Donald Trump je můj brácha. Portrét Kanye Westa jako šílence

Co mají společného současný americký prezident a rapper Kanye West? Každý jejich příspěvek na Twitteru vzbudí povyk. Teď je jejich vazba ještě silnější: rapová hvězda se na microbloggingovou sociální síť vrátila po delší pauze v polovině dubna a hned na sebe strhla pozornost prohlášením „Donald Trump je můj brácha“. Kanye West se pak dokonce nechal vyfotit v ikonické kšiltovce Make America Great Again a následně se sešel i s některými postavami alt-right hnutí. Prezident podporu od celebrity schválil, samozřejmě také skrze Twitter. West ovšem – a celkem očekávatelně – schytal kritiku od hiphopové komunity, včetně několika blízkých spolupracovníků. Paktovat se s někým, kdo zosobňuje zpátečnickou rasovou politiku? Kanye West s tím, zdá se, nemá problém.

West se s Trumpem krátce sešel už předloni v prosinci, tedy těsně po jeho vítězství ve volbách. Rapper nedávno přiznal, že to bylo zrovna v době, kdy byl závislý na prostředcích proti bolesti a moc nevnímal, co se kolem něj děje. Jenže svůj obdiv k prezidentovi od té doby nezmírnil, spíše naopak. „Trumpovo vítězství znamená, že i já se můžu stát prezidentem,“ rapuje v novém singlu Ye vs. the People, v němž s pomocí kolegy T.I. překlápí zmíněnou twitterovou debatu do rapového songu. Je to zajímavý způsob, jak se vyrovnat s kritikou, která se na něj snesla; v dotyčném textu se West snaží vysvětlit, že Trump je někdo, kdo mění pravidla politické hry a tím inspiruje ke změně. „Cítím povinnost ukazovat lidem nové myšlenky (…) Make America Great Again měla negativní konotace a já jsem to vzal a dal jsem tomu nový směr. Přidal jsem empatii, péči a lásku,“ rapuje West v písni.

Umělcova láska k americkému prezidentovi bavila i britský tabloid The Sun, repro: The Sun, video: Youtube

Vzít populistický slogan, který kvůli své mnohoznačnosti vlastně neznamená vůbec nic, a tvrdit, že ho převracím k novému významu, vlastně není nic moc jiného než populismus na druhou. Kanye West v dalších tweetech hojně mluví o lásce a porozumění, tedy o něčem, co radikální pravicové hnutí tak úplně nezosobňuje. V jedné YouTube debatě dokonce rapper prohlásil, že „Afroameričané si otroctví zvolili sami“, což vzbudilo další vlnu rozhořčení. Podle všeho je to přesně to, co Kanye West chce. Vlastně se dá docela dobře očekávat, že v následujících týdnech přijdou další kontroverzní výroky. Kanye West totiž není pouze rapper, který posledních patnáct let konstantně posouvá hranice svého žánru, nýbrž také mistr vyhroceného marketingu.

Mezi informacemi, jimiž West svůj Twitter krmil poslední týdny, byla i ta, že na začátek léta chystá hned pět nových desek, počínaje červnem prý vyjde každý týden jedna. Těžko říct, zda se tak skutečně stane – zní to jako megalomanský nápad dokonce i na Kanye Westa. Nicméně: mohla by to být jedna z možných interpretací šílené kampaně. Vydání jeho desek totiž pokaždé provází neobvyklý humbuk: ať už je to vypouštění písniček přes Twitter před vydáním alba My Beautiful Dark Twisted Fantasy (2010), či kontroverzní video s nahými celebritami ke skladbě Famous, které na YouTube uvádělo zatím poslední desku (z roku 2016) The Life of Pablo (v posteli se ostatně ocitl i Trumpův dvojník).

