Wannabe a ty další z devadesátek. Výzkum odhaluje, jak si pamatujeme hudbu
Začalo to jako řetězová výzva z populární sítě TikTok a skončilo jako poměrně seriózní datový výzkum odhalující zákoutí naší hudební paměti. Jaké jsou principy relativní nesmrtelnosti popové písně?
Na začátku letošního roku proběhla sociální sítí TikTok série krátkých klipů, na nichž teenageři tancovali na hity z devadesátých let. Některé písně předtím znali, jiné pro ně byly nové a generaci svých rodičů vzkazovali teenageři všemožné: od „Vážně jste tohle poslouchali?“ až po „To je bomba!“ Publicistu a datového vědce Matta Danielse z portálu Pudding napadla úplně jiná otázka: Jak některé písně z dekády, od níž nás dělí přes dvacet let, přežily v obecném povědomí, a proč se jiné z něho vytratily?
Matt Daniels vytvořil webový formulář, který se uživatele nejprve zeptá na rok narození a pak mu pouští ukázky z dobových hitů, na něž může reagovat čtyřmi způsoby: „neznám“, „zní mi povědomě“, „znám“, „znám a zpívám si slova“. Následně byla databáze nakrmena všemi písněmi, které se v devadesátých letech dostaly v americkém žebříčku alespoň na číslo pět a spustilo se „plošné“ testování. Datový tým portálu Pudding do začátku července takto posbíral reakce od tří milionů posluchačů z celého světa. Z nich sestavil něco, co by se dalo popsat jako grafy zapomínání.
Výsledky zveřejněné v seriálu článků se souhrnným názvem How Music is Remembered (Jak si pamatujeme hudbu) jsou na první pohled impresivní – přímo na portálu Pudding si lze listovat v grafech a sledovat, kdy se určitá konkrétní píseň vytrácí z veřejného povědomí podle roku narození posluchačů.
Ilustrace, kterou portál Pudding doplnil svůj materiál How Music is Remembered (Jak si pamatujeme hudbu), zdroj: Pudding.cool Co je možné z těch čísel vyčíst? Existují jisté zákonitosti hudební paměti. Pokud vám bylo v době cirkulace hitu třináct let, je nejpravděpodobnější, že si jej budete pamatovat – ona pravděpodobnost je dokonce skoro stoprocentní! Pokud si pamatujete hity vydané v roce vašeho narození, patříte mezi třiašedesát procent lidí s dobrou hudební pamětí, dál už procento „pamětníků“ výrazně klesá.
Aby mohli pracovat s přesně definovanými generačními škatulkami, rozdělili v Puddingu posluchačské skupiny na boomery (roky narození 1946—1964), generaci X (1965—1980), mileniály (1980—2000) a generaci Z (mladší). Připomínám, že pořád ještě zkoumáme paměť na hity devadesátých let; vzpomínání na jiné dekády by bylo samozřejmě ovlivněné větším či menším odstupem a také by se v něm odrážely různé způsoby distribuce hudby. V internetem prolezlé současnosti je například masový vkus mnohem více rozdrobený než v éře, kdy všichni slyšeli hity z rádia nebo MTV.
Puddingu šlo primárně o to „definovat kánon devadesátých let“. Do něj se podle výsledků vešly písně jako My Heart Will Go On od Celine Dion, Wannabe od Spice Girls nebo …Baby One More Time zpěvačky Britney Spears. Ty všechny zůstaly ve vzpomínce i u nejmladší generace —pamatuje si je i přes devadesát procent teenagerů.
Naproti tomu některé písně jsou populární u starších ročníků, ale mladší je neznají — datoví analytici zjistili, že Kiss From a Rose zpěváka Seala zná osmdesát osm procent mileniálů, ale jen asi polovina příslušníků generace Z. A zatímco polovina mileniálů si pamatuje baladu Back At One´99 zpěváka Briana McKnighta, u mladších je píseň v podstatě zapomenutá.
„Když písně nejsou oživovány, stávají se v očích historie jen pomíjivými trendy,“ konstatuje průvodní text na portálu Pudding a jeden se neubrání údivu, že závěr výzkumu je takto banální. Některé hity vrátí do oběhu internetové memy (což je příklad písně All Star od Smash Mouth), jiné přežívají v setech svatebních a narozeninových DJů (Macarena), doprovází sportovní utkání (Jump Around od House of Pain) nebo se připomenou v novějších filmech. Další se stanou stálicí v playlistech talentových soutěží, kde je přezpívávají adepti slávy. O moc víc nám data posbíraná portálem Pudding neprozradí; tady musí už nastoupit interpretace.
Která píseň přežije test času a která bude zapomenuta, se zdá být zcela mimo zákony logiky. Přesto možná existuje vodítko, které tvůrci podcastu Switched on Pop odhalili v epizodě, v níž detailně analyzovaly výsledky zmíněného výzkumu. Většina hitových trvalek, které se v žebříčku Puddingu umístily na vyšších místech, jsou písně, jež mají nezávadné texty či témata a můžou je tím pádem zpívat (nebo na ně tančit) i malé děti. Mezi generacemi se tedy přenáší od rodičů k dětem podobně jako gesta, fráze nebo společenské návyky.
Písně o sexu nebo o svádění se v oběhu udržují hůře, protože se k dětem a nejmladším teenagerům — s jejich skvělou pamětí — prostě tak snadno nedostanou. Rada pro hitmakery? Pokud toužíte natočit skladbu, která má šanci vstoupit do písňového kánonu, musíte se vyvarovat choulostivých témat.
