Ještě než se z KOH-I-NOORu stanou byty. Podívejte se, jak tu tvoří umělci
Je to místo, kde se vyráběly patentky, knoflíky i zipy. Teď se tu natáčí kriminální seriály, sídlí zde sklady a umělci tady mají ateliéry. Nikdo z nich ovšem neví, na jak dlouho. Nahlédněte s námi do bývalé fabriky KOH-I-NOOR v pražské čtvrti Vršovice ještě před tím, než fabriku nahradí luxusní byty.
S Petrem Königsmarkem, jehož tu všichni znají spíše pod pseudonymem Zeb One, se setkávám u památkově chráněné budovy na rohu ulic Vršovická a Altajská. Vede mě po schodech nahoru, kolem fotografického ateliéru a míst známých ze seriálu Metoda Markovič: Hojer. Svůj ateliér má Zeb One až ve čtvrtém patře. Dřív pro něj ateliérem byla ulice. Z ní ostatně vycházejí i jeho plátna – pomocí precizních linií maluje písmena, i když je trochu hádankou, které je které. Radek Wohlmuth o nich v katalogu k výstavě v pražské Trafo Gallery, kterou tam Zeb One měl roku 2019, napsal: „[Písmena] nevnímá symbolicky, nepřikládá jim význam odvozený například z osobní mytologie, nejsou pro něj kryptografickým prostředkem, neskládá z nich slova, nesnaží se ani o výčet. Soustředí se – tak jako vždycky – prostě na jejich tvary, barvy, případně vzájemné poměry.“
To je patrné i v jeho ateliéru. Působí minimalisticky, stejně jako jeho obrazy. „Nejsem minimalista, ale když si oblíbím jedny štětce, zůstanu u nich. Takže nemám moc věcí.“ Na konec září spolu s Pavlem Duškem připravují výstavu, takže teď už práci spíše dokončuje a v ateliéru tím pádem tráví méně času. Některé obrazy visí na zdech, jiné jsou zabalené v bublinkových fóliích u zdi. Sice jsme se sešli relativně časně ráno, ale v ateliéru je už teď pořádné horko. „V zimě je tu zima, v létě vedro,“ pousměje se Zeb One. Tato budova se nevytápí, takže tvořit v ní v zimě není nic příjemného. Zato je v ní příznivý nájem. V druhé, vytápěné budově, se nájem pohybuje na dvojnásobku – a to už se většině umělců zdá hodně. „Ateliér musí mít hlavně dobré světlo a bytelný pracovní ponk. Víc toho nepotřebuju, nemám tu ani sedačku, žádné místo na felení. Chodím sem prostě pracovat.“ A to hlavně po ránu, kdy je tu nejméně lidí – a může se tak na práci opravdu soustředit.
Není KOH-I-NOOR jako KOH-I-NOOR
V pražským Vršovicích se nevyráběly psací potřeby, nýbrž patentky, knoflíky nebo zipy. A to od roku 1907 (do té doby firma pod tehdejším názvem Waldes a spol. sídlila v pražském Karlíně). Předloni však byla výroba galanterních produktů ve Vršovicích ukončena a firma se přestěhovala do města Bílovec u Ostravy. Areál nyní slouží nejrůznějším subjektům, byl tu antikvariát, jsou tu sklady i umělecké ateliéry.
Památková ochrana a ekologická zátěž
Jak dlouho ve vršovickém ateliéru zůstane, to Zeb One neví. „Řekli mi čtyři roky. Ale reálně to prostě bude do té doby, než to začnou bourat. A teď nikdo neví, kdy to nastane,“ tvrdí výtvarník.
Přesné datum nezná ani developerská společnost PSN (do roku 2019 Pražská správa nemovitostí), která areál od roku 2018 vlastní a v budoucnu jej plánuje přestavět. „Náš projekt se zaměřuje na komplexní revitalizaci areálu KOH-I-NOOR. V rámci území je nutné řešit ekologickou zátěž z původního provozu výroby, demolice, náročné rekonstrukce památkově chráněných objektů i samotnou novostavbu. Dokončení projektu plánujeme po etapách v horizontu několika let. Celkový harmonogram ztěžuje vypořádání se s ekologickou zátěží i složitost povolovacích procesů,“ sdělila na můj dotaz společnost PSN.
Rekonstrukci zřejmě brzdí i fakt, že dvě tovární budovy (budova Waldes a objekt směrem do ulice Kavkazská) i část původního oplocení s neorenesančními prvky jsou památkově chráněné. Společnost PSN slibuje zachování jejich vzhledu. A ujišťuje, že stát zůstane i tovární komín odkazující na původní výrobu. Jinak se areál změní k nepoznání. Architektonický návrh zpracovalo studio Jakub Cigler architekti, které má v hlavním městě za sebou architektonické řešení například komplexu Quadrio (2014), administrativní budovu Aviatica (2015), víceúčelový areál na Chodově The Park (2010) a další. Po rekonstrukci by se v areálu KOH-I-NOORu mělo nacházet 580 bytů a také místa pro obchody a služby. A legální graffiti stěna. Podle PSN by v areálu měli mít možnost zůstat i umělci s ateliéry, otázkou ale je, za jakou cenovku. „Vlastně neznám moc umělců, kteří by měli ateliér v novostavbě. Do toho se nikdo moc nehrne. Ani mně se za to nechce dávat dvacet tisíc,“ přemýšlí Petr Königsmark alias Zeb One.
