„Naši“ Vietnamci ve filmu Letní škola, 2001: Vykořeněný otec, vykořeněný syn

Řadu let tady provozují večerky, nehtová studia, bistra či tržnice s laciným a mnohdy fejkovým zbožím. Tvoří jednu z nejpočetnějších menšin u nás. Vidíme je prakticky pouze v práci, ale o jejich životě toho příliš nevíme. Respektive: tohle dlouho platilo, nyní se to však mění. Dorostla u nás totiž druhá generace Vietnamců a Vietnamek, která se s českou společností sžila natolik, že dokáže reflektovat svou situaci a rozkročenost mezi oběma kulturami i průrvy mezi generacemi.

Nebudu jako táta

Ve vietnamštině se jim říká „mat goc“, tedy ti, kteří jsou součástí vietnamské komunity, ale již ztratili kořeny. Právě tak pojmenoval svůj devatenáctiminutový snímek z roku 2014 režisér a scenárista Dužan Duong (* 1991). Ne náhodou. Už tehdy reflektoval pocity vykořeněnosti a mezigeneračního neporozumění. Sám se sice narodil v Hanoji, ale od čtyř let byl vychováván v českém prostředí, kde studoval VŠE a krátce i FAMU. Právě tam natočil šestadvacetiminutový film Bo Hai (2017), který téhož roku vyhrál cenu publika na FAMUfestu a Duong získal i cenu za nejlepší režii. Snímek byl také nominován na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film na Českých lvech.

Bo Hai staví na odlišném životním pohledu otce a syna. Zatímco pro otce je středobodem světa večerka, v níž pracuje od rána do večera, aby zajistil rodinu, syn touží po jiném životě. Nechce vše obětovat práci, rád by si užíval jako jeho čeští kamarádi. Když odhlédneme od toho, že tak asi smýšlí většina dospívajících, snímku se podařilo zachytit odlišné životní nastavení obou generací: rodiče si v cizím prostředí museli vybudovat zázemí pro přežití a stýkají se pouze se svou komunitou, kdežto děti nic takového už budovat nepotřebují a zdejší prostředí přijali za své.

Celá komunita slaví Kienovy sedmnáctiny, ale mezi sebe ho tak úplně nepřijmou. Z filmu Letní škola, 2001, foto: Aerofilms

Nikdo nikam nepatří

Odcizení otce a syna se vyskytuje i v Duongově celovečerním debutu Letní škola, 2001. Sedmnáctiletý Kien se vrací po deseti letech strávených ve Vietnamu do Chebu ke svým rodičům a mladšímu bratrovi. Píše se rok 2001, Kien neumí česky, takže začne chodit do letní prázdninové školy a prožije tam milostné dobrodružství. Jeho otec Zung pracuje v tržnici, jejímž majitelem je otcův bratranec Phong; ten však na jejím místě plánuje postavit hotel pro německé turisty. Zung mu coby jeho pravá ruka má pomoct zpracovat zbylé vietnamské stánkaře, aby se Phongův záměr vydařil.

Mladší Tai (vlevo) není z příjezdu staršího bratra právě nadšený, foto: Aerofilms

Teenager Kien tedy přichází do komunity, která se od původní kultury ve Vietnamu odlišuje, ale přitom nezapadá ani do té české, většinové, jež se ve snímku objeví jen okrajově. Snímek zachycuje pomyslnou dvojí morálku: vietnamská komunita sice lpí na tradičních hodnotách a je nepřátelská vůči jakékoliv odlišnosti (například odlišnému účesu Kiena či jiné sexuální orientaci), zároveň nikomu nepřijde divné, že Kien vyrůstal deset let pouze s babičkou, daleko od rodičů. Proč, to snímek prozrazuje pouze v náznacích. Rodiče se zadlužili kvůli otcově závislosti na karetních hrách, povolení k pobytu pro všechny bylo drahé, tudíž dali přednost mladšímu synovi, který s nimi zůstal v Česku. Otec je figurou, jež selhává na více rovinách: nejen ve vztahu k hazardu a ke staršímu synovi, ale i k vlastní komunitě, kterou obelhává, aby vyšel Phongův plán. Zung je ve výsledku stejně vykořeněný jako jeho starší syn.

