Formanův sprint pod zeleným platanem na Letní scéně Musea Kampa

Text napsaný Danielou Sodomovou si bere za úkol převyprávět Formanův příběh chronologicky od raného dětství po natáčení filmu Amadeus, který mimo jiné vznikal na Střeleckém ostrově, vzdáleném od Kampy pár desítek metrů. Překvapivě tak příběh končí již kolem roku 1984. Ambice věnovat se rozsáhlému časovému období je pochopitelná pro účel životopisného tvaru, ale skýtá přirozené úskalí – do únosné stopáže potřebuje vměstnat mnoho událostí a životních situací. Není tedy divu, že text v některých částech postrádá momenty vhodné pro herecké ztvárnění, dialogy jsou příliš informativní, emoce popisovány přímo v promluvách, protože jaksi není čas je odehrát, i když je tenhle divadelní večer na Kampě tříhodinová záležitost. Scenáristka Sodomová se nebojí dívat na postavu Miloše Formana kriticky, sesazuje jej z pomyslného piedestalu. Text není podbízivý a nachází ve Formanově životě přesahující témata jako je hledání domova nebo neschopnost rodinné odpovědnosti.

Nathanael Ruml jako malý Miloš Forman při premiéře inscenace Forman. Letní scéna Musea Kampa, Praha 18. června 2024, foto: ČTK – Miloš Ruml

Režisérka Adéla Laštovková Stodolová pracuje s bohatým jevištním jazykem. Propojuje hereckou akci, pohybová aranžmá, pěvecká čísla a projekci. Především díky zapojení tanečníků vytváří metaforické obrazy. Mixování výrazových prostředků je předností inscenace. Projekce zpřítomňuje Formana jako filmaře, ale není využívaná samoúčelně. Kupříkladu rozchod Formana s Janou Brejchovou je na obrazovkách rozesetých po scéně doplněn o obraz ve smyčce stékající slzy po tváři. Rychlé střídání událostí sice zaručuje spád, ale tento sprint nevytváří prostor pro vnitřní herecké naplnění předváděných situací – prostě se tu nedostává možnost jednání postav motivovat.

Ráda bych vyzdvihla herecké výkony mladých herců, kterých je v obsazení hned několik. Uvolněným projevem a schopností odehrát postavy v dětském věku, v rychlém obratu se převtělit do postav v nadsázce rozevlátých či pevně dominantních je výrazný především Adam Kralovič. V ústřední postavě Miloše Formana se alternují Marek Adamczyk a Patrik Děrgel. Měla jsem možnost vidět ve výrazu energického Adamczyka, který postavu proměňuje v rychlých střizích. Jeho Forman je rozevlátý bohém i v depresích sklíčený nedoceněný umělec.

Na konec si neodpustím laskavé popíchnutí týmu Letní scény Kampa, jenž inscenaci Forman promuje jako představení. Víme přece, že mezi těmito pojmy je velký rozdíl.