Jedna báseň. Autorky čtou: Tereza Šustková

Olga Stehlíková, 16. October 2019

Poezie Terezy Šustkové je nepokrytě spirituální a zřetelně navazuje na to nejlepší z domácí tradice duchovních básní: na Zahradníčka, Floriana nebo Jirouse. Tudíž se vymyká uvyklému očekávání o tvorbě shrnutelné pod štítek „mladá básnická generace“.

Její básně jsou prodchnuté tím, co byste v tvorbě současných domácích začínajících tvůrců většinou hledali marně: vírou v boha a bojem s ní, nutným selháváním v božích očích i v očích vlastních. Ve sbírce Skrýše promlouvá mladá provdaná žena, čerstvá matka, ukrytá ve skrýši čerstvé rodiny, v hnízdě, v němž na sebe přijímá obrovskou zodpovědnost být dobrým člověkem, dobrou ženou a dobrou matkou. Tato zodpovědnost se jednou velmi těžko snáší, podruhé nadnáší.

Mluvčí této poezie se o svou víru a přesvědčení může doslova opřít, zejména v pochybách o sobě a o své zralosti. Je uvyklá se přísně soudit, ale současně dokáže vidět a zažít vzácnost zásadních životních okamžiků, jako je založení rodiny nebo porod prvního dítěte či přetrvávající vděčnost za pevné přátelství na dálku. „V noci,“ píše Tereza Šustková, „když ze spaní hledáš mou ruku,/ napadne mě,/ takhle se jednou budeme držet v hrobě,/ přes hlínu k sobě budeme natahovat prsty./ Neexistuje mezi lidmi větší smlouva.“

Mluvčí této poezie je dívka, která si zvolila být brzy ženou, a ve svém tajném podzemí sebe samu vyslýchá. Ve velmi jímavé básni o narození syna píše: „Jsem ještě nezralé ovoce, a stávám se stromem“. „Nikdy jsi nebyl tolik muž a nikdy jsme nebyli tak obnažení,“ ujišťuje čtenáře v následující básni o tomtéž světlém a určujícím okamžiku zrození nového života, o věcech, které víme nebo které si přejeme, ale které si právě proto málokdy troufáme vyslovit. Šustková je dopoví za nás a je v tom cítit nevídanou odvahu, jako v básni věnované manželovi: „Horký jako pec,/ divoký a bezejmenný/ čas mezi dívkou a ženou./ S bosýma nohama ve škopku,/ na rameni rozpáraný steh, při úpatí lesa/ já jediná s rukou na břiše.“

Mluvčí této poezie nevede srdnatý boj jen se sebou nebo s vulgární poezií, nýbrž s celkovou vulgaritou světa, v jehož břiše buduje svůj, čistý, pravdivý život zdůrazňováním nezpochybnitelných hodnot. Je to svět, v němž není důvod nepřiznat, že velké věci nás přesahují a silná slova nepotřebují ironickou příhanu. Pohled těchto básní často směřuje vzhůru: je potřeba neúnavně hledat pokoj, je dobré usilovat o smíření a bojovat se strachem a nepokorností, ale i třást se vztekem u úpatí boha a psát o tomto boji a o tomto hledání.

Na této poezii je nutné ocenit nejen čistý emocionálně bohatý svět, který nemůže být prost pochybností a do něhož je čtenář otevřeně zván, ale i vůli používat původní významy nebezpečně odlehčených slov. Volit označení významově a emočně zatížená, v jejich původním smyslu, kde z nich ještě nestihlo vzniknout mazlavé bláto. V básnickém světě Terezy Šustkové je ještě možné vést syté důvěrné rozhovory, uvěřit ve velikost smlouvy mezi lidmi, jíž je manželství, nebo usínat na tlukoucích srdcích básníků, a tak právě tady lze bez ostychu používat slovo duše, bolest nebo pláč – a pak taky slovo slovo. V této poezii má totiž právě ono váhu počítanou na metráky, tady je vše míněno vážně, vždyť mluvčí se vyznává veršem „Věřím ve věčnou platnost slova“. Současně však nevěří v okázalou krásu zvuku slov nebo umělého básnického obrazu. Kdyby jen pro tuto důvěryhodnou upřímnost nebo pro poctivostí zářící verš „Nemám, co neprošlo tvými ústy“, je poezie Terezy Šustkové v současném zdejším kontextu výjimečná.

Tereza Šustková: Skrýše. Host, Brno 2018, 80 stran, doporučená cena 159 korun.

Poznámka redakce: Text Olga Stehlíková původně napsala pro rubriku Českého rozhlasu Vltava MeziŘádky. Zde jej přetiskujeme s mírnými redakčními úpravami.

Tereza Šustková v redakci Artzony.cz Tereza Šustková v redakci Artzony.cz, foto: Josef Chuchma

Tereza Šustková (*1991) se narodila ve Šternberku. Na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého vystudovala český jazyk a literaturu spolu s učitelstvím hudební výchovy. Nyní je tato matka dvou malých dětí na téže fakultě v doktorském studiu. Věnuje se rovněž divadlu a v olomoucké klášterní kavárně Õde se spolupodílí na organizaci literárních večerů. Jako básnířka se prosadila v pořadu Zelené peří, získala první místo v Literární ceně Vladimíra Vokolka (2016) a byla finalistkou Literární soutěže Františka Halase (2017). Debutovala vloni sbírkou Skrýše.

Obálka básnické sbírky Skrýše Autorem obálky a typografické úpravy knihy je Braňo Matis, repro: Host

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura

TÉMATA

Poezie
Literatura
Magnesia Litera
Jedna báseň

A/Z SOUVISEJÍCÍ