Otec Zung (uprostřed) nachází novou práci u bratrance Phonga, zradí tím však své přátele a komunitu stánkařů, foto: Aerofilms

Je pozoruhodné, že podobně problematická otcovská figura se objevuje i v díle Duangovy souputnice, režisérky a animátorky vietnamského původu Diany Cam Van Nguyen (* 1993). Autobiografický animovaný dokument Milý tati (2021) je složený z dopisů, které otec dceři psal z vězení a na něž ona po letech odpovídá ve snaze pochopit jeho chování, jež vedlo k rozpadu rodiny. Autorčin starší animovaný dokument Malá (2017), rovněž inspirovaný jejím životem, vypráví o dospívání vietnamské dívky Rong na českém maloměstě, kde je pro většinovou společnost „jiná“ a „cizí“. Snímek opět ukazuje rozkol v rodině: její část odjíždí zpátky do Vietnamu a Rong se musí rozhodnout, kde bude její domov – a zůstává v Česku. 

Plakát k filmu, zdroj: Aerofilms

Letní škola, 2001 / Summer School, 2001, Česko, 2025, stopáž 102 minut

Režie: Dužan Duong, scénář: Dužan Duong, Lukáš Kokeš, Jan Smutný, kamera: Adam Mach, hudba: Jonatan Pjoni Pastirčák, produkce: Lukáš Kokeš, Dužan Duong, střih: Jakub Podmanický, Jakub Jelínek, zvuk: Petr Kolev, Adam Bláha, scénografie: Marek Špitálský, masky: Veronika Varcholová, Denisa Bontempo, kostýmy: Veronika Varcholová. Hrají: Anh Doan Hoang, The Duong Bui, Tien Tai To, Le Quỳnh Lan, Dung Nguyen, Thang Xuan Ngo, Xuan Tiem To, Thi Pham Nhung.
Premiéra: 24. července 2025

Jedna událost, více pohledů

Snímky Diany Cam Van Nguyen a Dužana Duonga nejsou cenné jen coby exkurze do světa vietnamské komunity u nás. Filmy Cam Van Nguyen jsou osobité i svou výtvarnou stránkou a kombinací dokumentárních, z osobního života vycházejících témat s minimalistickou kresbou a animací. Duangův film Letní škola, 2001 zase vyniká způsobem vyprávění, kdy jednu situaci líčí  tvůrce ze tří různých pohledů, jež postupně skládají vrstevnatější obraz. Události vnímáme nejprve očima otce Zunga, posléze obou bratrů: mladšího Taie a staršího Kiena. Vyprávění navíc neztrácí napětí, když pozvolna odkrývá Kienovo tajemství, jež ústí bezmála v tragédii (ačkoliv v druhé půlce už film trochu ztrácí dech i nápady).

Nevinné klučičí hry s foťákem se v závěru zvrtnou… Foto: Aerofilms

Skladbou vyprávění se Duongův celovečerní debut podobá snímkům jihokorejského filmového matadora Sang-soo Honga, jehož filmy jsou sice vyprávěny v podstatně pomalejším tempu, ale nejednou předkládají různé pohledy na tutéž událost, obvykle rodinnou či vztahovou, přičemž často pracují s prvkem tajemství z minulosti. Právě různorodé pohledy, které předkládá Duongův celovečerní debut, vytvářejí komplexnější pohled na mikrokosmos, který je většinové společnosti prakticky neznámý, ačkoliv je denně na dosah.

Nová sekce Tělo uvádí na LFŠ i litevský snímek Toxic z roku 2024, zdroj: LFŠ

Letní filmová škola 2025

Den poté, co do kin vstupuje snímek Letní škola, 2001, začíná Letní filmová škola v Uherském Hradišti, která trvá do konce července. Padesátý první ročník uvede kromě novinky Dužana Duonga i některé další české snímky v předpremiéře, například road movie matky a jejího syna s handikepem Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové, empatickou studii mladického hledání Na druhé straně léta režiséra Vojtěcha Strakatého či černou grotesku Luboše Kučery Švábi, vyprávějící o ztrátě zaměstnání a o pátrání po původu jednoho porno videa.

Akce se ovšem tradičně zaměřuje především na zahraniční kinematografii. V jedné své dramaturgické linii cílí na osobnosti filmové historie – letos na dílo anglického režiséra, scenáristy, producenta a herce Michaela Powella (1905–1990) a jeho spolupracovníka, scenáristy, režiséra a producenta Emerica Pressburgera (1902–1988), ale také na tvorbu první filmařky nominované na Oscara, italské scenáristky a režisérky Liny Wertmüllerové (1928–1991). Na pořadu také budou snímky severského hnutí Dogma 95. Druhou linii tvoří vhledy do současné tvorby – tu bude reprezentovat retrospektiva Tima Burtona či některá díla filmařů z afrického kontinentu.

Za pozornost stojí letošní novinka: sekce Tělo. Primárně je určena mladšímu publiku. „Tělo jako nositel života, tělo jako schránka pro nesmrtelnou duši, tělo jako (ne)přítel i prodejní artikl, tělo jako předmět filmového zájmu,“ přibližuje koncepci dramaturgie festivalu.