Hip hop jako vysoké umění. Co znamená Pulitzer pro Kendricka Lamara?

Bylo to skoro přesně před padesáti lety. V listopadu 1967 jamajská rodina Campbellových se šesti dětmi dorazila do Jižního Bronxu. Bydlení našla v jednom z činžáků čtvrti, kterou od zbytku města odřízla dálnice Cross Bronx a vytvořila tak základy chudinského ghetta, v němž se soustředily rodiny přistěhovalců. Campbellovi byli jedni z nich.

Do New Yorku přijeli za novými příležitostmi, ve Státech je však nejdřív ze všeho přivítaly zima a krize na pracovním trhu. Mezi šesti dětmi byl i dvanáctiletý Clive, kterému se po Jamajce obzvláště stýskalo. V nevábných prostorách obřího betonového sídliště začal pár let nato pořádat taneční večírky, které si pamatoval ze své rodné země. Dal si jméno Kool Herc a místo reggae a dubu hrál z vinylů Jamese Browna a Sly Stonea. Když si všiml, že lidé chtějí tančit hlavně na frenetické rytmické pasáže, vymyslel djskou metodu takzvaného kolotoče, při níž pouštěl ze dvou desek pořád dokola jen právě tyhle výbušné části. Když potom do nich začal skandovat – rovněž po vzoru reggae soundsystémů –, zrodil se hip hop.

Zhruba o půl století později získává Kendrick Lamar Pulitzerovu cenu za album DAMN. Jako vůbec první rapper v historii. Hudební odnož ceny, která je ve světě známá hlavně coby prestižní ocenění pro novináře a spisovatele, se uděluje od roku 1943. V seznamu dosavadních vítězů dominují skladatelé vážné hudby. První jazzman ji dostal teprve roku 1997, z kategorie muzikantů operujících v oblasti popu zatím nikdo. Přesto prý bylo letos rozhodnutí poroty jednohlasné. DAMN. je podle ní „virtuózní kolekce písní spojená pouliční autenticitou a rytmickým dynamismem, která nabízí působivý vhled od komplexity moderního života Afroameričanů“.

Album Kendrick Lamar: oceněné album  Damn, zdroj:Youtube.com

Hip hopu tato cesta trvala déle než třeba rocku, který byl napojený na kontrakulturní hnutí šedesátých let, jež přirozeně prorostlo do DNA společenských a politických debat. O dvě dekády později už rockové hvězdy cítily potřebu pořádat benefiční koncerty nebo bojovat proti apartheidu. Rap musel porážet kromě generační i rasovou bariéru.

Začátky hip hopu jako hudebního žánru se datují do konce sedmdesátých let. Tehdy bylo skandování do funkových beatů považováno za módní vlnu, která rychle přejde. Nepřešla, a když se rap sebevědomě napojil v druhé polovině osmdesátých let na příběhy ze života afroamerických gangsterů, dostal i svůdný mediální obraz, který začal prodávat desky bílým teenagerům z předměstí. Vznikla nová rebelská hudba. Nadále však byla považována za příliš primitivní na to, aby splňovala parametry vysokého umění. Když na začátku tisíciletí někteří literární vědci seriózně srovnávali Eminemovy verše se Shakespearovými sonety, byla to možná první vlaštovka uznání.

Hip hop je po celou svou existenci spojen pupeční šňůrou s hnutím za emancipaci Afroameričanů. První černošský prezident Barack Obama se s předními rappery, jako jsou Jay-Z nebo Kanye West, běžně scházel v Oválné pracovně a probíral s nimi problémy jejich menšiny; možná právě to byl symbolický průlom rapu do establishmentu. A zatímco v hitparádách dál vládnou populistické verze hip hopu, jeho vliv se šíří do míst, kde by dříve byl nemyslitelný. Obří úspěchy před dvěma lety slavil broadwayský muzikál Hamilton, v němž rapují „otcové zakladatelé“ USA. Jeho tvůrce Lin Manuel Miranda za něj získal kromě cen Tony a Grammy také Pulitzera (v kategorii dramatické tvorby).

Jedním z  nejoceňovanějších televizních seriálů poslední doby je Atlanta, vrstevnatý příběh o životě ve velkoměstě s dominantním afroamerickým etnikem, jehož hlavním hrdinou je městský lůzr z hiphopové komunity. Toho ztvárnil Donald Glover, zároveň režisér a scenárista seriálu. Glover si za první sérii Atlanty odnesl vloni dvě ceny Emmy a dva Zlaté glóby a i aktuálně běžící druhá série sbírá nadšené ohlasy kritiky.

Kendrick Lamar je přesně tou postavou, kterou rap potřeboval k tomu, aby zaujal umělecké kruhy. Třeba ty, které udílejí Pulitzera. Trochu angažovaný Bruce Springsteen, trochu poeticky inovativní Bob Dylan a trochu sonický experimentátor jako třeba David Byrne – Lamar posouvá hranice hip hopu do budoucnosti a přitom zůstává věrný tradicím „černé“ hudby. Jeho předchozí počin To Pimp a Butterfly byl fascinující odyseou do dějin jazzu a funku, skrze niž propojoval boj za občanská práva šedesátých let se současností, k níž patří policejní násilí na Afroameričanech. Cena od Kolumbijské univerzity v New Yorku určitě nezpůsobí, že Lamar prodá víc desek; těch prodává dost už teď. Mohla by však pomoci rapperům, kteří pracují s hudební formou stvořenou Kool Hercem v ghettu Bronxu, aby se k ní nebáli přistupovat s uměleckými ambicemi.