Komentář: Firma BigBoard to s Jiřím Bartoškou poněkud přehnala
S napsáním tohoto textu jsem čekal na skončení letošního karlovarského filmového festivalu. Řekněme z pietních důvodů: šlo o první ročník po smrti Jiřího Bartošky a vstupovat do „přímého přenosu“ festivalu poznámkou o jevu, který dlouholetého prezidenta této akce poněkud nemístně adoroval, je citlivá věc. Ale teď je po slavnosti, takže ať to zazní.
Největší v tuzemsku působící firma venkovní reklamy BigBoard v sobotu 5. července pouštěla na více než 550 svých digitálních plochách fotografie herce a manažera Jiřího Bartošky a střídala se v nich tato textová sdělení: Jiří Bartoška – navždy zůstane v našich srdcích. / Děkujeme za vše, co Jiří Bartoška dokázal. / Děkujeme za vše, co Jiří Bartoška pro českou společnost dokázal. Jde o ten poslední slogan – přefouklý, patetický.
Prostě byznys
Jiří Bartoška se rozhodně zasloužil o Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. O tom nemůže být sporu. A měl svoji hvězdnou občanskou chvíli v listopadu a prosinci 1989, když se angažoval po boku Václava Havla a dalších hybatelů v onom přelomovém dění. Ale tu mnohokrát reprodukovanou fotografii, kdy stojí na balkóně nad zaplněným Václavským náměstím a mluví k davu, digitální plochy BigBoardu nepromítaly. Firma zvolila snímek, na němž Bartoška zdraví/salutuje coby ředitel karlovarského festivalu. Dá se tomu rozumět tak, že jestli něco pro českou společnost dokázal, tak právě a především budovat karlovarský festival. Byl to však a je takový společenský přínos, že si zasluhuje, aby Bartoškovo karlovarské prezidenství docenil poskytovatel venkovních reklam dosud bezprecedentním jednotným sdělením na všech svých digitálních plochách po republice? Aby se tím bezmála říkalo, že se Jiří Bartoška zasloužil o stát?
Decentnější a vkusnější poděkování Jiřímu Bartoškovi, foto: BigBoard
Přistupme k věci s bartoškovským pragmatismem, věcně a bez iluzí. (Ostatně když jsem s hercem pořizoval počátkem devadesátých let rozhovor krátce poté, co odešel z Divadla Na zábradlí, kde napsal svoji nejsilnější divadelní etapu, byl nesentimentální a jmenovitě kritický k nejednomu svému divadelnímu kolegovi.) Karlovarský festival budoval jako soukromý podnik, ovšem za vydatné pomoci státu – jak v přímých dotacích, tak od příspěvků státních či polostátních firem. Když s ním v roce 2004 pořizoval pro českou redakci BBC rozhovor Václav Moravec, zeptal se ho, proč svůj deklarovaný liberalismus neuplatňuje ve vztahu k filmu a filmovým festivalům, když hlásá, že stát by měl festivaly podporovat ze šedesáti procent jejich nákladů. Dostalo se mu od Bartošky odpovědi, že festival je křehká věc a vy „potřebujete mít nějakej grunt od státu“ – a pak se dají shánět další peníze.
Jiří Bartoška (uprostřed) coby aktivní účastník převratných historických dějů: předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec (vlevo) se 22. listopadu 1989 setkal v Praze s představiteli studentských, uměleckých a občanských kruhů pražské veřejnosti, foto: ČTK – Karel Vojnár
Byl jsem, tehdy coby kulturní redaktor MF DNES, osobně přítomen poprasku, když kolegové z domácí rubriky napsali článek, že někteří politici byli hoštěni polostátními firmami sponzorujícími festival. List, respektive německý vydavatel MF DNES, měl s festivalem mediální partnerství a Bartoška zmíněnou investigaci bral jako zcela nepatřičnou, jako zradu. Tvrdě a bez milosti partnerství ukončil (partnerství nabídl deníku Právo a trvá dodnes). Na vysvětlenou: tehdy, minimálně tedy navenek, byla daleko větší citlivost vůči politickým prebendám, než je tomu dnes. Následek miniskandálu na sebe nenechal čekat: někteří sponzoři od smluv s festivalem odstoupili, Bartoška v rozhovoru s Moravcem vyčíslil, že mu v rozpočtu chybí 48 miliónů korun.