Architektonický návrh nové podoby komplexu zpracovalo studio Jakub Cigler architekti, zdroj: PSN
Jak drahé je drahé
Vydávám se za dalšími umělci, kteří sídlí v nejspodnějším podlaží. Martin a Laura Zvěřinovi jsou manželé a intermediální umělci pohybující se na pomezí kresby, malby, videa a u Martina rovněž hudby. Sdílí spolu prostor v „buňce“, kde jsou v oddělených místnostech ještě další tři umělci. V létě je zde o poznání lepší klima než ve čtvrtém patře budovy, svou daň si zase vybírá světlo. Přes zimu se tu prý tvořit nedá vůbec – je tu až příliš velká zima, takže zdejší ateliér navštěvují do října, pak až na jaře. „V zimě využíváme náš druhý, venkovský ateliér. Nebo pracujeme na jiných projektech doma.“ Martin „mimo sezónu“ tvoří hudbu, Laura menší, soustředěnější díla.
Laura Zvěřina byla jednou z prvních, kdo se do areálu KOH-I-NOORu před rokem nastěhoval. „Možnosti sehnat v Praze ateliér jsou. Ovšem buď musíte mít slušně placenou práci, anebo se vaše umění musí dobře prodávat – jinak se to moc zaplatit nedá.“ Na areálu KOH-I-NOORu si oba pochvalují právě finanční podmínky (měsíční nájem sdíleného ateliéru vyjde na nižší tisíce) a kvalitní dopravní dostupnost do centra metropole.
Martin a Laura Zvěřinovi jsou manželé a intermediální umělci pohybující se na pomezí kresby, malby, videa a u Martina rovněž hudby, foto: ČT art – Kateřina Zemanová Protože umělci se mezi sebou povětšinou znají a sledují se na sociálních sítích, když se objeví podobně výhodné prostory k pronájmu, strhne se řetězová reakce a do budovy se stahují další lidé z oboru. Právě komunita je to, co zdejší nájemníci oceňují.
„Ale musíte počítat s tím, že když se vám zadaří sehnat levnej nájem, dost možná se brzy budete muset odstěhovat,“ připojuje se ke konverzaci Tereza Vinklárková z vedlejšího ateliéru. Tvoří i pod pseudonymem Gloriya Komarova a v tvorbě využívá upcyklované textilní materiály – vyrábí nevšední tašky, oblečení i takzvané soft sculptures. Pro Lauru Zvěřinu je právě stěhování z ateliéru do ateliéru inspirující, Tereza Vinklárková namítá, že pokud člověk vytváří prostorově objemnější díla, je stěhování náročné a stresující.
Tereza Vinklárková ve své tvorbě využívá upcyklované textilní materiály, foto: ČT art – Kateřina Zemanová Jeden ze zdejších ateliérů nedávno částečně opustila umělkyně původem z Ukrajiny Anna Martynenko. Věnuje se jak malbě, tak keramice, i když v Kyjevě vystudovala architekturu. Pro online prezentaci svých obrazů vytváří různorodé „pokojíčky“, do nichž obrazy umísťuje a dotváří tak jejich příběh. Svůj malířský ateliér si z KOH-I-NOORu přestěhovala ke galerii Nevan Contempo na rozhraní nedalekých čtvrtí Vinohrady a Žižkov. Ve Vršovicích jí zůstalo keramické pracoviště, jež sdílí s dalšími třemi keramičkami. „Ta budova je velký punk a já už na punk asi nejsem. Dřív nás ve čtvrtém patře bylo o půlku míň. To fungovalo lépe, nebylo tam tolik bordelu… Teď už je tam těch lidí na jedno patro moc.“ Kromě toho jí vadila zima nevytápěných prostorů – ateliér nemohla déle než tři měsíce navštěvovat. Zato keramický ateliér se nachází v budově, v níž se topí a tam je Anna Martynenko spokojená. Kromě vlastní tvorby v ní pořádá kurzy keramiky pro veřejnost.
Nápis PRACOVNÍ INICIATIVNOU KE SPLNĚNÍ ÚKOLŮ ve vstupní hale bývalé fabriky KOH-I-NOOR, foto: ČT art – Kateřina Zemanová
Nastal podvečer, některé chodby KOH-I-NOORu potemněly, jen občas někdo projde kolem. Nástěnky, které dříve ukazovaly historii i současnost firmy, zejí prázdnou. A takové už asi zůstanou. Jediné, co ještě připomíná někdejší dělnické osazenstvo, je obrovský nápis: PRACOVNÍ INICIATIVNOU KE SPLNĚNÍ ÚKOLŮ.
