Může dnešnímu Donu Juanovi pomoci ve svádění umělá inteligence? O tom hrají v Dlouhé
Divadlo v Dlouhé jako poslední premiéru této sezóny uvedlo inscenaci Don Juan a já. Po Džungli měst a Cestě dlouhým dnem do noci padla volba divadla na titul komediální, ze současné doby, přinášející aktuální téma umělé inteligence. Text původní hry napsal René Levinský.
V kanceláři se potkávají čtyři muži, čtyři ajťáci. Hlavní postava Daniel John (Michal Isteník) je poněkud stereotypní obraz této sledované skupiny. Muž ve středním věku bez rodinného zázemí, introvertní, bez silné sociální inteligence. Vést plynulý rozhovor mu činí potíže, především pokud jde o ženský protějšek. Isteník však herecky postupně proměňuje svou postavu od staženého, otráveného, rozvláčného „ňoumy” po energického sebevědomého svůdníka.
Kolegové Daniela Johna jsou zábavnější, i když o něco jednostrunnější figurky: cyklista se zálibou v Bibli, milovník energetických drinků, otec od rodiny, jehož koníčkem je jezdectví. Společně tvoří spletenec sympatického podivínství. Nebo jsou to lůzři?
Tomáš Zurek, Jan Staněk a Miroslav Zavičár v inscenaci Don Juan a já pražského Divadla v Dlouhé, foto: Divadlo v Dlouhé – Martin Špelda Čtveřice mužů v hereckém složení Michal Isteník, Miroslav Zavičár, Martin Matejka, Tomáš Turek existuje na jevišti přirozeně, sehraně, s citem pro slovní komiku. Dialogy jsou plynulé, v potřebném pingpongovém tempu. Herci nahlíží postavy s nadhledem, ale nevysmívají se jim. Srandu si z nich však dokážou udělat – podobně jako sám autor. Vidíme realistickou scénografii kopírující kancelář. Daří se držet civilní realismus a chemie herců tomu výrazně přispívá. Vedle ústřední čtveřice jsou výborné i Táňa Malíková, Magdalena Zímová, Kristýna Jedličková i Jan Staněk.
Jak se z Daniela Johna stane Don Juan? Zápletka příběhu je poměrně jednoduchá. Danielovi se hledá holka. V duchu počítačových expertů se rozhodnou využít umělou inteligenci pro navázání konverzace s desítkami žen přes online seznamky. Úspěch se dostavil. Podaří se pomoc AI aplikovat i v reálném životě? Přes sluchátko vstupuje umělá inteligence do živých konverzací. Z Daniela se opravdu stává Don Juan a lamač dívčích srdcí.
Miroslav Zavičár a Michal Isteník v inscenaci Don Juan a já a pražského Divadla v Dlouhé, foto: Divadlo v Dlouhé – Martin Špelda Téma umělé inteligence je více než aktuální. Prostupuje do našich životů ať chceme, či nechceme. Lze jen kvitovat, že Divadlo v Dlouhé si pro tohle téma zvolilo současnou českou dramatiku. René Levinský ukazuje možnosti i hranice AI, které se v živé konverzaci projevují onou umělostí. Právě tím se v dialozích vytváří komika. Běžné situace a civilní herectví je okořeněné umělými promluvami a bizarními situacemi. Tvaru by nicméně prospělo krácení, aby se chvílemi opadávající tempo odlehčilo. Ke konci už také nevíme, kdy hrdina mluví za sebe a kdy má AI nápovědu – to je však věc režie Hany Burešové, nikoliv textu. A ještě něco připisuji na vrub režisérky: stereotypní pohled na postavy. Mužský hrdina končí jako smutný zneužitý chudáček, zatímco ženy jsou pomstychtivé krásky.
Divadlo v Dlouhé, Praha – René Levinský: Don Juan a já
Režie: Hana Burešová, dramaturgie: Štěpán Otčenášek, scéna: Nikola Tempír, kostýmy: Andrea Králová, hudba: Jan Staněk.
Premiéra: 24. května 2024.
