Marná lásky snaha na Letních shakespearovských slavnostech ukazuje vulgárnost dnešního světa

Nutno předeslat, že předloha nenabízí důmyslnou příběhovou konstrukci s výzvami v dramatických situacích či mnohovrstevnatostí zápletky. S přihlédnutím ke konvenčnímu charakteru letní scény tvůrci neposouvají předlohu k nějaké jevištní metafoře. Zato se ve zvolené stylizaci podařilo najít aktuální osten. Režisér Filip Nuckolls a dramaturg Michal Pětík variují původní text v aktuálním jazyce. Zvolená stylizace potřebuje místy přímější promluvy, jadrnější výrazy. Shakespearovský jazyk je zachován především v milostných partech, kdy je jeho poetičnost žádoucí. V dialozích se tvůrci nebojí text rozvolňovat. Rovněž kostýmy slučují historizující prvky s aktuálními střihy oblečení. Scénografie usiluje o totéž v podobě propojení malovaných kulis a moderních plážových lehátek.

Lucie Polišenská, Lukáš Příkazký, Jiří Maryško, Petr Vaněk, Jan Jankovský v inscenaci Marná lásky snaha produkované Letními shakespearovskými slavnostmi, foto: Agentura Schok – Pavel Hejný

Režisér Nuckolls vede herecký tým k nadsazené stylizaci – gesta jsou vyzývavá, drzá. Zpřítomnění dnešního vulgárního světa přes herecký výraz funguje. Takto zvolená stylizace však skrývá úskalí v udržení pomyslné linky únosné obscénnosti. V případě družiny pánů a samotného navarského krále Ferdinanda (Filip Březina), taktéž pak u družiny dam a francouzské princezny (Anna Fialová) je stylizace naplněna. Balancují na hranici zmíněné nadsázky a vtipu, odkrývají i křehké polohy, vše je nahlíženo s potřebným nadhledem.

U dam je hranice výrazně tenčí, ale to už je nešťastný ženský úděl – vulgární gesto hereček podléhá vesměs přísnějším soudům, snadněji postavu degraduje. Anna Fialová se svými „kamarádkami” v družině – Annou Kameníkovou, Karolínou Vágnerovou a Kristýnou Daňhelovou – ožívají jeviště prudkou a sehranou energií. Shodně je tomu u Filipa Březiny a jeho souputníků Lukáše Příkazského, Jana Jankovského a Petra Vaňka. Pánská družina má možnost ukázat své postavy ve větší plasticitě. Příkazského ironické glosy se proměňují v pobláznění nahlížené s humorem. Vaněk svůj cit i chtíč ukazuje v rozevlátém gestu a Jan Jankovský stojí opodál coby stydlivý tvrďák. Nerada bych opomenula Adama Ernesta v roli Dona Adriana de Armada, který přes jednostrannost postavy naplňuje hyperbolizované gesto v hlase i pohybu.

Jiří Vyorálek, Anna Fialová v inscenaci Marná lásky snaha produkované Letními shakespearovskými slavnostmi, foto: Agentura Schok – Pavel Hejný

Hranici vkusu bohužel boří postava hloupého vesničana Kotrby (Jiří Maryško). Jednoduchost postavy je zde ukázána v prostomyslné podobě: sprostá slova, laciné a podbízivé komentáře. Snaha o politické vtípky postavy je bohužel hodna jen povzdechu. Přitom tvůrci dokázali vnést do tvaru politický twist ladněji v podobě převleku pánské družiny za Moskvany.

Podtrženo: tahle Marná lásky snaha je komedie s kvalitním obsazením. Tvůrci nemají ambice text vyvázat z jeho lehkonohé nálady, i když v závěru přichází obraz mířící k poetičnosti slova i činů. Po náporu silné nadsázky je takové usebrání se poutavé a emotivní u obou družin, především pak v monologu v podání Anny Fialové.