Korejský popový dynamit BTS vládne hitparádám. A chce zachránit lidstvo
Korejská popová skupina BTS ovládla globální žebříčky se směsí naivity, upřímnosti a angažovanosti. Jejich žvýkačkové melodie vrací pop do idylických časů konce devadesátých let.
Ta píseň zní, jako kdyby ji napsala — nebo možná spíše „sestavila“ —umělá inteligence pokročilého typu. Jeden hudební háček střídá druhý a jednoduchý refrén zasáhne posluchače na první poslech. Když sedm hlasů mladých zpěváků spojí sílu do rozverného disco rytmu a sedmdesátkových synťákových riffů, těžko minout cíl.
Nový singl korejského popového septetu BTS nazvaný Dynamite zlomil v posledním srpnovém týdnu hned několik rekordů. Barevné a optimistické video s dokonalou choreografií zhlédlo první den přes sto milionů diváků, což je nejvíc v historii. Na Spotify skladba vykázala za stejný čas rekordních 7,7 milionů poslechů a v iTunes se dostala na vrchol žebříčku za pouhých osm hodin — i to je zápis do kroniky rekordů. Že skladba bude číslem jedna rovněž v Británii a v USA bylo nevyhnutelné. A tak vůbec poprvé na čele žebříčků v obou zemích debutovala píseň interpreta z neanglicky mluvících zemí. Momentálně na planetě Zemi nejspíš neexistuje populárnější skupina než BTS.
Totálně globální look. BTS při natáčení klipu Dynamite. Podívejte se na něj, foto: Big Hit Entertainment BTS už v západních hitparádách bodovali, jenže tentokrát je dopad písně drtivý. Asi za to může i fakt, že korejská skupina tentokrát zpívá anglicky, čímž zřejmě prolomila poslední bariéru, která ji dělila od globální dominance. Zatímco dříve BTS spolupracovali skoro výhradně s korejskými autory, tentokrát jim píseň napsala britská dvojice David Stewart a Jessica Agombar s bohatými zkušenostmi zevnitř průmyslu. Když se člověk zaposlouchá do textu, zjistí, že i reference Dynamite jsou vyloženě západní: od The Rolling Stones a basketbalisty LeBrona Jamese až po King Konga. Globální produkt po všech stránkách.
Dynamite má být podle BTS hymnou pozitivity v těžkých časech globální pandemie. „My také potřebujeme změnit náladu během těchto nepředvídatelných časů, a tak jsme se pustili do práce na této písni. Když jsme ji poprvé slyšeli a nahráli, byli jsme plní energie a naše duše byly povznesené. Nemůžeme se dočkat, až s vámi budeme tuto píseň sdílet a budeme si ji užívat společně,“ vzkázala skupina světu v tiskové zprávě se směsí pompéznosti a naivity, což jsou charakteristické znaky její tvorby. Díky nim BTS (nebo spíše autorům písně) pravděpodobně odpustíte i to, že z dynamitu udělali symbol pozitivity. („Zářím městem s trochou funku a soulu/ rozsvítím ho jako dynamit.“)
Pokud jde o umělce mimo tradiční bašty mainstreamového popu, pak je úspěch Dynamite srovnatelný snad jen se švédskou skupinou ABBA v sedmdesátých letech. Dynamite zní jako perfektní destilát největších popových hitů všech dob — je v něm trochu Michaela Jacksona, trochu Bruno Marse a špetka Justina Timberlakea nebo *NSync. K tomu si připočtěme dokonale vysoustruženou image sedmi hezounů, kteří se liší barvou hlasu i vlasů nebo tanečními kroky.
Je to trochu jako pop, který produkovaly boybandy ze začátku 21. století, jen ještě o něco dokonalejší, dotaženější a sofistikovanější, protože za ním stojí korejské fabriky na hity, které nemusí brát ohled téměř na nic. A nejméně na autonomii jednotlivých členů. (Byť formálně management vytváří zdání, že BTS jsou skutečná a organická skupina, jejíž členové se podílí na psaní písní.) Skoro to vypadá, že BTS lehce projdou věci, které bychom u západních popových hvězd odsoudili coby kýč a těžké podbízení se publiku. Není bez zajímavosti, že vydavatelství cestu písně na vrchol hitparád podpořilo hned čtyřmi remixy, jejichž přehrání se podle pravidel Billboardu rovněž započítávají do statistik původní písně.
Ostré pastelové barvy klipu a jeho dokonale modrá obloha jsou prvky sedmdesátkového retra a zároveň součástí stylizace skupiny, která jako kdyby existovala mimo tento svět. Možná právě to teď potřebujeme. Jestli jsme poslední roky vyžadovali v popu autenticitu a západní hvězdy musely přicházet s věrohodným životním příběhem, který rozvíjely ve svých písních, pak na k-popu je vše umělé a nikomu to nevadí; prostě to nabízí únik od reality.
V korejštině značila písmena BTS zkratku slovního spojení Bangtan Sonyeondan, v překladu „neprůstřelní skauti“. Skupina si v Asii budovala image superhrdinského týmu, který vystupuje proti nespravedlnosti — angažovali se v boji proti šikaně na školách, nebáli se vstoupit ani do politických debat. (I proto teď fanoušci BTS zasahují do předvolebního klání v USA v neprospěch prezidenta Trumpa.) Když se jejich sláva přelila i na Západ, těžili zde z toho, že jsou skupinou z úplně jiné kulturní oblasti. Fanouškovství k-popu (tedy korejského popu) bylo v podstatě subkulturním kapitálem, podobně jako čtení japonské mangy nebo sledování honkongských akčních filmů.
Tohle je dnes pryč — rozmetal to singl Dynamite. Těžko teď nepředstírat, že BTS vrátili pop do idylických časů konce devadesátých let, kdy hitparádám vládli tancující hezouni se žvýkačkovými melodiemi. Protože přesně takový vždy byl asijský pop, do něhož nikdy nepatřily syrové ohlasy třídních, rasových nebo generačních konfliktů, jako do popu amerického nebo britského. Jestli si však BTS nyní dali za cíl zachránit lidstvo od mizerné nálady, pak jim vlastně nelze nefandit.
