Když je ve společnosti něco špatně, neseme na tom vinu všichni, prohlásil maďarský režisér Béla Tarr

Maďarský režisér Béla Tarr (21. 7. 1955 – 6. 1. 2026) patřil k nejvýraznějším osobnostem světové kinematografie. Do jejich dějin se zapsal zejména více než sedmihodinovým Satanským tangem, snímkem inspirovaným stejnojmenným románem jeho krajana a od minulého podzimu také nositele Nobelovy ceny za literaturu, spisovatele Lászla Krasznahorkaie. Tarr proslul uhrančivými černobílými filmy s dlouhými, pomalými záběry ulpívajícími na mlčenlivých hrdinech, jež se dotýkaly ontologické podstaty každého z nás. Zároveň byly portrétem východoevropského člověka přelomu tisíciletí. Tarr s natáčením skončil roku 2011 – tehdy představil film Turínský kůň. Nadále však působil jako pedagog.

Maďarský tvůrce obdržel poslední říjnový den roku 2023 na pražské AMU čestný doktorát za  celoživotní přínos kinematografii. Při té příležitosti vznikl i tento videorozhovor, který vedla redaktorka ČT a básnířka Alžběta Stančáková a jenž nyní zveřejňujeme vůbec poprvé. Tarr v něm rekapituluje svou tvůrčí cestu. V rozhovoru k Turínskému koni říká: „Když natáčíte film o naprosté temnotě a postupujete jako u Genesis buď směrem k úplnému počátku, nebo k naprostému konci, jde o totální temnotu. Tmu. Co víc můžete natočit? Co dál sdělit?  Nemám k tomu už co dodat. I můj filmový jazyk a styl dozrál, je hotov.“

V rozhovoru rovněž objasňuje svůj pedagogický přístup. Poznamenává: „Když s někým spolupracuji, není mým cílem ho vzdělávat, ale osvobodit. Snažím se, aby byli studenti sami sebou. Přeji si, aby našli svou vlastní cestu, jen ta má smysl.“

Závěr rozhovoru se stáčí k současné společnosti. „Za všechny ty lidi bez domova i uprchlíky a děsivé životní osudy můžeme zčásti my sami. Když je ve společnosti něco špatně, neseme na tom vinu všichni.“