Když metafory v rapu nejsou potřeba. Rok 2020 patřil drillu
Na pozadí pandemie a protestů hnutí Black Lives Matter se v roce 2020 odehrály v hip hopu dvě zásadní věci. Do hitparád ve velkém pronikly rapperky. A do hlavního proudu dorazil subžánr zvaný drill. Klaustrofobická a nihilistická hudba má své první hvězdy i žebříčkové hity a šíří se i v globálním měřítku.
„Nepoužívám metafory, protože nemusím. Raději přímo řeknu, co se kolem mě právě děje.“ Rapper Chief Keef svým často citovaným výrokem shrnul to podstatné, co neinformovaný posluchač potřebuje vědět o drillu. Žánr zrozený v minulé dekádě v Chicagu vrací po letech do hip hopu syrový zvuk reflektující tvrdou realitu rasové minority. Zapomeňte na autotuneové zpívánky, nadbíhání rádiovým playlistům i na sny o post-rasové Americe. Drill jde přímo na dřeň. Na metafory nemá čas.
Někdy ani není potřeba poslouchat texty. Drillové podklady postavené na zlověstně pomalých beatech a elastických basových linkách připomínajících zvuk vysavače (tzv. 808 bass slides) v sobě nesou paranoiu života na ulicích Chicaga – každoročně města s nejvyšším počtem vražd v celých Spojených státech. Je to rovněž metropole s největší segregací ras v USA, což znamená ještě úpornější bezvýchodnost pro afroamerické mladíky, pro něž je rap (snad kromě basketbalu) jedinou možností, jak utéct ze začarovaného kruhu chudoby. A pak Chicago, pokud možno, hned opustit.
Drill má kolem sebe auru nebezpečné hudby. V Británii ho politici spojují s vlnami násilí v chudých čtvrtích a některé drillové skupiny (třeba populární 67 z Brixtonu) nemůžou kvůli spojení s tímto žánrem a údajným napojením na pouliční zločin vystupovat v klubech. Zmíněný Chief Keef – praotec drillu – dostal zákaz vstupu do některých amerických států a na koncerty za sebe musel posílat hologram. Možná i proto žánr dlouhé roky zůstával hluboko v undergroundu. Právě tam se výborně dařilo jeho britské podobě, takzvanému UK drillu, který využil napojení na populární grime (tedy svého vzdáleného příbuzného) a postupně rozšiřoval svoje panství. V roce 2020 se definitivně etabloval. Fenomén britských klubů se stal žebříčkovou senzací na obou stranách oceánu paradoxně v roce, kdy kluby zůstaly kvůli koronaviru zavřené.
Pro pětadvacetiletého rappera z londýnského Tottenhamu, který si říká Headie One, nezačal rok 2020 nejlépe – 3. ledna ho soud poslal na půl roku do vězení. Důvodem bylo nelegální držení bodné zbraně, v trestu se ovšem nasčítaly i jeho předchozí potyčky se zákonem. V druhé polovině roku však byl Headie One na svobodě a sbíral jeden úspěch za druhým. Natočil track se zámořskou hvězdou Drakem, skladba Ain’t It Different se stala hitem léta a v říjnu jeho nové album Edna stanulo na čele britského žebříčku. O dva měsíce později Headie One obdržel cenu MOBO pro umělce roku určenou pro britské hudebníky tzv. černé hudby (akronym ocenění znamená: music of black origin).
Pusťte si drill Headie One x Drake Only You Freestyle. Na snímku Headie One, který vloni vystřídal vězení za velké hudební úspěchy, foto: www.headie.one – Joe Magowan U brooklynského rappera, který si říká Pop Smoke, nastal průlom tehdy, když spojil svůj surový rap s agresivními drillovými beaty britského producenta 808Melo. Singl Dior zabodoval v rádiích a jejich společná nahrávka Meet The Woo 2 debutovala letos v únoru v první desítce amerického žebříčku. Jenže o pár dnů později proběhla médii zpráva, že Pop Smoke byl ve věku dvaceti let zabit lupiči, kteří se vloupali do jeho domu v Los Angeles. V té době měl rapper hotovou desku, která z něho měla udělat hvězdu. Stalo se: Shoot for the Stars, Aim for the Moon byla v USA jednou z nejprodávanějších desek roku 2020 a album ukazuje, jak může vypadat smysluplná fúze syrového drillu a dalších rapových podžánrů.
Nekompromisní beaty a specifická klaustrofobická atmosféra drillu učarovala i českým rapperům. Mezi prvními byl Smack, který na jarní album Chiméra Pt.1: Lion zařadil třeba výborný drillový track Fighter s hostujícím Dollar Princem. Charakteristický sound drillu zní i z tracku Rolls, který Yzomandias nahrál na svoje srpnové EP Melandž. Zatím nejspíš nejlepší domácí drill vytvořili 58G na svém letošním debutu 58 Tape Vol. 1, za nějž si aktuálně vysloužili i nominaci na objev roku v hudebních cenách Vinyla. Jihlavské trio se inspiruje v britském klubovém undergroundu už svým názvem – po vzoru britských drillových part se pojmenovali číslem odvozeným z PSČ jejich města. Vliv je slyšet i v textech („Povinnosti, more, to jsme my nikdy neměli / Všechny, co znám z ulice, tak v kriminálu seděli“ rapují v jednom tracku) anebo v klipech natáčených mobilem.
Pusťte si skladbu Můj team, moje city od českého tria 58G, které tvoří (zleva): rapeři Humla, Tomáš Kučera a Doktor601, foto: Warner Music Drillové tracky v průběhu roku 2020 vydaly i globální rapové hvězdy jako Drake nebo Travis Scott. Nevypadá to, že by přitažlivost drillu měla v příštím roce zvadnout. „Všechno svádí k tomu popsat tuto nekompromisní a nemilosrdnou hudbu, tvrdou jako beton, jako zcela prostou radosti, ale ve skutečnosti je drill ve své temnotě vyloženě euforický,“ napsal před léty v listu The New York Times hudební publicista Jon Caramanica. Tato charakteristika nadále platí. Afroamerická hudba vždy v historii dokázala nacházet i v nejčernějších stavech nějakou naději. Možná právě proto byl drill soundtrackem pandemického roku 2020.
