Jedna báseň. Autorky čtou: Jitka N. Srbová

Jitka N. Srbová začínala coby básnířka v okruhu internetové básnické komunity, druhdy přehlížené, nyní spíše skomírající. Doby tuzemského publikování básní na internetu v někdejší podobě literárních serverů jsou, zdá se, pryč. Vracejí se izolované básně na facebookových profilech nebo v internetových magazínech, jako je Nedělní chvilka poezie, a rozšiřuje se obec příznivců takzvané instagramové poezie. Jitka N. Srbová, a spolu s ní třeba i Ladislav Zedník nebo Jonáš Hájek, se od té doby stali respektovanými „tištěnými“ básníky – vydávají knihy.

Jitka N. Srbová nedávno publikovala svoji čtvrtou sbírku nazvanou  Svět:. Ona dvojtečka v titulu je podstatná. Dvojtečka je interpunkční znaménko, jehož funkcí je otevřenost; může po ní následovat výčet, výklad nebo vysvětlení. V tomto případě je na čtenáři, jak svůj svět prostřednictvím této poezie obsadí.

Hned v první básni Světa:, nazvané Začít, je zdůrazněn aspekt světatvorby, stvořitelství. Přistihujeme při něm boha, boha pokročilého i zelenáče, boha amatéra, jemuž snadno ujede ruka, boha teenagera, který si z celé té úlohy udělal hru. Tím bohem je v případě této sbírky čtenář. Vsazuje Svět: do svého kontextu, v němž by se jeho náplň měla proměnit.

Dvojtečka, to rozevřené a rozevírající interpunkční znaménko, modulátor či proměnná, kterou lze přeobsazovat, složená závorka, po níž má všechno teprve přijít: ten pravý začátek, úvod i pokračování, náplň, úhrn, možnost, říká čtenáři: všechno, co jsem zamýšlela, jsem zamýšlela nechat na vás. To vy si musíte vytvořit svůj svět Světa:. Vy sami si musíte dosadit, co chcete, potřebujete, znáte, nebo čeho se obáváte a co odmítáte, ale co váš svět přesto tvoří. V této sbírce se svět nekonstatuje, neuzavírá a nerámuje, on se v ní otvírá málem jako rodička: vám. Plod z něj vzešlý bude vaše děcko, vy si svůj svět také oplodněte. Prostor ponechaný čtenáři tkví tedy v tom, co v básních nebylo pojmenováno.

Poezie Světa: nevypouští rybník autorčiných sbírek předchozích, nezdvíhá stavidla tematická ani stylová, poetika zůstává nezměněna. Pořád tu najdete, dvojtečka: přírodu, řeku, kavárnu, kupé, les, město, zahradu, lidi pozorované od vedlejšího stolu nebo ze sousedního sedadla v kupé, zadek myšleného boha. Je tu také nemálo básní intenzivně a plasticky erotických, hrozny nalévané slastí. Je tu hodně nočních scén, protože noc je část světa, kdy je do něj pro samou tmu nejlépe vidět. Jsou labutě, je modrý kůň, něčí vejce, jakási nervní věc, hrdina i drak, je děvčátko, které si začalo s jazykem. Jsou tu básně, které mají ve svém názvu slovo začátek a slovo konec, slovo smysl a slovo skutečnost, což jsou slova podobné závažnosti, slova skoro tak zodpovědná jako slovo svět, jejž jimi lze stvořit.

A protože svět nemá oddíly, to jen my bychom si je přáli, není ani tato kniha rozdělena na přehledná sousta, světadíly či krajiny, čímž jako by se Svět: blížil bezhraničnosti, v niž jako bychom my stále trochu věřili.

Jitka N. Srbová: Svět: (2016-2019). Dauphin, Praha 2019, 118 stran, doporučená cena 248 korun.

Poznámka redakce: autorka interpretujícího textu Olga Stehlíková byla redaktorkou sbírky Svět: (2016-2019).

Jitka N. Srbová v redakci Artzony.cz, foto: Josef Chuchma

Jitka N. Srbová (*1976), básnířka, textařka; vlastním jménem Jitka Bret Srbová. Vystudovala bakalářský program na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. V letech 2006–2011 byla šéfredaktorkou literárního on-line almanachu Wagon. Na živobytí si vydělává jako reklamní textařka. Nejprve byla básněmi zastoupena v literárních sbornících Stělesnost (Straky na vrbě, 2006), 7edm (Theo, 2010) a Místa nevhodná k odstranění (Městská knihovna Varnsdorf, 2010). Samostatně knižně debutovala roku 2011 sbírkou Někdo se loudá po psím, dva roky poté následovala kniha Světlo vprostřed těla (2013). Třetí sbírku – Les – publikovala v roce 2016, tu nejnovější, nazvanou Svět: (2016-2019), pak letos. Všechny sbírky jí vydalo nakladatelství Dauphin. Autorka žije v Hořovicích.

Na obálce, jejíž grafickou osnovu vytvořil Michael Čtveráček, je použita fotografie Jana Horáčka, repro: Dauphin

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura