práci zde představil slovenský umělec Matej Krén, jehož znají hlavně pravidelní čtenáři Městské knihovny v Praze. Pro tamní foyer totiž vytvořil „nekonečný“ sloup z knih (Idiom z roku 1998) a v Letohrádku byl zastoupen dílem Kniha vzduchu. Drasticky rozervaná a jakoby zubem času „ohlodaná“ kniha zosobňuje degradaci formy a možné zastření obsahu knihy, která umí být intimním společníkem člověka, i když zároveň mnohdy překlene trvání jednoho lidského života.
Nejvíce do konceptu projektu Identita zapadl Žaltář pro trapistický klášter Sept Fons ve Francii z dílny grafického designéra Roberta V. Nováka. Vznikl v roce 2005 ve spolupráci s Radimem Babákem a Ondřejem Tobolou a získal řadu ocenění u nás i v zahraničí včetně jedné z cen Czech Grand Design. Kniha obřích rozměrů s velkými písmeny vypadá jako divadelní atrapa. Jde však o plně funkční zpěvník nově přeložených středověkých textů, určených pro denní používání a ve sporém osvětlení kaple z ní mohou přezpívávat žalmy až tři mniši najednou. Žaltář vznikal ve spolupráci s mnichy v průběhu několika let a byl vyroben na zakázku ve dvaceti čtyřech exemplářích z kůže, pergamenu a hliníkových desek. Mniši se společně s designéry na jeho tvorbě podíleli s vědomím, že kniha nebude sloužit pouze jim samotným, nýbrž i následovníkům, jelikož minulý žaltář jim vydržel tři sta let. Práce Roberta V. Nováka dokládá, že kvalitní grafický design může vynikat nadčasovostí.
