Jak se na světě ocitl Vrah mezi námi čili neúprosný filmař Fritz Lang
V archivu iVysílání můžete do 28. srpna zhlédnout pozoruhodný německý snímek Fritz Lang mezi námi. Pozoruhodný jednak svou formou, jednak obsahem – nahlíží osobnost slavného filmaře znepokojivou optikou.
Německý režisér Fritz Lang (1890–1976) je podepsán pod řadou mimořádných titulů světové kinematografie. V rodné zemi natočil třeba Unavenou smrt, Nibelungy, Metropolis a Vraha mezi námi, v americkém exilu snímky Byl jsem lynčován, Přes práh smrti.
Zejména Vrah mezi námi (s ústřední postavou, jež je v originále nazvána „M“ – což je první písmeno ve slově Mörder neboli vrah) náleží k nepominutelným dílům. Lang snímek vytvořil roku 1931, inspirován aktuálními případy sériových vražd, které ve dvacátých letech děsily německou společnost. Předložil dílo, jež dodnes ohromuje jak vypravěčstvím (zvláště pak vynalézavým zvládnutím náročné technické novinky, jakou byl zvuk), tak sdělením, které v lecčems narušuje či dokonce převrací klišé. Do pátrání po vraždícím psychopatovi se totiž zapojí i zločinecké podsvětí, „cechy“ žebráků a zlodějů. Obávají se, že pozornost dlouho neúspěšné policie se zaměří právě na ně, aby vykázala aspoň nějaké výsledky. Mimochodem: Vraha mezi námi československá meziválečná cenzura nejprve zakázala, teprve po roce jej uvolnila do tuzemských kin. Nacisté v Německu snímek zakázali poté, jakmile se dostali k moci. Důvod: Lang s nimi odmítl spolupracovat.
Mezinárodní trailer k filmu, zdroj: Youtube O téměř století později se Gordian Maugg (* 1966), u nás v podstatě neznámý německý scenárista a režisér (ČT od něho před čtvrtstoletím uvedla film z roku 1993 Olympijské léto), rozhodl vzdát velkému tvůrci hold. Zvolil si okamžik, kdy Lang zvažoval, jak by měl Vraha mezi námi pojmout. Maugg zvolil koncepci, kdy do životopisného příběhu vstupují úryvky z původního díla, aniž by to divák vždy okamžitě rozpoznal, neboť Maugg natáčel černobíle, používal obdobné obrazové či střihové postupy s jízdami kamery i velkými detaily, záměrům podřídil i hereckou složku. Kameramani Lutz Reitemeier a Moritz Anton si pohrávají s obrazovou expresí, kupříkladu vyžívají kontrastu světla a stínu pro nastolení pocitu ohrožení. Rovněž hudební doprovod Tobiase Wagnera evokuje někdejší zvyklosti, zaslechneme i pověstný operní motiv z Griegova Peer Gynta, který si vrah píská. Vyskytují se tu i svého druhu dokumentární prvky, když na počátku příběhu vyslechneme informace, čím vším se Lang dosud prosadil a proč byla jeho dosavadní tvorba jedinečná; později k tomu přistupují „roztočené“ dobové novinové titulky informující o pátrání či o peněžních odměnách.
Maugg přitom nevychází z jednoznačně doložitelných událostí, spíše domýšlí možný průběh dění, jež posléze vedlo k vytvoření Vraha mezi námi. Fritze Langa (ztělesnil jej Heino Ferch) modeluje jako téměř bezcitného umanutce, jenž při sbírání podkladů zapomíná na lidi kolem sebe. Výpravy po stopách zločinů jej jakoby ve vizích a přeludech uvrhují do blízkosti pachatele. Jeho vztahy těkají mezi kriminálním radou Gennatem (Thomas Thieme), samolibým vrahem žen a dětí Kürtenem (Samuel Finzi) a scenáristkou Theou von Harbou (Johanna Gastdorfová), tedy vesměs postavami s reálným předobrazem.
Záběr z Langova filmu Vrah mezi námi, v originále se snímek jmenuje M. Na fotografii představitel hlavní role Peter Lorre. zdroj: The Criterion Collection Důležité jsou ženské figury vesměs ztvárněné Lisou Charlottou Friedrichovou. To žádá vysvětlení: Lang v Mauggově interpretaci vnímá svou dávnou lazaretní ošetřovatelku (dobrovolně nastoupil v čase první světové války do rakouské armády), dále svou první manželku, herečku Elisabeth Rosenthalovou, i kamarádku jedné z vrahových obětí jako bezmála jednu a tutéž osobu, když si mžitkově vybavuje mnohdy traumatické zážitky z minulosti. S rozechvěním vzpomíná na dívku, která jej za války ošetřovala, na manželku, jež (možná) spáchala sebevraždu nebo ji v pominutí smyslů zabil právě sám Lang. Elisabeth byla vyděšena přítomností Langovy spolupracovnice i milenky – spisovatelky a scenáristky They von Harbouové. Ta se ostatně roku 1922 stala jeho druhou manželkou. Rozvedl se s ní těsně před svým odchodem z nacistického Německa, zatímco ona ochotně vstoupila do služeb nových mocipánů.
V těchto retrospektivách se Lang vyrovnává se svým svědomím a tíhou dávných provinění, což je rovina, která vrcholí ve stále niternějších rozmluvách s vrahem Kürtenem, jehož pohnutky i mentalitu se filmař dlouho marně snaží pochopit; chce především zjistit, co během vraždění pociťoval. (Ze závěrečných titulků vyrozumíme, že Kürten byl popraven dva měsíce po premiéře Vraha mezi námi.) V jeden okamžik se Lang dokonce Kürtenovi, coby svému zpovědníku, svěří se zasutou válečnou vzpomínkou na vraždu, kdy vlastnoručně zabil ruského protivníka, který z kulometného hnízda ohrožoval útočící rakouské vojáky.
Mauggův snímek věrohodně – a úchvatně! – zpodobňuje Langovu posedlost prací, kterou vnímá coby poslání; přibližuje velikášství, s nímž Lang pojímá sebeprezentaci (výmluvný okamžik, kdy zlehčuje své režisérské kolegy) i sebejistotu (vystrnadí hlouček nacistů, kteří v restauraci obsadili jím vyhlédnutý stůl). Uvědomíme si, že Fritz Lang byl výjimečnou osobností, s níž bylo obtížné vyjít, avšak díky tvrdohlavosti dosáhl maximálního prosazení svých záměrů jak ve vlasti, tak později v USA. Nebylo by bývalo od věci, kdybychom společně s Mauggovým filmem mohli znovu spatřit Langův převratný počin Vrah mezi námi (ČT naposledy uvedla před sedmi lety).
Plakát k filmu Fritz Lang, který nyní ČT uvádí pod názvem Fritz Lang mezi námi, repro: Archiv ČT
Fritz Lang mezi námi / Fritz Lang (Německo, 2016, stopáž 104 minuty)
Režie: Gordian Maugg, scénář: Gordian Maugg, Alexander Häusser, kamera: Lutz Reitemeier, Moritz Anton, hudba: Tobias Wagner, kostýmy: Genoveva Kylburgová, střih: Florentine Brucková, Olivia Retzerová. Hrají: Heino Ferch, Samuel Finzi, Johanna Gastdorfová, Michael Mendel, Thomas Thieme, Maximilian von Pufendorf, Peter Harting, Franz Himmelreich, Lena Münchowová, Lisa Charlotte Friedrichová.
