Londýn hostí emotivní výstavu k desátému výročí smrti zpěvačky Amy Winehouse

Název expozice Amy: Beyond the Stage odkazuje ke snaze přilákat návštěvníka na osobní předměty a neznámé příběhy z krátkého života zpěvačky. („Beyond the stage“ je do češtiny nesnadno přeložitelné slovní spojení, neboť neznamená jen „mimo či za scénou“; předložku beyond lze totiž použít i coby výraz pro věčnost, či nekonečné trvání.) Výstava trvající do 10. dubna 2022 vznikala v součinnosti s přáteli a příbuznými zpěvačky. Podílely se na ní jak The Estate of Amy Winehouse, tak dobročinná Amy Winehouse Foundation, založená rodinou hudebnice na podporu mladých lidí při boji se závislostmi.

Vstupní část je věnovaná dětství a dospívání Winehouse v severním Londýně. Její kresby, fotky z rodinného archivu či deníkové záznamy jsou umístěny na bleděmodrých stěnách. Světlá výmalba je v ostrém kontrastu k převážně černému, temnému ladění místností věnujících se období zpěvaččiny slávy. Prosvětlená vstupní část zkrátka ve všem evokuje svět –náctileté dívky, jež touží být slavná. Mimo jiné vlastní sbírku CD svých idolů (je prezentována na stylizované komodě, záměrně připomínající zátiší z dívčího pokoje) a nosí džíny s vyšitým nápisem Sinatra is God – ty džíny jsou instalovány ve skleněném boxu a tím povýšeny na jakousi relikvii. Najdeme zde také legendární ceduli s názvem ulice Murray Street z části Camden, kde Winehouse strávila poslední část života. Krátce po její smrti byla cedule popsána řadou vzkazů a stala se jedním z objektů, jež byly spojením s tragicky zesnulou hudebnicí povýšeny na téměř relikvie.

Prosvětlená vstupní část zkrátka ve všem evokuje svět –náctileté dívky, jež touží být slavná. Záběr z výstavy Amy: Beyond the Stage, foto: The Design Museum – Ed Reeve

V následující části je Amy Winehouse představena jako mezinárodně uctívaná hudebnice. Nejznámější zpěvaččiny šaty jsou umístěny na speciálně vyrobených figurínách, instalovaných na schodišťovitém pódiu a s pozadím sestaveným z obrazovek, na nichž běží klipy připomínající příležitosti, kdy dané oděvy umělkyně měla na sobě. Ve vitrínách umístěných pod touto „galerií“ vidíme zpěvaččiny boty, kabelky a některé další kusy oblečení. V jedné z nich se dokonce nachází tužka na oči, reflektující charakteristické výrazné líčení Amy – to evokuje až fetiš spojený s posedlostí slavnou osobností a vším, čeho se dotkla. Za sklem na stěnách se nacházejí rovněž kytary, některé s podpisem. Jsou zde i ceny Grammy, které Amy získala, či obálky časopisů, na jejichž titulní straně se objevila. Opakovaně jsou připomínány osobnosti, jež ovlivnily tvorbu Winehouse (kromě Franka Sinatry třeba Sarah Vaughan nebo Ella Fitzgerald). Expozicí provází řada zvukových záznamů – lze si je poslechnout převážně skrze přiložená sluchátka. Náhled do stylizovaného nahrávacího studia, stejně jako velké obrazovky a zahnutá promítací stěna, zpřítomňují zpěvaččinu hudební dráhu.

Snaha o kontinuitu a zasazení Winehouse do pomyslné řady nejlepších hudebníků v dějinách se projevuje v závěru expozice i v popiskách. Na jedné z nich je třeba zmíněn rozhovor s Billie Eilish, která v něm zahrnula Winehouse mezi umělce, jejichž hudba ovlivnila její generaci. Ve stejném textu je uvedena i jiná současná zpěvačka, Dua Lipa, a účes, jímž odkazovala k Winehouse při jednom z loňských hudebních ceremoniálů. Poněkud křečovité hledání nesmrtelného vlivu i ve zdánlivě marginálních příležitostech působí ve výsledku snad i dojemně a podtrhuje osobní tón výstavy.

Nejznámější zpěvaččiny šaty jsou umístěny na speciálně vyrobených figurínách, instalovaných na schodišťovitém podiu. Za nimi běží klipy připomínající příležitosti, kdy dané oděvy umělkyně měla na sobě. Záběr z výstavy Amy: Beyond the Stage, foto: The Design Museum – Ed Reeve

Expozici lze zjednodušeně vnímat jako náhled na zpěvaččin krátký život skrze milující rodinu a přátele. Jako vzpomínku na výjimečného člověka, jehož odkaz zůstává přítomný. Zároveň je tu vynechána problematická část příběhu, která vedla ke smrti v sedmadvaceti letech na intoxikaci organismu alkoholem. Amy Winehouse je zkrátka ukazována jako talent, jenž se objeví jednou za generaci; jako milující a milované dítě, módní ikona, citlivý a často nepochopený člověk; a především – jako nesmrtelný idol. To vše může být pravda, i když to současně není vše, co se o ní říct dá.

Jde však o v podstatě přiznaný záměr: Projekt je otevřeně prezentován jako pocta. Ostatně Britové jsou na slavné krajany vždy hrdí. Není se tedy čemu divit, že ve všech velkých anglických denících se objevují veskrze velice pozitivní ohlasy. Výstava věnovaná všem obdivovatelům, příznivcům a fanouškům splňuje vložená očekávání.