Jazz je zase cool: Kamasi Washington a jeho parta to vysvětlí v Arše

Když v roce 2015 vydal Kaliforňan Kamasi Washington jako debut hned trojalbum The Epic, zapůsobilo to jako zpráva, že jazz po nějakou dobu doutnal v ústraní a teď ho mladí lidé přinášejí znovuzrozený a obnovený. Kamasi Washington už předtím aranžoval skladby pro megaúspěšného rappera Kendricka Lamara a od ryzího jazzu s Herbiem Hancockem si odskakoval k rapperovi Snoop Doggovi. Hudebně i přátelsky vykrystalizovala silná losangeleská parta s producenty Thundercatem a Flying Lotusem.

Kamasi Washington, narozen 2. února 1981 v Los Angeles, foto: kamasiwashington.com

Potom se Kamasi obklopil – vesměs afroamerickými – hudebními přáteli a z dlouhodobého zkoušení vykrystalizoval amalgám stylů, v jehož centru sálá občas až extaticky kosmický jazz, oslavné hraní v tradici pozdního Coltranea a Pharoaha Sanderse. Tomu se Washington přibližuje i slavnostním ornátem, v němž se na scéně tyčí coby středobod početné skvadry muzikantů. „Hodně jsme toho spolu zažili, a nejen hudebně. Tahali jsme společně kámoše z vězení. Máme společné přátele, co už tu nejsou. Hrajeme basketbal, jeden za druhého platí parkovací pokuty, půjčujem si peníze. Posloucháme muziku,“ říká Washingtonův klávesista v dokumentu amerického rozhlasu NPR.

Kamasi si uměl počkat – The Epic vydal až ve 34 letech. Album skutečně funguje jako statement: jazz je živý a navíc plný přátelství k lidem z okolních žánrů; pryč je stylový purismus. Jistěže je velmi šťastné, že ze středového jazzu vyrážejí saxofonista & spol. k melodičnosti soulu, k rychlé a jasné komunikaci hiphopu a také ke sborům a smyčcům – tedy k ozvěně klasiky, která kapele pomohla k ukotvení v artových a evropských kruzích.

Obal trojalba The Epic, které Washington zveřejnil roku 2015; nahrávka čítá téměř 174 minut a vydala ji značka Brainfeeder, repro: Brainfeeder

Kamasi Washington prožívá ohromný úspěch díky kombinaci několika faktorů. Některé vycházejí ze samotné muziky, některé z dobrého nastavení vůči tématům doby. Nesmírně dobře funguje šťavnatost Washingtonovy muziky, která je plná života, v obřadním troubení se dotýká oslav ducha, hlásí se k mystickému propojení celého kosmu, ale taky sestupuje do nitra tradice. Jeho hra je totálně tělesná, má sexy otevřenost i touhu po spojení na obyčejné lidské úrovni. Naživo je obratem vidět, že Washingtonova smečka ví, co je kamarádství, a kombinuje ho s disciplínou hráčů komplikovanější hudby.

Washington se zkrátka výborně potkal s obecným pocitem, že jazzová tradice potřebuje nového věrozvěsta a že lidem se chce vyvažovat virtuální život něčím, co naplňuje staré funkové heslo: „Pohni zadkem a mysl se přidá!“ Vycítil, že dnes už snad ani nejde hrát čistý jazz a že se lze zasíťovat s hiphopem, soulem, s taneční muzikou a vůbec s uměním přirozeně, protože aktivnější publikum během posledních dekád poznalo v reálném světě i v hudebním myšlení, že tyhle komunity se přelévají.

Fotografie ohlašující nové album – má vyjít 22. června 2018, foto: kamasiwashington.com

Na světě je jistě hodně dobrých a osobitých jazzmanů současného střihu, avšak Washington byl ve správnou dobu na správném místě a vypracoval se v reprezentativní figuru. Dokonce trochu zvláštně vyčnívá v dnešní scéně, která si už odvykla akcentu na velké hvězdy. Po desce Epic zatím vydal jen kratší titul Harmony of Difference, jenž vychází z instalace, kterou od něj vloni objednalo newyorské Whitney Museum. Zároveň si však dopřává spolupráce přes hranice stylů s hiphopery Run The Jewels i popovými Portugal.The Man. Teď v červnu vyjde Washingtonově partě druhé album – Heaven and Earth. Od května do listopadu je skupina na turné čítajícím půlstovku zastávek na třech kontinentech – v Evropě, USA, Kanadě a Japonsku. Na pražskou premiéru přijíždí v době, kdy ji pořád lze pokládat za čerstvě rozjetý organismus, který zatím nestihl upadnout do rutiny.

Autor je hudební publicista, scenárista a režisér