Jen jsme si hráli. Dokument o prarodičích videoartu Vasulkových
Dnes jejich díla vystavují a kupují galerie moderního umění po celém světě, mají vlastní muzea v Reykjavíku a v Brně a nově také dokumentární film nazvaný Efekt Vašulka.
Jména brněnského rodáka Bohuslava Woody Vasulky (1937–2019) a jeho životní i umělecké partnerky Steiny Vasulky (*1940), pocházející z Islandu, byla donedávna skoro neznámá. Dějiny videoartu jako mladé umělecké disciplíny s chaotickým backgroundem se teprve psaly a pionýrské zásluhy si v nich mohl nárokovat leckdo. Vývoj posledních let ovšem potvrdil, že Vasulkovi hráli v historii této disciplíny podstatnou roli.
Podívejte se na trailer filmu Efekt Vašulka, repro: archiv Produkce Radim Procházka Portrét nerozlučné dvojice, která výrazně ovlivnila avantgardní umění 20. století, natočila islandská producentka, režisérka, kameramanka a aktivistka Hrafnhildur Gunnarsdóttir v islandsko-česko-švédské koprodukci. Premiéru si snímek Efekt Vašulka odbyl vloni na podzim na festivalu Ji.hlava, jen několik měsíců před smrtí Woodyho Vasulky. Cestu do českých kin mu pak výrazně narušil koronavirus. Teď se vrátil do distribuce.
Islandská houslistka Steina potkala studenta FAMU z Brna Bohuslava Vasulku na konci padesátých let. Hned při prvním setkání mu slíbila, že mu pomůže dostat se společným sňatkem za československé hranice, do svobodného světa. To se jim skutečně podařilo. Roku 1965 se po různých peripetiích ocitli v New Yorku, kde se tehdy z ducha dramatické doby začala rodit svérázná umělecká scéna. A Vasulkovi se víceméně náhodou ocitli v jejím středu.
Večírky v jejich loftu navštěvovala tehdejší umělecká smetánka a Vasulkovi se stýkali s osobnostmi, jako byli Andy Warhol, Salvador Dalí nebo Philip Glass. Od natáčení rockových koncertů se brzy dostali do galerií a k tomu, co v dokumentu Vasulkovi charakterizují jako „kultura videa“. Zatím jejich pokusy neměly diváky, ale osahávání hranic nového média skýtalo vzrušení. „V té době jsme přesně nevěděli, co děláme, ale zpětně vidím, že to bylo hodně intenzivní,“ vzpomíná Steina na přelom šedesátých let a sedmdesátých let, kdy vznikala jejich pionýrská díla jako Participation nebo Evolution.
„Hodně lidí tehdy chtělo zachránit svět nebo aspoň ohrozit komerční televizi. Když se dívali na naše věci, říkali ‚Vždyť vy si jen jenom hrajete‘. A já to vždycky považovala za obrovský kompliment,“ konstatuje ve filmu Steina Vasulka s úsměvem. Potvrzuje nadhled, s nímž dvojice k tvorbě přistupovala. Z ducha volnomyšlenkářství se na začátku sedmdesátých let zrodil The Kitchen, prostor na Greenwich Village, který Vasulkovi založili nejprve coby platformu pro videoart.
The Kitchen se záhy stalo stánkem newyorské bohémy a zůstalo jím i po přestěhování se do Soho o dva roky později. Dnes je The Kitchen součástí historie newyorské avantgardní a rockové scény. Prvním hudebním dramaturgem tu byl skladatel Rhys Chatham a své premiérové koncerty tady odehráli třeba Beastie Boys nebo Arthur Russell. V roce 1974 však Vasulkovi nechali New York za zády a přesídlili do Buffala, kde potom přednášeli o videoartu. „Umělecký svět se o nás nezajímal, a to bylo, myslím, naše štěstí. Hodně lidí se nechalo svést k umění, a protože my jsme nebyli umělci, mohli jsme si dělat, co jsme chtěli,“ popisuje Steina postavení této dvojice na hranici umění a nových technologií. V současnosti je takové mezioborové prolínání samozřejmé a vlastně i typické.
„Woody něco postavil a odešel od toho, a já si s tím pak hrála,“ vysvětluje Steina, která z dokumentu vychází jako hybatelka společných experimentů. Vasulkovi si vyráběli vlastní přístroje pro manipulaci s obrazem; jeden z nich, který dovoluje rozložit obraz do pěti monitorů postavených vedle sebe, nese označení Vasulka Effect. Po něm dostal název i přítomný filmový dokument.
Snímek bohatě využívá historických materiálů, ale mnohem zajímavější je v pasážích se záběry každodenního života dvojice v jejich domě v Santa Fé. Gunnarsdóttir natáčela Vasulkovi od roku 2013, kdy začali digitalizovat svůj archiv, ovšem bojovali s nedostatkem financí. Do kamery islandské dokumentaristky hovoří především Steina, která je plná vitality a v dalších letech si užívá uznání, jehož se jim konečně dostalo – v roce 2014 otevřela islandská Národní galerie The Vasulka Chamber, o dva roky později dostali vlastní archiv Vašulka Kitchen ve Woodyho rodišti. „Asi bych si ho měla více považovat. Teď je to uznávaný umělec,“ žertuje Steina při otevření brněnské dílny, která má sloužit i současným umělcům. Je to samozřejmě ironie, málokterý český umělec byl takhle blízko vzniku nové umělecké formy jako Woody v případě videoartu. Je skvělé, že se nakonec dočkal i slávy, byť to bylo těsně před jeho smrtí.
Snímek končí tancem Steiny Vasulky před restaurovaným videem s jejím landscape videoartem umístěným v newyorském Whitney Museum. I po osmdesátce si ta žena zachovala vitalitu a hlavně volnomyšlenkářství, které Vasulkovi po celé jejich životy zdobilo. Právě z něho se rodily experimenty posouvající vývoj videoartu. Snímek Efekt Vašulka se nepotřebuje opájet velkými soudy o významu svých protagonistů v dějinách oboru – nejsilnější je právě v intimních momentech, neboť ty o životě a postojích Vasulkových vypoví nejvíc. A českému pionýrovi a jeho islandské ženě skládají poklonu tím nejlepším možným způsobem.
Plakát k filmu Efekt Vašulka, repro: archiv Produkce Radim Procházka
Efekt Vašulka (ČR, Island, Švédsko, 2019, stopáž 87 minut)
Režie: Hrafnhildur Gunnarsdóttir, kamera: Arnar Pór Pórisson, Hrafnhildur Gunnarsdóttir, střih: Jakob Halldórsson, hudba: Hugar, zvuk: Václav Flegl.
