Klasická hudba v roce 2021 nebyla v karanténě! Co nabídla nejzajímavějšího
I ve světě klasické hudby byl rok 2021 ve znamení turbulentních změn. Kultura se načas ocitla na druhé koleji a bohužel ani lačnost po umění ji zatím neuzdravila. Přesto minulý rok nabídl několik mimořádných uměleckých počinů a my výběrem připomínáme některé z nich, s ohledem na české prostředí především.
Smetanovu Mou vlast provedl vloni na Pražském jaru soubor Collegium 1704, který se specializuje zejména na interpretaci barokní hudby, foto: Pražské jaro – Petra Hajská
Má vlast na dobové nástroje
Květen přinesl v ČR po dlouhých týdnech omezení živou kulturu. Bylo to Pražské jaro, které (stejně jako předloni) dokázalo zorganizovat a nabídnout porci kvalitních zážitků po celorepublikové uzávěře. Oproti roku 2020 naznal 76. ročník několika změn: Mimo bezplatný live stream organizátoři částečně umožnili přítomnost posluchačů v sále. Není nad živý zážitek! – navíc pokud jde o bezprostřední a „hmatatelný“ zvuk dobových nástrojů, který tentokrát nahradil obvyklou zvukovou uhlazenost Smetanovy Mé vlasti – takové bylo zahájení akce v podání orchestru Collegium 1704 dirigovaného Václavem Luksem. Barokní těleso nabídlo odlišný zvuk Smetanova díla: mnohovrstevnatý, hutný, živelný, zkrátka jedinečný a hodný zapamatování.
Americký dirigent Dennise Russell Davies u Filharmonie Brno, foto: Filharmonie Brno
„Svatá trojice“ ve složení Glass, Davies & Filharmonie Brno
Ještě jednou loňské Pražské jaro. Působení amerického dirigenta Dennise Russell Daviese u Filharmonie Brno se zapíše zlatým písmem do historie orchestru. První setkání budoucího šéfdirigenta a zastánce nové a soudobé klasické hudby se „svým“ orchestrem se odehrálo roku 2017 právě na Pražském jaru. Loňský ročník nabídl další unikátní večer v režii tohoto spojení. Tentokrát je potřeba ke dvěma výše jmenovaným přidat osobnost amerického komponisty Philipa Glasse, nejvýraznějšího představitele poválečného minimalismu v hudbě a Daviesova přítele. V Obecním domě zazněla v české premiéře Symfonie č. 12 „Lodger”, inspirovaná hudbou Davida Bowieho. Koncert za účasti trojnásobné držitelky Grammy, zpěvačky Angélique Kidjo, podal Glassovu hudbu v takřka ideální podobě a aspiruje na událost tuzemské sezony.
Poslední z dvacítky skladeb ke zkoušce sirén představil Orchestr BERG v přenosu ze secesního kostela sv. Vojtěcha v Praze-Libni, zdroj: Youtube kanál Českého rozhlasu Vltava
Poslední siréna
V roce 2021 završil Orchestr BERG projekt Hudba k siréně. Série minikoncertů, pořádaná od března 2019, představila postupně dvacet skladeb zkomponovaných ke zvuku sirény znějící Českem každou první středu v měsíci. Nápad zahrnout sirénu do širšího hudebního děje byl ze strany BERGu vynikající: Zvuk sirény se tu stává součástí širšího prokomponovaného hudebního celku a získává zcela odlišnou podobu a roli. „Poslední sirénu“ zkomponoval Marek Keprt, mimo jiné ředitel festivalu soudobé hudby MusicOlomouc. Kompozice Plavě proChvěla stínem ouška zazněla v kostele sv. Vojtěcha v Praze-Libni a nahrávku nabízí ČRo Vltava.