Kdysi dávno. Jiří Bartoška na XXI. ročníku MFF v Karlových Varech, rok 1978. Muž vedle něho neidentifikován, uprostřed herci Juraj Kukura a Olga Schoberová, vpravo v pozadí herci Marta Vančurová a Václav Lohniský, foto: ČTK – Karel Kouba
Připomínám tuhle epizodu z jediného důvodu: festival byl byznys Jiřího Bartošky – a bez podpory státu by ten byznys tak dlouho neudržel. To vůbec neznamená, že nešlo o výkon hodný respektu. Ale že by běželo o dílo takového celospolečenského významu, že je adekvátní vzdávat mu hold stovkami reklamních ploch?
O médiích a velikosti
Tím se dostávám k otázce reálného významu karlovarského festivalu jako takového, neboť symbolický děkovný krok firmy BigBoard nepřímo říká, že běží o událost, která má pro republiku nesporný význam. Zkusím význam stručně a bez emfatických slov načrtnout.
Fotografie na trase mezi hotely Thermal a Pupp připomínaly na letošním ročníku karlovarského festivalu zesnulého prezidenta akce Jiřího Bartošku, foto: ČTK – Slavomír Kubeš
„Mezi filmaři, buyery, distributory, sales agenty a novináři je považován za nejdůležitější (festivalovou) událost ve střední a východní Evropě vůbec,“ píše o sobě akce na svých stránkách. „MFF Karlovy Vary je určen laické i odborné veřejnosti a nabízí svým návštěvníkům pečlivě koncipovaný program, kvalitní zázemí a široký servis služeb.“
Letos měl festival 9949 akreditovaných návštěvníků, z nich si 7926 koupilo festival pass, zbylý počet tvořili tvůrci, akreditovaní filmoví profesionálové a novináři; prodalo se 128 tisíc vstupenek. Vypadá to monstrózně. Ale jedna souvislost: těsně předtím, než začal letošní ročník Varů, skončil v Ostravě jedenáctý ročník Beats for Love, který pořadatelé prezentují jako „největší festival elektronické taneční hudby ve střední Evropě“. „Během čtyř dní do areálu v Dolních Vítkovicích dorazilo celkem 164 tisíc lidí,“ sdělili organizátoři. Zaznamenali jste tu akci? Kolik toho o ní bylo napsáno a řečeno v médiích?
Z festivalu elektronické taneční hudby Beats for Love: brazilský DJ a producent Zerb; Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 4. července 2025, foto: ČTK – Jaroslav Ožana
Samozřejmě, nelze všechno měřit čísly. Můžete rovněž namítnout, že filmový festival je daleko kulturnější událostí než nějaká taneční megasešlost, že přece do Varů přijíždějí globální herecké hvězdy (na Beat For Love ovšem také hrají světové stars taneční scény). Ale přece: Není mediální, potažmo marketingová a reklamní palba, kterou je pravidelně počátkem července zaplaven zdejší veřejný prostor, zduřelá a přehnaná? Jako kdyby v tu dobu jiná kultura, než ta ve Varech, neexistovala. Filmová branže si s dopomocí státu (letošní příspěvek: 47 miliónů korun) udělá hezký společensky-promítací týden, který se prezentuje jako událost, jež Česko dělá kulturnějším. Je to dojímání se nad sebou samým a utvrzování se ve vlastní jedinečnosti; v tom je ostatně české kulturní prostředí kabrňákem.
Festival v Karlových Varech prostě je – právě i nepopiratelnou zásluhou Jiřího Bartošky – stabilním kulturním podnikem s mezinárodní účastí, tak jako je jím třeba hudební Pražské jaro (mimochodem: obě akce byly založeny roku 1946). Nic méně, nic více. Zásluhy o společnost a stát by měly být vnímány přece jen na jiné rovině. Ale vyprávějte to marketingovým molochům…
