Víc je vždycky víc. Grafické studio Pen & Pixel definovalo svými obaly opulentní éru hip hopu
Kultovní američtí grafici Pen & Pixel se po bezmála dvou dekádách vrátili na scénu. K jejich výbavě kdysi patřili kupříkladu pozlacené ananasy, medvědi s doutníky i létající auta.
Na konci září ohlásil atlantský rapper 21 Savage nové album — spolupráci s producentem Metro Boomin nazvanou Savage Mode 2. Navázání na společnou desku z roku 2016 až takové překvapení nebylo, ovšem „peckou“ byla zveřejnění obalu nahrávky na sociálních sítích: portréty hudebníků se vznášejí nad obří vilou, u níž stojí dva bouráky, do bazénu v popředí je zaražená obří dýka se zlatou koulí na rukojeti. K tomu všudypřítomné palmy, zlověstný západ slunce a název desky vytvořený z blyštících se diamantů.
Koláž popírající nejen pravidla perspektivy působí na první pohled bizarně. Jenže znalci dějin rapových vizuálů měli okamžitě jasno: cover desky Savage Mode 2 je dílem legendárního houstonského grafického studia Pen & Pixel! To v devadesátých letech jako na běžícím pásu vyrábělo obaly gangstarapových desek a vyžívalo se ve svérázné přepálené estetice na hraně absurdity. Ačkoliv studio oficiálně skončilo v roce 2003, fanoušci na jeho produkci nezapomněli.
Šampaňské, bankovky, katedrály
Společnost Pen & Pixel Graphics, Inc založili roku 1992 italsko-američtí bratři Aaron a Shawn Brauchovi, začínající grafici, kteří spatřili potenciál ve strmě rostoucím trhu s rapovými CD. Gangsta rap byl na vzestupu, ovšem velké nahrávací společnosti se jej poněkud bály. A tak se obzvláště na americkém Jihu vyrojily desítky malých vydavatelství chrlících hudbu, po niž byla obrovská poptávka a jinak než na kompaktech se tehdy získat nedala. K nízkorozpočtovému rapu patřila i podobně nenáročná grafická úprava. Tu obstarávali právě Pen & Pixel.
Návrat Pen & Pixel po mnoha letech: album Savage Mode 2. 21 atlantského rappera 21 Savage, které připravil s producentem Metro Boomin, zdroj/repro: complex.com Za jedenáct let své existence z jejich studia údajně vzešlo přes devatenáct tisíc obalů desek pro osm tisíc rapperů! Co je spojovalo, byla technika divoké koláže mísící bizarní propriety rapového životního stylu s absurdně přehnanými vizuálními efekty. Je to jistá obdoba béčkových hororů nebo nízkorozpočtových sci-fi filmů, které jsou tak špatné, až jsou vlastně dobré.
Na obalu desky dvojice Sexx Fiends se dvojice rapperů vznáší nad pláží v obří kožené podprsence ve tvaru kosmické lodi. Desku dua Holocaust zdobí koláž s rappery v nadlidské velikosti, kteří terorizují město paprsky vystřelovanými z očí. Rapper Big Bear sedí na obalu alba Doin Thangs obklopený medvědy se slunečními brýlemi a doutníky. Na kompilaci Big Ballers nahrazuje postavy rapperů obří ananas, sklenice šampaňského nebo hodinky utápějící se v záplavě bankovek uvnitř zlaté katedrály. Podobných kousků bychom v portfoliu Pen & Pixel našli nespočet.
Kdyby koláže v tomto duchu přinesli do standardního vydavatelství, nejspíš by je nepustili ani přes recepci. Malé rapové labely — a hlavně rappeři sami — však byli nadšeni. Obaly s blyštivými diamanty, luxusními bouráky a všudypřítomnými bankovkami odrážely aspirace rapového ducha. Rappeři dychtiví bohatství žádali symboly přepychu na obalu desky, snad coby první krok k tomu, aby na ně dosáhli i v reálném životě. Že se to nakonec podařilo jen naprosté hrstce z nich, je jiná věc…
Čím bizarnější, tím lepší
Pen & Pixel ve své nejslavnější éře zaměstnávali pět výtvarníků, kteří se většinou z očí do očí setkali s klienty (jimiž byli šéfové malých labelů či rovnou rappeři) a nechali je, aby oni sami přišli s nápady. Ze setkání vzešel náčrtek, který se oskenoval a ve Photoshopu se dolepil z obsáhlé fotobanky — ostatně odtud název pen (tužka) a pixel. Pak se přidal text, obvykle vyvedený v co neblyštivějším fontu. Nejlacinější verze (fotka a nápis) stála klienta pár desítek dolarů, ovšem takzvaná Super Custom varianta přišla na tři tisíce. „Rappeři obyčejně přicházeli s natolik bizarními nápady, že pro nás byla výzva je zrealizovat,“ vzpomíná Shawn Brauch v šest let starém dokumentu serveru Noisey. A o pár vteřin později ve filmu přiznává, že grafici v Pen & Pixel se řídili interním pravidlem: „Čím bizarnější, tím lepší.“
Někdy nápad vycházel z názvu desky. Fantazii se meze nekladly. Rapper Big Ren si nazval album Streets Won´t Let Me (Ulice mě nepustí) a aby dokreslil image srdnatého pouličního bojovníka, nechal si vyhotovit absurdní fotokoláž, v níž se mu po nohách sápou žluté čáry silničního znamení. Rapper Eightball dostal v duchu svého jména obrázek, na němž stojí zmenšený mezi kulečníkovými koulemi a nad ním se vznáší tágo. Na coveru desky I Toast Myself (Připíjím na sebe sama) stojí zmenšený rapper Sweet P ve sklenici a dívka v plavkách jej polévá alkoholem.
Sláva Pen & Pixel se rychle rozšířila mezi fajnšmekry nezávislého rapu. Mezi klienty náleželi třeba label Cash Money, jižanské hvězdy Three 6 Mafia nebo Master P a jeho nahrávací impérium No Limit. V roce 1998 studio vyhotovilo obal desky Snoop Dogga Da Game Is to Be Sold, Not to Be Told, která se dostala na vrchol amerického žebříčku. (Snoop totiž tehdy patřil k jednomu jižanskému nezávislému labelu.) Svět velkých nahrávacích společností nicméně koláže Pen & Pixel nikdy nedobyly, na to byly extrémní.
Zásah, historie a čas…
Studio Pen & Pixel ukončilo činnost v roce 2003. Prodeje kompaktů šly kvůli internetovému pirátství drasticky dolů a zmíněná síť nezávislých vydavatelství se rozpadla. Pomyslným hřebíčkem do rakve byly podle Shawna Braucha teroristické útoky z 11. září 2001. Rappeři a šéfové labelů se po nich báli létat do Houstonu a osobní přístup byl pro Pen & Pixel základem. Na konci jeho historie byl neslavný bankrot.
Nějaký čas to vypadalo, že na Pen & Pixel si už nikdo nevzpomene. Jenže: jejich bizarní covery začaly žít svůj druhý život na internetu. Fanoušci se na diskuzních fórech předháněli v objevech a renesanci dovršil zmíněný dokument Noisey. Před čtyřmi lety v norském Bergenu v Galerii Felt dokonce proběhla výstava desek z produkce Pen & Pixel. V úvodu zmíněné album Savage Mode 2 rappera 21 Savage je nicméně prvním obalem bratrů Brauchových za uplynulých sedmnáct let. I kdyby už nic dalšího nevytvořili, jejich někdejší obaly budou ještě dost dlouho upomínat na nejopulentnější éru hip hopu.