Obal alba pianisty Andráse Schiffa a tělesa Orchestra of the Age of Enlightenment s klavírními koncerty Johannese Brahmse, repro: ECM
Schiff na nové desce přehodnocuje Brahmse
Pianista András Schiff společně s britským Orchestra of the Age of Enlightenment publikovali na proslulé mnichovské značce ECM nahrávku obou klavírních koncertů Johannese Brahmse. Na albu Piano Concertos britský virtuos přehodnocuje svůj dosavadní interpretační přístup k oběma významným dílům tím, že se navrací k originálnímu zvuku a rozsahu skladeb – a to prostřednictvím původního zápisu, ale i dobových nástrojů orchestru a jeho velikostí. Album poskytuje v novém světle jak pohled na oba Brahmsovy koncerty, tak na pověstnou transparentnost Schiffovy hry.
Nizozemský dirigent Bernard Haitink (1929–2021) spolupracoval s většinou předních světových orchestrů. Vpravo jeden z kompletů, který vyšel s jeho interpretací, foto: Facebook Bernarda Haintinga – Benedikt Dinkhauser, repro: Amazon
Odešel Bernard Haitink
Nizozemský dirigent, který loňského 21. října zemřel ve věku dvaadevadesáti let, se zapsal do dějin poválečné interpretace jako ten, za něhož mluví jen a pouze sama hudba. Viz třeba jeho nahrávky Brucknera nebo Debussyho s královským orchestrem Concertgebouw, kde coby šéfdirigent strávil sedmadvacet let, anebo záznamy s Brahmsovou hudbou, které natočil s Boston Symphony Orchestra, či díla Mahlerova se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu. Síla těchto nahrávek i celého Haitinkova odkazu leží především ve vysoké empatii a jakési neokázalosti, která interpretované hudbě poskytla velkorysý prostor pro její velikost.
Klavírní festival Rudolfa Firkušného, Igor Levit 2. listopadu 2021, Rudolfinum, foto: Pražské jaro – Ivan Malý
Igor Levit konečně v Praze
České publikum dost dlouho vyhlíželo tuto klavírní hvězdu světových pódií. Dočkalo se v listopadu díky Klavírnímu festivalu Rudolfa Firkušného. Vyprodaná Dvořákova síň Rudolfina oněměla úžasem: Levit podal poslední tři Beethovenovy sonáty tak vynalézavě, že tato obecně známá hudba vyzněla jako nové jedinečné kusy. Nešlo však o exhibici, nýbrž o procítěné, lidsky upřímné a poctivé muzicírování. Občansky angažovaná osobnost, jíž rusko-německý hudebník Igor Levit (* 1987) bezesporu je, oslavila Beethovenem mnohost života. Pražský koncert nám „na vlastní uši“ potvrdil, že Levit náleží k nejvýznamnějším beethovenovcům dneška.
Miroslav Srnka (* 1975) vystudoval hudební vědu na Univerzitě Karlově a kompozici na HAMU. Absolvoval studijní pobyty v Paříži a Berlíně. Uvedení Srnkových děl v Německu napomohlo jeho věhlasu; dnes je nejvýraznějším představitelem české soudobé hudby v celosvětovém kontextu, foto: Vojtěch Havlík
Srnka a Hrůša na břehu jezera v Lucernu
Rok 2021 byl pro Jakuba Hrůšu mimořádně produktivní. Šéfdirigent Bamberských symfoniků se potřetí za krátkou dobu vrátil s taktovkou k pultu Berlínských filharmoniků, na podzim podnikl turné u orchestrů ve Spojených státech a získal hned dvě nominace na International Classical Music Awards za nahrávky Brucknera a Mahlera. Zářijový koncert na festivalu v Lucernu stojí ve výčtu jeho úspěchů trochu stranou. Přesto je potřeba ho vyzdvihnout, protože nabídl zážitek takřka z jiného světa, alespoň pohledem z české perspektivy: Hrůša spolu s Bamberskými symfoniky tam uvedli program složený z výhradně soudobé klasické hudby. Highlightem koncertu byla navíc skladba move 01-04 pro orchestr Miroslava Srnky, jenž poprvé zazněla jako dopracovaný komplet. Po všech stránkách mimořádný večer nabídl zaplněnému velkému festivalovému sálu mocnou porci soudobého zvuku, oproti níž je i hudba Cage nebo Schnebela dávnou minulostí.