Twitter Kanye Westa je každopádně pojem sám o sobě. Rapper už vlastně nedává rozhovory médiím, takže sociální síť je jeho jedinou platformou, jak světu sdělit novinky. Krátké, úderné hlášky připomínají rapovou slovní kadenci. West dokonce nedávno prohlásil, že se chystá sepsat filozofickou knihu, která vyjde v podobě tweetů. Způsob, jakým rapper používá Twitter, má – věcně vzato – dost blízko právě k Trumpovi. Ten přece rovněž přes Twitter komunikuje se světem: poznámky zveřejňované pozdě v noci posílily jeho image autentického nepolitika, který říká často kontroverzní věci, aniž by si je nechal schvalovat svými poradci. A dost pravděpodobně mu to pomohlo na cestě do Bílého domu.

Máme tak zjevně co do činění s dvojicí megalomanů, kteří baží po pozornosti, nebo bez ní dokonce nemůžou existovat. U Trumpa měl během předvolební kampaně člověk pocit, že není ani tak důležité, co říká, prostě jen chrlil co možná nejkontroverznější výroky a o zbytek už se postarala pohoršená média. West si s populismem pohrává dlouhodobě, pro jeho tvorbu však měla jistá výstřednost či nezakotvenost blahodárné účinky – nikdo před ním nedokázal s takovou lehkostí propojit postupy popu s avantgardou, s dějinami černého soulu či se současnou elektronikou. Zatím mu to vždy vycházelo. Přiznejme si, že jestli má někdejší rockový chameleon David Bowie nějaký současný ekvivalent, je to právě Kanye West, jehož diskografie čítá sedm alb: každé je jiné, a přitom každé skvělé.

Ibrahim Ebro Darden, americký moderátor, v rozhovoru s Kanyem Westem, zdroj: Youtube

Kanye West má mezi popovými hudebníky nového milénia výsostné postavení. Auru génia si navíc sám poctivě buduje. Jestliže v současnosti bodují spíše muzikanti s image obyčejných smrtelníků (Adele, Taylor Swift), West se nikdy nezdráhal sám sebe prohlašovat za výjimečného. A to nejen v hudbě, ale i v módním průmyslu, do něhož podniká výlety. Jeho nadčlověčí sebevědomí možná má co do činění i s jeho současnou twitterovou tirádou. Nabyl dojmu, že coby kreativní génius si může dovolit cokoliv – třebas vyjadřovat obdiv postavě, kterou liberální Amerika nenávidí. Jako kdyby se ocitl mimo dobro a zlo, přesně jak to vyžaduje romantická představa vyvolené osobnosti. Mimo tradiční politické škatulky, jako je levice a pravice, liberalismus a konzervativismus nebo dokonce rasismus.

Jenže tohle všechno má své meze. Westovi dosavadní kontroverze procházely proto, že po nich následovaly hity a výtečné desky, které otevíraly hip hopu nové dveře. Elektronické smuténky z 808s & Heartbreak zkřížily rap a emoce, My Beautiful Dark Twisted Fantasy výtečně mixuje intimitu a bombastičnost, hlučný Yeezus do žánru vrátil agresivitu a i chaotickou kolekci Life of Pablo, kterou West dokonce dodělával ještě po jejím vydání – i to dnešní streamingová doba umožňuje – nakonec vzali fanoušci na milost jako záznam roztěkané mysli rapového písničkáře, který čím dál víc pracuje metodou pokus–omyl.

Pár měsíců po vydání zmíněné (zatím poslední) desky West zkolaboval a načas skončil v psychiatrické léčebně. Tato skutečnost nahrává spekulacím, že jeho současné výroky patří někomu, kdo svoji životní situaci nemá úplně pod kontrolou. Image šílence, který si může dovolit cokoliv a vždycky mu to projde, automaticky nezaručuje benevolentní přijetí jeho hudby. Možná spíš naopak. Kanye West si tentokrát pomyslnou laťku nasadil dost vysoko na to, aby měl problém ji s pěti novými deskami v pěti týdnech překonat.