V zeleném obýváku se sice odehrávají ostré obrazy, ale jejich význam je rozmlžený

Jestliže předloni se Viliamu Dočolomanskému podařilo v Commanderovi upozornit na to, jak nakažlivě online prostředí zasahuje do života teenagerů a jak snadné je podlehnout manipulaci a radikalizaci, letošní premiéra Český hrdina vyznívá spíše jako leporelo v zeleno-černém provedení, jehož stránky se sice snadno otáčí, ale proklamované téma se do vizuálně ostrých obrazů propisuje jen matně a zmatečně.

Investigativní novinářka v taneční akci

Tvůrčí tým se odrazil od konkrétní kauzy Jaromíra Baldy, prvního Čecha odsouzeného za terorismus. V roce 2017 položil na koleje vlastnoručně pokácené stromy a pouze zázrakem nedošlo k vykolejení vlaků. Kolem dřevin pohodil lístky, na nichž předstíral, že pachatelem je skupina muslimů, jejichž příchodu se obával (za svůj čin si odseděl ve vězení dva roky a zůstává v ambulantní psychiatrické péči). Odsouzený senior byl přesvědčen, že varoval před hrozícím nebezpečím od islamistů a také chtěl dopomoci ke zvolení do Sněmovny Tomiu Okamurovi a v prezidentských volbách Miloši Zemanovi. Případem se zaobírala i Ivana Svobodová, redaktorka týdeníku Respekt, která dlouhodobě píše o životě a smýšlení lidí v českých regionech. 

Záběr z inscenace Český hrdina souboru Farma v jeskyni, foto: Farma v jeskyni – Michal Hančovský

Tvůrci Českého hrdiny se tímto případem inspirovali a hodinovou produkci umístili do polootevřeného, ostře zeleného hracího boxu s dveřmi, jimiž přichází i „hrdina“ v podání Andreje Štepity. V sandálech, s francouzskou berlí, v manšestrácích s kšandami, zkrátka křupan. Sice společensky neohrabaný, lehce obhroublý, zato skvěle stepující. Poklepává do podlahy nejen podešví sandál, ale i holí a jeho výstupy by se při troše snahy daly považovat za karikaturní a nejvíce tak odkazují k tvůrci avizované pohybové satiře. 

Na jevištní plochu postupně nastupují všichni aktéři. Hana Varadzinová v hlavní roli investigativní novinářky je oděna celá v černém, nervózně pobíhá po jevišti, pohybové těkání prokládá útržky textů vztahující se k výše uvedené kauze; pohrává si s kabelkou, z níž později loví brambory, které předtím jedna z aktérek usilovně loupala a rozsypala po scéně. Pokud byste si však nestačili přečíst před představením programovou skládačku, v dění byste se úplně ztratili a pravděpodobně byste z něj ani nevyčetli satirickou polemiku o zhoubě dezinformací, o niž autorům šlo především. 

Záběr z inscenace Český hrdina souboru Farma v jeskyni, foto: Farma v jeskyni – Michal Hančovský

Úlisní vetřelci

Choreografie neproměňuje rytmus frázování. Rychlá gestika, hektický průběh tanečních akcí a nečekaná zastavení se stávají stereotypem, jemuž propadají všichni účinkující. Dva muži, kravaťáci v hnědých oblecích, ve společenské obuvi vtrhnou do venkovského milieu jako úlisní, manipulativní vetřelci; jejich figury s ulíznutými vlasy jako by vypadly z nějakého internetového nebo televizního kanálu. 

Varadzinová proklouzne do obýváku teroristy/důchodce, s nímž vede dialog se sekyrou v ruce a on jí oponuje se svou francouzskou holí. Zeleným prostorem prosviští i performer s fukarem, uklízí poletující listí a trio tanečníků pak vystřihne výstup s lavory na noze. Všichni se všemi nějakým způsobem korelují, střetávají se, míjejí se, někdy jsou přenášeni jako loutky svými spoluhráči a jejich přítomnost – byť někdy jen blesková – nahrává bizarnosti útržkovitých situací. Výsledný divadelní tvar sám o sobě ovšem mnoho nevypovídá, kaleidoskop výjevů působí poněkud chaoticky, postrádá dramaturgicko-režijní gradaci a především pointu, pročež několik minut po úplném zhasnutí reflektorů je hrobové ticho a diváci s potleskem váhají, neboť nevědí, zda už opravdu nastal konec představení.

Zakladatel a umělecký ředitel souboru Farma v jeskyni, režisér a choreograf Viliam Dočolomanský (* 1975), foto: Farma v jeskyni – David Turecký

Dočolomanský do svých inscenací rád vkládá rovněž akrobatické kousky s nejrůznějšími rekvizitami, jež jsou originálním pojivem taneční i hudební kompozice. Rovněž v Českém hrdinovi muzikantské duo mixuje nejrůznější ruchy a hraje živě mimo zelenou plochu, vyhrazenou dvěma ženám a třem mužům – kromě již zmíněné Hany Varadzinové a Andreje Štepity prokazují fyzickou flexibilitu a mrštnost Michaela Králiková, Matúš Szegho a David Králík. Taneční kvintet ovládá svá těla stejně suverénně jako hudebníci Štěpán Janoušek a Miloš Klápště své nástroje a mixážní pulty. Hudebně-zvukový doprovod je razantní, břitký, nelibozvučnost šumů je pro sluch alarmující. To samé nelze tvrdit o konceptu, režii a choreografii nejnovější produkce Farmy v jeskyni, jež se jeví jako v podstatě ničím nerušená, roztříštěně načrtnutá venkovská selanka…